(16.10 hodin)
(pokračuje Šustr)
A to je získávání dotačních titulů, vážení, dotace chce starosta na větší věci. A k tomu, aby mohl vůbec žádat, potřebuje vlastní prostředky. Když nemá tyto vlastní prostředky, tak jako je na Brně - venkově nikdo neměl, protože to je nejchudší okres a ještě si přednosta všechno nechal, tak nemohli ani žádat o dotace.
To jsou anarchie, které existují, a nemohu si pomoci, mohl bych uvádět takových příkladů strašné spousty.
Přikláním se k tomu, aby zákon nový byl. To, že je upraven poslaneckým, je úlitba snad tomu deklarování motivací. Ale mám možná od těch dvanácti set starostů špatné informace, ale motivace jsou skutečně tak, kde jsem říkal.
Co se týká reakce velkých měst, tak tam je to jasně vidět. Praha si konkrétně šla stěžovat a napsala petici nebo napsala mně dopis, také mi napsal primátor dopis, a ani to neměl spočítáno. Praha bude mít o miliardu více. A ani to nevěděl, už to ví, už si to zjistil. Ale to je jenom princip toho, jak se někdo vyjadřuje k věci a nemá ji zmapovánu.
Co se týká Svazu měst a obcí, a moje obec z pěti členů zakládala Svaz měst a obcí. Jestli bude Svaz měst a obcí pokračovat tímto způsobem, že napíše před sedmi dny, 10. května, korespondenčním způsobem hlasování o tak závažné věci, řešit tuto věc korespondenčně, od listopadu to má k dispozici, samozřejmě mnohokrát kolem toho jednal, samozřejmě že jednal, a pak napíše petici, pak je to lobbismus určité skupiny, troufám si říci, třeba některých velkých měst. Pokud Svaz měst a obcí takhle bude zastupovat svoje vesnice a města, tak já dám své vlastní obci, kde jsem zastupitel, návrh, abychom okamžitě vystoupili. Naprosto to není možné přijmout.
Ještě bych chtěl skutečně upřímně těm, kteří si myslí, že je to socialismus, že to je centralizace, říci, že větší centralizace, než je teď, neexistuje. I ty anarchie, které jsem zde jmenoval , jsou procentuálně vlastně 10 nebo 15 %. Ale jaké jsou pak jiné motivace, když na ministerstvu v Praze se všechno rozděluje, na Státním fondu životního prostředí stojí každou středu fronta starostů ponižujícím způsobem, a když se na ně nedostane řada, tak zase jedou domů a přijedou za 14 dnů.
Domnívám se, že přes vyšší územně správní celky, přestože vytvoříme základní příjem obce, aby měla na doložení požadavků na dotační tituly, tak srovnáme alespoň částečně mizernou startovací čáru obcí z roku 1990, která byla velmi rozkolísaná a nyní je rozkolísaná ještě více, neboť bylo umožněno určitému počtu obcí - je jich asi 300, není to mnoho - nepřiměřeně získávat prostředky obchodem v oblasti OSVČ.
Pokud bude potřeba, rád se ještě vyjádřím k dalším názorům. (Potlesk.)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji panu poslanci Ladislavu Šustrovi. Do rozpravy je přihlášen pan poslanec Ivan Pilip, ale pan poslanec Miroslav Beneš má technickou připomínku, má samozřejmě přednost.
Poslanec Miroslav Beneš: Chtěl bych se jenom zastat Svazu měst a obcí, aby z našeho jednání nevzešlo něco jiného. Ano, vládní návrh s nimi byl konzultován, poslanecký návrh s nimi konzultován nebyl.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji. Nyní tedy hovoří pan poslanec Ivan Pilip, připraví se pan poslanec Radko Martínek.
Poslanec Ivan Pilip: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové. Dovolte mi také několik slov k návrhu tohoto zákona.
Rozumím těm kritickým vystoupením, která tady zazněla na adresu tohoto zákona, tak, že jsou především motivována nesouhlasem s vytvořením regionů jako takových. Myslím, že to je podstata této kritiky, že by možná bylo přehlednější to i na rovinu říci, protože je samozřejmé, že ty věci nebo ty paragrafy tohoto zákona, které jsou tady směrovány k rozdělení daní směrem k regionům, nejsou zatím takové, aby byly uváděny k všeobecné spokojenosti. A myslím si, že nejenom ti, kteří sledují diskuse v nějakém zákulisí, jak tady nepřímo kritizoval pan poslanec Beneš, ale i ti, kteří třeba čtou noviny, tak vědí, že je velmi pravděpodobné, že otázka toho, jakým způsobem se vlastně ze zákona budou rozdělovat daně pro potřebu regionů, bude řešena nějakým provizorním způsobem pro příští rok a že zřejmě konečná diskuse o přesném rozdělení nás ještě čeká.
