(16.30 hodin)
(pokračuje Jičínský)
To je rámec, v němž se tato novela projednává. Ve shodě s vládním stanoviskem dávám návrh na její zamítnutí, který budu opakovat i u druhého návrhu.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Chtěla bych pouze upozornit pana poslance Jičínského, že probíhá sloučená rozprava k oběma návrhům, takže bude-li si přát dát návrh na zamítnutí druhého návrhu, bude muset v té samé rozpravě vystoupit ještě jednou. Nyní udílím slovo panu poslanci Štraitovi, připraví se pan poslanec Cyril Svoboda.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, nedělám si iluze, že některé poslance přesvědčím, jsem však zavázán kolegy odboráři upozornit, že navrhované lustrační novely - i já budu používat tuto legislativní zkratku - dlouhodobě porušují mezinárodní dohody o diskriminaci v zaměstnání a povolání, konkrétně již zmíněnou úmluvu č. 111 Mezinárodní organizace práce z roku 1958, kterou přirozeně Československo také ratifikovalo. Kolega Jičínský se o některých konsekvencích zmínil, já budu však o něco málo podrobnější.
Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska o situaci v Československu informovalo Mezinárodní organizaci práce bezprostředně po přijetí lustračního zákona 23. 10. 1991. Federál schválil lustrační zákon 4. 10. Z dopisu panu Hansenovi, tehdejšímu řediteli Mezinárodního úřadu práce v Ženevě, z té stížnosti odborové centrály vyjímám: Tam se konstatuje, že Federální shromáždění přijalo 4. října lustrační zákon, zákon o zákazu výkonu povolání, který má zcela jasně diskriminační charakter a představuje bez jakýchkoli pochybností hrubé porušení úmluvy MOP 111. Návrh zákona byl předložen Federálnímu shromáždění ČSFR vládou ČSFR a na základě doplňujících návrhů značně rozšířen - to je dost podstatné, na to upozorňuji - a posléze přijat. Dne 17. října 1991 byl zákon podepsán třemi ústavními činiteli a vstoupil v platnost. Předseda FS ČSFR pan Alexander Dubček odmítl podepsat tento zákon, a proto jej podepsal jeden z místopředsedů, který pro tento zákon hlasoval. Připomínám, že to byl tehdy Battěk. Předseda FS ČSFR v prohlášení pro tisk uveřejněném tiskovou agenturou ČTK zdůraznil, že se jedná o diskriminační zákon, který zbavuje zhruba 1 mil. československých občanů jejich základních lidských a odborových práv a zároveň je v rozporu s čs. ústavním právem a mnohými mezinárodními závazky ČSFR.
Dále z té stížnosti panu Hansenovi vyjímám: Pokud jde o problematiku diskriminace z důvodu zastávaných politických názorů, připomínáme závěry výboru expertů MOP pro dohled nad plněním úmluv a doporučení MOP, který v roce 1963 ve svém výkladu úmluvy MOP č. 111 zdůraznil, že úmluva zabezpečující pracujícím ochranu proti diskriminaci z důvodu zastávaných politických názorů zabezpečuje také ochranu těm pracujícím, kteří vyvíjejí politickou činnost vyjadřující či demonstrující opozici vůči oficiálním politickým názorům a principům. Samozřejmě, že to pokračuje dál.
Koncem listopadu 1991 se Mezinárodní úřad práce v Ženevě stížností OSČMS zabýval. Bylo to zveřejněno v koncentrované podobě ve zprávě ČTK 19. listopadu 1991. Správní rada Mezinárodního úřadu práce v Ženevě začala na svém 251. zasedání projednávat porušení úmluvy MOP státními orgány ČSFR. Členové správní rady Mezinárodního úřadu práce ze 67 zemí světa byli seznámeni s textem stížnosti předložené podle čl. 24 MOP Odborovým sdružením Čech, Moravy a Slovenska - dnes Slezska, tehdy Slovenska - v souvislosti s přijetím tzv. lustračního zákona. Správní rada MOP uznala stížnost OSČMS jako oprávněnou a ustavila zvláštní komisi pro šetření všech aspektů porušení úmluvy MOP č. 111 tím tzv. lustračním zákonem. Správní rada MOP projednala - a omezím se opět na zprávu ČTK v zájmu racionalizace našeho jednání, ČTK uveřejnila tuto zprávu 6. března - na svém 252. zasedání v Ženevě (tamto bylo 251., toto je 252.) a schválila zprávu zvláštní komise, která projednala stížnosti OSČMS, ke které se později připojila i ČMKOS, proti lustračnímu zákonu. MOP v přijatém stanovisku zdůrazňuje, že většina ustanovení lustračního zákona je v rozporu s úmluvou MOP č. 111 o zákazu diskriminace v zaměstnání a při výkonu povolání z politických důvodů. Mezinárodní organizace práce v Ženevě žádá vládu ČSFR, aby celá záležitost lustračního zákona byla neprodleně předána Ústavnímu soudu ČSFR, který při svém vynesení rozsudku měl vycházet z právě schváleného stanoviska MOP. MOP zároveň doporučuje vládě zahájit jednání s československými odborovými a zaměstnavatelskými organizacemi ve věci nahrazení lustračního zákona novelou, která nebude v rozporu s úmluvou MOP 111.
Koncem roku 1992 projednal lustrační zákon i Ústavní soud a já jsem v této souvislosti ještě procházel znovu, je toho asi 10 cm. Na straně 22 nálezu Ústavního soudu kuriózně a cynicky se konstatuje, že lustračním zákonem bylo postiženo jen 11 363 osob. Další osud lustračního zákona je samozřejmě známější, novelizace v roce 1996 atd.
Není pochyb, že lustrační zákon byl po celou dobu veřejně nejen používán, ale také - podtrhuji - zneužíván k politické diskreditaci konkrétních osob nad svůj rámec samozřejmě. Pamatujete třeba Richarda Falbra, předsedu ČMKOS. Nikde v žádném lustračním zákonu se nedočtete - a v žádných dalších novelách - že by měl být také podle toho třeba posuzován předseda odborové centrály.
Vrátím se však k tomu základnímu. Zákaz výkonu povolání nemá v právním řádu České republiky co dělat. Mezinárodní dohody tento apel ještě umocňují. Jsou to kroky - dnes to zaznělo několikrát při těch návrzích - správným směrem. Já tvrdím, že toto je krok velice špatným směrem. Ze všech výše uvedených důvodů doporučuji předlohy zamítnout v prvním čtení. Pokud bude potřeba to zopakovat ještě jednou, rád tak učiním.
Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Štraitovi. Slovo má pan poslanec Cyril Svoboda, připraví se paní poslankyně Vlasta Štěpová.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážení paní místopředsedkyně, vláda tu není, takže vážené kolegyně a kolegové, já jsem původně myslel, že nebudu vystupovat, ale vystoupení kolegyně Machaté a potom vystoupení pana kolegy Jičínského mě vyprovokovala k tomu, že vystoupit je zapotřebí. Především mě fascinuje jedna věc, že se tady mluví o nějaké vině. Tento zákon klade některé podmínky na výkon povolání a mnoho povolání v České republice má některé podmínky, které musejí být splněny. Smyslem tohoto zákona je zabránit tomu, aby v určitých výkonech povolání nebyli ti, kteří mohou být vydíráni nebo manipulováni právě pro spolupráci nebo proto, že jsou na seznamu Státní bezpečnosti.
***