(15.10 hodin)
(pokračuje Škromach)
Pouze parametry změn takto dohodnuté mohou být dlouhodobě stabilní a zajistit plnou sociální i ekonomickou funkčnost důchodové soustavy. Z tohoto hlediska chci jednoznačně deklarovat, že tato komise by neměla postupovat silovým hlasováním, ale měl by se najít široký konsensus, který by zajistil, aby důchodová reforma, která není na jedno volební období, mohla být spuštěna tak, aby byla stabilní za všech dalších vlád, které někdy v budoucnosti přijdou. Vývoj důchodového pojištění by neměl být překážkou ekonomického vývoje, měl by si však zachovávat autonomii, nezbytnou pro jeho základní funkci spočívající v sociální obraně občanů ve stáří, invaliditě, popřípadě v některých dalších stanovených případech. Důchodový systém by měl brát v úvahu zejména demografický vývoj, sociálně ekonomický vývoj, zvláště rostoucí příjmovou a majetkovou diferenciaci, postupný přechod od koncepce celoživotní profese v rámci hlavního zaměstnání ke koncepci udržení se na trhu práce za cenu rekvalifikace a zkrácení úvazku, vedlejší zaměstnání či kombinace zaměstnaneckých poměrů a režimu osob samostatně výdělečně činných, změny v daňové oblasti, zejména opatření směřující k výraznějšímu zdaňování důchodových příjmů, možnosti kapitálového trhu, zvláště možnosti kolektivního investování, chystaného zapojení České republiky do Evropské unie apod.
(V sále je velký hluk, zvoní mobilní telefony.)
Cílem změn v důchodové oblasti by mělo být modernizovat existující důchodový systém jako systém odpovídající potřebám tržní ekonomiky, podněcující jednotlivce i sociální skupiny k odpovědnosti za svoji sociální situaci a k sociální nezávislosti zejména na státu, respektující mezinárodní konvence a vyhovující požadavkům koordinace soustav sociálního pojištění. Dosavadní koncepce důchodového systému připravované předchozími vládami od roku 1999 vycházely z těchto zásad:
Stát měl vytvořit podmínky pro důchodové zabezpečení všech občanů při respektování jejich práva na řešení jejich odpovědnosti za vlastní budoucnost. Toho mělo být dosaženo tak, že celonárodní povinný systém bude krýt všechny ekonomicky aktivní do určité stanovené výše příjmu a bude rozvinuta celá škála možnosti dobrovolného připojištění nad tuto základní úroveň. Základní povinný systém pak měl být koncipován tak, aby byl jednotný pro všechny ekonomicky aktivní, nikdo nebyl zvýhodněn ani diskriminován, jako systém sociálního pojištění poskytoval dávky závislé na době pojištění a dosahovaných výdělcích, tedy na zaplaceném pojistném při dohodnuté míře sociální redistribuce. V souladu s tím byl stanoven okruh dávek a způsob jejich výpočtu. Úroveň dávek a jejich diferenciace byla zajištěna formou dvousložkové konstrukce a relace starobního důchodu k výdělku se měla pohybovat kolem 50 % hrubé mzdy, s tím, že zavedením nové důchodové formule se nevytvoří výrazné rozdíly mezi novými a starými důchodci. Byly rovněž nastaveny základní proporce mezi jednotlivými druhy důchodů. Byla zachována u všech důchodců reálná hodnota důchodů, nový mechanismus valorizace důchodů byl založen na principu valorizace prováděné povinně vždy při splnění stanovených podmínek na základě přesných pravidel. Jako doba pojištění byla uznána pouze doba, za kterou bylo zaplaceno pojistné v případě společností uznaných dob pojištění, za které pojištěnec nemůže hradit pojistné, např. doba péče o dítě, základní vojenská služba apod. Je nutné, aby pojistné platil ten, kdo tyto doby uznal, většinou stát. Podmínky nároku na dávky byly definovány tak, aby vzhledem k očekávanému demografickému vývoji přispěly k udržení přijatelných výdajů na systém a aby poskytly možnosti pro individuální rozhodování pro odchod do důchodu v rámci určitého věkového pásma.
(Velký hluk v sále, je špatně slyšet.)
