(9.40 hodin)
Poslanec Jan Grůza: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vzhledem k tomu, že jsem v prvním čtení přednesl obšírnou zpravodajskou zprávu, nebudu ji v této chvíli opakovat. Stručně se omezím pouze na konstatování, že zemědělský výbor přijal několik pozměňovacích návrhů, které vylepšují zásadním způsobem původní vládní verzi. Tento zákon je skutečně důležitý pro realizaci společné zemědělské politiky Evropské unie. Doporučuji proto toto usnesení:
Zemědělský výbor po úvodním slově Dr. Richarda Chvojky, náměstka ministra zemědělství, zpravodajské zprávě Jana Grůzy doporučuje Poslanecké sněmovně vládní návrh zákona o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů schválit ve znění pozměňujících návrhů zemědělského výboru.
Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které nemám písemnou přihlášku. Jako první se z místa přihlásil pan poslanec Miloslav Kučera mladší.
Poslanec Miloslav Kučera ml.: Pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, souhlasím s ministrem zemědělství, že je před námi zákonná norma, která významným způsobem ovlivní naše zemědělství, jeho vývoj a jeho šance na vstup a hlavně - jak říkáme v zemědělství - přežití vstupu do Evropské unie. Je to norma politická. Snaží se především zákonnou cestou prosadit politiku současné vlády a politiku současného ministra zemědělství.
Chtěl bych zde pokud možno stručně zhodnotit předkládanou zákonnou normu ze tří pohledů. Ten první by byl, zda jde o prosazování politiky správné, či nesprávné, a dovolím si tento pohled opřít o nestranné instituce, ne o svůj názor. Druhým pohledem bych chtěl polemizovat nad zákonem, zda jde o soulad, či nesoulad s legislativou Evropské unie. Třetí pohled, nad kterým bych se zde chtěl zastavit, je pohled, zda jde, či nejde o prosazení nečistých zájmů omezené skupiny fyzických osob.
K tomu prvnímu pohledu: V zemědělství máme širokou diskusi na hlavní téma - jakou cestou bychom měli do Evropy vstoupit, jestli cestou transformační, nebo cestou stabilizační. Transformační cesta znamená nejprve dokončit transformaci a restrukturalizaci našich zemědělských podniků, a to jak zpracovatelských, tak prvovýrobních, a teprve před vlastním vstupem do Evropské unie zvýšit podpůrné a regulační parametry na úroveň, kterou dneska nebo v době našeho vstupu do Evropské unie bude mít společná zemědělská politika Evropské unie. Opačná cesta je cesta stabilizační. Ta upřednostňuje nejprve zvýšit podpory do zemědělství na evropskou úroveň, zavést regulaci výroby na evropskou úroveň a díky podporám se těšit na to, že efektivita našich podniků se zvýší na úroveň, kterou dosahují farmáři v Evropské unii.
Dovolím si citovat závěry ze studie, kterou vypracovala Světová banka. Jednoznačně podporuje a doporučuje našemu zemědělství, aby šlo cestou transformační, tedy nejprve transformaci a restrukturalizaci našich podniků, a teprve před vstupem zvyšovat podpory a regulaci výroby. Pokud se to vyhodnocuje, tak to znamená miliardové úspory pro náš stát, pro naše daňové poplatníky v hodnotách desítek miliard ročně před vstupem do Evropské unie, a druhý závěr - podstatně větší šance našich podniků na přežití otevřené konkurence po vstupu do Evropské unie. To je asi ve stručnosti to nejdůležitější, k čemu evropská(?) Světová banka dospěla a proč nám doporučuje tuto cestu a ne cestu, kterou razí ministr zemědělství a sociální demokracie. Osobně si opravdu myslím, že přes podpory se efektivita podniku nedá zvýšit, ale dá se pouze sanovat v této formě, kterou máme dnes. A jestliže je faktem, že naše produktivita práce měřená přidanou hodnotou se pohybuje na 50 procentech produktivity práce v evropských zemích, je jisté, že musíme nejprve dělat něco s našimi podniky, a potom se těšit na podpory z Evropské unie.
Zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu zde nabízí pouze zavést cestu stabilizační, tedy tu opačnou, než která nám je Světovou bankou doporučována. Je to cesta velikých slibů o vysokých dotacích - o vysokých dotacích z Evropské unie, o stabilizaci těch nejslabších a nejméně vhodných forem podnikání, přes garanci odbytu, minimální ceny a kvóty. Tato cesta opravdu nevede do trvalého přežití našich zemědělských podniků v evropské konkurenci.
Pokud se budu snažit zhodnotit předkládanou normu z druhého pohledu, to je z pohledu, zda jde, či nejde o soulad s legislativou Evropské unie, tak hned v úvodu upozorním na paradox, který je uveden přímo v důvodové zprávě předkladatele. V důvodové zprávě se totiž dočtete, že tato norma je jen částečně kompatibilní s legislativou Evropské unie a že bude nutné přikročit k novelizaci tohoto zákona počátkem roku 2001.
Ano, dámy a pánové, slyšíte dobře. Kdo jste si to nepřečetl, tak předkladatelé sami o sobě tvrdí a prokazují, že tato norma není v souladu s legislativou Evropské unie a že okamžitě po jejím přijetí bude nutné ji přepracovat.
Základní diskuse v této rovině se vede nad tím, jestli kompetence fondu by měly být vedle realizace nástrojů zemědělské politiky také k tomu, že by nástroje zemědělské politiky fond přímo vytvářel. Pokud se nebudu opírat o žádná jiná stanoviska než o orgány Evropské unie, tak budu citovat nejprve pana Gehmana, který je na Ministerstvu zemědělství jako zástupce Evropské unie, a ten doslova prohlásil, že bychom měli udělat fond zevrubnou administrativní autoritou pro zemědělskou politiku v České republice, ale politickou odpovědnost, to je tvorbu nástrojů politiky, bychom měli nechat plně v rukou vlády ČR a zvláště Ministerstva zemědělství. Jednoznačně tím vyjadřuje, že na fondu by se neměly slučovat tyto dvě pravomoci, to znamená vedle administrace nástrojů zemědělské politiky také její tvorbu.
Jako pomoc zemím, které se přidružují k zemím Evropské unie, byla zpracována - a z Phare zaplacena - studie nezávislou právní firmou v Bruselu, kde je celý detailní návod, jak by obdobné instituce, nazývané v Evropě agentury, měly v přidružených zemích vypadat. I zde je jasné, že dnes předkládaná norma je v rozporu s požadavky Evropské unie, protože Evropa jednoznačně požaduje, aby takováto instituce se zabývala pouze administrací nástrojů zemědělské politiky v přidružených zemích. Ministerstvo zemědělství ale postupuje pravým opakem. Snaží se do fondu dát všechny kompetence, které vůbec k nástrojům zemědělské politiky jsou, a osamostatnit toto rozhodování od Parlamentu, od veřejné kontroly, od NKÚ, pouze do pravomoci několika osob.
***