Čili nechci se teď věnovat příliš mnoho tomu, jakým způsobem vlastně přerozdělit tu příslušnou část daní pro jednotlivé regiony. Myslím si, že pro další diskuse je především potřebný ten princip, aby za prvé nebyla zvýšena celková míra daňového zatížení obyvatel, že to je podstatný požadavek, že je možné rozdělovat pouze z té sumy daní, která je teď jaksi občanům předepisována a která se, doufám, sníží. A za druhé je nutné, aby byla nějaká vazba mezi něčím, čemu já říkám míra ekonomické aktivity v daném místě, v tomto případě regionu, a jeho celkovými příjmy.
To jsou dva klíčové body. Bude samozřejmě nutné hledat řešení, které je nejpřijatelnější. Ideální ani teoreticky správná řešení neexistují, a proto myslím, že to bude diskuse, která bude ještě velmi složitá.
Ale myslím si, že ten, kdo nechce regiony jako takové, nenajde z této množiny možných řešení ani takové, které by bylo aspoň trochu přijatelné. To je myslím zásadní východisko do této diskuse a myslím, že kolegové, kteří tady třeba i vystupovali, toto musejí uznat.
Druhá věc, ke které bych rád se vyjádřil obšírněji, jsou pravidla pro rozdělování daní směrem k obcím.
Platí bezesporu jedna věc, že dnešní systém je systémem nevyhovujícím. A každý, kdo ty diskuse sledoval, tak ví, že několik posledních let bylo jaksi lemováno diskusemi na téma, jak pozměnit způsob přerozdělování daní vybraných státem směrem k obcím.
Některé příklady tady zazněly, ale myslím, že jsou především dva principy, které jsou velmi problematické, které možná byly míněny dobře, to znamená, aby byla nějaká možnost zastupitelstva ovlivnit třeba příchod podnikatelů nebo ekonomickou aktivitu v místě, ale které se ukázaly, že jsou velmi problematické, proměnlivé, nestálé. A to je jednak princip, že velmi záleží vlastně na právní formě podnikání podnikatelského subjektu, na tom, kolik se potom dostane do příslušné obce. Jinými slovy, stačí změna podnikatele z fyzické osoby na právnickou osobu, na společnost s ručením omezeným, a znám obce, kde došlo k fatálnímu poklesu příjmů prostě proto, že tamní do té doby úspěšný podnikatel, fyzická osoba, se změnil na společnost s ručením omezeným.
A druhý princip, který byl zřejmě nebo určitě také míněn dobře, ale který se ukázal problematický, je princip tzv. plátcovy pokladny, protože je zřejmé, že velká část podniků upřednostní plátcovu pokladnu v nějakém centru místním, třeba okresním městě, krajském městě, i když fakticky ekonomická aktivita, tzn. umístění provozovny, se kterým ovšem souvisí třeba i řada doprovodných nákladů pro tu obec, dobudování nějakých komunikací nebo větší náklady na jejich údržbu a celá řada dalších, třeba infrastrukturních nákladů, je v místě úplně jiném, třeba od okresního města vzdáleném.
Toto byl druhý princip, který se neosvědčil, a bylo proto zjevné, a víme to tedy i nyní, že tento systém potřebuje změnu, a myslím, že je logické, že čas celkové územní reformy je tím momentem, kdy ta změna má vstoupit v platnost.
Za sebe i za svůj poslanecký klub musím říci, že návrh, tak jak je předložen nyní, i ve změnách, které vycházejí z výborů, nepovažuji a nepovažujeme za dostatečný v jednom smyslu, že je nutné hledat určitou míru rovnováhy v konečném znění mezi mírou solidarity jednotlivých obcí a mírou přerozdělování, což je v zásadě princip rozdělování daní podle prostého počtu obyvatel, a mírou toho, jak moc má být vlastně závislý příjem obce na objemu ekonomické aktivity, která tam probíhá.
***