Původní koncepce předpokládala, že zásadní reforma důchodového zabezpečení je nemyslitelná bez přestavby jeho správy a financování, při účelově odděleném financování důchodového pojištění od státního rozpočtu, přičemž vztahy ke státnímu rozpočtu by byly upraveny jako vztahy subvencování. Cestou oddělení důchodového fondu a jeho veřejnou správou měla být také posílena účast občanů při správě důchodového pojištění, a tím oslabena administrativní ingerence státních orgánů při jeho provádění. Výsledkem dosavadních reforem je důchodový systém založený na dvou pilířích, které tvoří základní povinné, průběžně financované důchodové pojištění a dobrovolné kapitálově financované penzijní připojištění se státním příspěvkem.
Dosavadní vývoj důchodového systému v obou pilířích ukázal, že uvedené záměry nebyly naplněny v plném rozsahu a že došlo k určité deformaci původní koncepce, zejména pak pokud jde o míru sociální redistribuce, a tedy o uplatnění pojistných principů. Oproti původním koncepčním záměrům nedošlo rovněž k vytvoření fondu důchodového pojištění odděleného od státního rozpočtu. V organizačním zabezpečení základního systému a ve vlastním systému administrativy docházelo jen k dílčím úpravám, zejména s ohledem na zavedení výběru pojistného. Současně je administrativa schopna reagovat pouze na dílčí korekce, ale není schopna a nemá ani finanční prostředky na to, aby mohla pružně reagovat na koncepční změny v důchodovém pojištění. Doplňkové penzijní připojištění se státním příspěvkem není stále ještě důchodovým systémem a nesplňuje tak základní koncepční záměr dlouhodobého spoření na stáří. Lze konstatovat, že celý systém stále ještě není dostatečně připraven reagovat na budoucí sociálně ekonomický vývoj a důsledky procesu stárnutí populace.
(V sále zvoní mobilní telefony.)
Po více než třech letech účinnosti nového zákona o důchodovém pojištění a pěti letech existence penzijního připojištění je proto velmi naléhavé se vrátit k původním koncepčním záměrům, analyzovat úspěšnost jejich realizace a připravit podklady pro rozhodování o dalším vývoji důchodového pojištění.
Zkušenost z dosavadního vývoje ukazuje, že nezbytnou podmínkou úspěšné reformy důchodového systému je celospolečenský konsensus, zabezpečující politickou průchodnost navrhovaných opatření. Řada problémů dnešního důchodového pojištění souvisí s nutností přijímat při nekonsensuálním přístupu k důchodové reformě kompromisní řešení při projednávání zákona v Poslanecké sněmovně - např. rozšíření náhradních dob, výhodnější výpočet důchodu, zmírnění podmínek na předčasný starobní důchod, zrušení navrhovaného omezení úhrnné výše pozůstalostních důchodů po jednom zemřelém - výměnou za postupné zvyšování věkové hranice.
Vzhledem k dlouhodobým efektům úprav v důchodovém pojištění nelze odkládat rozhodování o dalším vývoji důchodového pojištění. Doporučujeme, aby s ohledem na zkušenosti s realizací koncepce důchodového pojištění připravené v roce 1990 byly na základě co nejširší diskuse posouzeny základní principy důchodového systému autoritativním politickým orgánem, parlamentní komisí, která by usilovala o dosažení dohody rozhodujících politických sil o základních koncepčních otázkách týkajících se důchodové soustavy, a položila tak základ pro konsensuální přípravu, projednání a schválení příslušných zákonných úprav bez pozměňovacích návrhů, které by deformovaly přijaté řešení.
Podle zákona o jednací řádu Poslanecké sněmovny může být zřízena komise Poslanecké sněmovny. Zřídit komisi a stanovit počet jejích členů patří do působnosti Poslanecké sněmovny. Návrh na zřízení komise může podat poslanec nebo skupina poslanců, a poslanecký klub sociální demokracie tímto tak činí.
Podle současné právní úpravy není dosud možné zřídit jednu společnou komisi Parlamentu ČR se Senátem a Poslaneckou sněmovnou. Proto navrhujeme tuto komisi pouze pro sněmovnu, protože Senát již má svůj orgán pro důchodovou reformu.
Činnost parlamentní komise by podle mezinárodních zkušeností mohla být realizována v následujících etapách:
První etapa - na základě analýzy všech zásadních informací o současném stavu důchodového pojištění a penzijním připojištění se státním příspěvkem sjednotit názory o východiscích dalšího postupu.
***