(16.00 hodin)
(pokračuje Tešnar)
Vzhledem k tomu, že v druhé polovině měsíce dubna 1995 došlo přes jmenovitě nezjištěné řadové zaměstnance Fondu národního majetku České republiky k úniku dvou dokumentů, a to návrhu smlouvy mezi akcionáři a společností a dopisu s připomínkami SPT Telecom, a. s., byla z pohledu důvěrnosti informací dalšímu průběhu výběrového řízení, zejména samotnému jeho závěru, věnována zvýšená pozornost.
Dne 2. června 1995 předložilo všech pět uchazečů administrátorům řídícího výboru své konečné nabídky. Vyhodnocení technické, marketingové a organizační části nabídek na sobě nezávisle provedli poradci společnosti PA Consulting a specialisté SPT Telecom, a. s. Prvně vyjmenovaní vyhodnocení prováděli z důvodu objektivity a omezení možnosti případného ovlivňování v londýnské kanceláři společnosti G. P. Morgan.
Vyhodnocení obou skupin, které se v zásadě shodovalo, shrnuli poradci společnosti G. P. Morgan a bez uvedení názvů uchazečů, barevně odlišené, je předložili řídícímu výboru. Ten potom na svém posledním zasedání 16. června 1995 za účasti všech svých členů bez přítomnosti dalších osob přiřadil jednotlivým kritériím procentuální váhy. Ty byly řídícím výborem stanoveny podle některých účastníků ještě před obdržením konečných nabídek, zapečetěny a uloženy v trezoru a tím znepřístupněny nepovolaným osobám.
Skutečností, na které se shoduje převážná část osob při výběrovém řízení působících, je, že hodnoty vah některým kritéiím členové řídícího výboru na své posledním zasedáním na základě vzájemného konsensu upravili. I když za jedno z nejdůležitějších kritérií byla považována cena, nebyla to jen ona, která byla rozhodující. Nemalou roli sehrály rozvojové cíle a kvalita vložených služeb.
Výsledkem počítačového zpracování vyhodnocovacího procesu bylo stanovení pořadí uchazečů, přičemž první místo obsadila společnost TelSource. Ta při použití metodiky porovnání, jež přihazovala nejlepší nabídce v každé ze šesti kategorií hodnotu 100, získala průměrnou hodnotu 87, což v pořadí účastníků představovalo pět druhých a jedno třetí místo. Společnosti Euro Telekom International a TeleDanmark, umístěné na druhém až třetím místě, byly shodně oceněny průměrnou hodnotou 78.
Vláda České republiky, jak bylo zmíněno, řídícím výborem doporučeného vítěze výběrového řízení schválila.
Svou organizací, rozčleněním a průběhem nevybočovalo výběrové řízení z rámce tehdy obvyklých standardů. Současně je třeba konstatovat, že snaha o utajení identity pěti konečných účastníků byla téměř zbytečná, včetně barevného odlišení. V konečné nabídce každého účastníka byl totiž téměř na každém jednotlivém listě jeho název. Proto také každý, kdo vyhodnocoval třeba i jen část konečné nabídky, znal identitu účastníka. Protože část vyhotovení konečných nabídek byla poskytnuta členům řídícího výboru na jejich pracoviště, okruh osob, které měly možnost se s nimi seznámit, se ještě rozšířil.
Diskutovat lze samozřejmě i nadále o tom, zda hodnoty procentuálních vah jednotlivým kritériím, vyjadřující jejich význam, měly být stanoveny před obdržením konečných nabídek a již neměněny, anebo i po jejich obdržení ponechána možnost k jejich změně. Obě možnosti podle vyjádření odborníků jsou v praxi používány a záleží na konkrétní situaci, která z variant, či dokonce kombinace obou bude zvolena.
Členové řídícího výboru se však ve výpovědích před komisí neshodli na zdůvodnění tohoto postupu. V posuzovaném případě bylo sice výlučnou záležitostí řídícího výboru, jakou z uvedených variant zvolil, nicméně nutno konstatovat, že věrohodněji by působil fakt neměnnosti procentuálních vah jednotlivých kritérií po obdržení konečných nabídek.
K řídícím orgánům společnosti. Zastoupení obou největších akcionářů ve společnosti SPT Telecom, a. s. po vstupu strategického partnera, tj. Fondu národního majetku a společnosti TelSource, mělo podle 4. bodu hlavních zásad státní telekomunikační politiky odpovídat velikosti jejich akciových podílů. Proto také v devítičlenném představenstvu měla česká strana šest členů a strategický partner členy tři. V 15členné dozorčí radě bylo pět členů voleno zaměstnanci, strategický partner obsadil tři místa, zatímco Fond národního majetku ČR sedm, s tím, že dvě místa obsadí zástupci minoritních akcionářů. K tomu, aby strategický partner měl dostatek výkonných pravomocí a mohl tak plnit své smluvní závazky, byl jako výkonný orgán představenstva, nikoliv společnosti, zřízen pětičlenný provozní výbor. V tomto orgánu měl strategický partner jako minoritní akcionář početní převahu v poměru tři ku dvěma, což bylo předmětem nejen řady diskusí, ale i kritiky ze strany oponentů výběrového řízení. Kritika nespočívala ani tak v tom, že institut provozního výboru či podobného orgánu platná právní úprava nezná, ale v tom, že v něm byla strategickému partnerovi českou stranou přiznána majorita, což bylo v rozporu se 4. bodem hlavních zásad státní telekomunikační politiky.
Faktem je, že idea na zřízení provozního výboru jako orgánu, který měl sloužit ke každodennímu operativnímu řízení společnosti, byla do výběrového řízení vnesena na samém jeho počátku zahraničními poradenskými společnostmi, a nikoliv českou stranou či dokonce jednotlivými uchazeči o strategické partnerství, jak bylo mnohdy uváděno. Jeho možná existence byla zakomponována již do prvních návrhů smluvních dokumentů, přesněji vyjádřeno do smlouvy mezi akcionáři a společností. O jeho existenci, především složení, byla v řídícím výboru vedena řada diskusí. Nakonec všichni členové řídícího výboru včetně svých alternátů(?) došli k závěru, že strategický partner, ať již jím bude z přihlášených účastníků kdokoliv, musí mít k realizaci svého strategického plánu dostatek pravomocí. Možné zneužití nadměrných pravomocí strategického partnera bylo eliminováno podřízeností provozního výboru představenstvu společnosti, jehož schválení případná zásadní rozhodnutí provozního výboru podléhala.
Zmíněná převaha strategického partnera v provozním výboru měla prokazatelný vliv na vyšší částky, která byla za odprodej 27 % akcií získána.
Pro úplnost a objektivitu je nutno poznamenat, že obdobný model ve vztahu k pravomocím strategického partnera byl využit i při privatizaci jiných telekomunikačních společností, např. v Maďarské republice.
Nyní k údajné korupci. Údajná korupce ze strany společnosti TelSource, která měla zásadně ovlivnit výsledky celého výběrového řízení, o níž se dokonce opakovaně, naposledy na přelomu let 1998 - 1999, zmiňovaly sdělovací prostředky jak v Nizozemském království, tak v České republice, byla bezesporu jedním, ne-li hlavním důvodem ustavení vyšetřovací komise.
***