(18.00 hodin)

(pokračuje Kocourek)

Kdybych měl charakterizovat pozměňovací návrhy, které byly přijaty rozpočtovým výborem, potom bych řekl, že prošly návrhy, které říkaly, že Česká národní banka je subjektem veřejného práva a je správním úřadem a má kompetence v rozsahu stanoveném zákonem. Dále prošel návrh, že ČNB musí předkládat zprávu o měnovém vývoji celému plénu Poslanecké sněmovny, a dále bylo zpřesněno projednávání Poslanecké sněmovně. Prošel návrh na zrcadlové postavení členů vlády a ČNB při jednáních vlády a bankovní rady. Dále prošly návrhy na zpřesnění a zracionalizování ustanovení o povinných minimálních rezervách a dále, že povinné minimální rezervy se úročí. Dále bych chtěl zdůraznit, že prošel pozměňovací návrh, kdy ČNB může obchodovat pouze s obchodovatelnými cennými papíry. A dále, pokud bych měl vybrat z pozměňovacích návrhů, které prošly rozpočtovým výborem, je například, že platy a požitky členů bankovní rady budou obdobné jako u ostatních ústavních činitelů.

Tolik k charakteristice jednání rozpočtového výboru a jeho doporučení sněmovně.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji zpravodaji panu poslanci Kocourkovi. Otevírám obecnou rozpravu, do které se písemně přihlásil pouze jediný poslanec, pan poslanec Recman. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedající, pane guvernére, vážená vládo, počátkem roku byl Poslanecké sněmovně předložen vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 6 z roku 1993 Sb., o České národní bance. Novela byla předložena jako ryze harmonizační, jejímž posláním bylo uvést legislativu centrálního bankovnictví do plného souladu s právem EU. Jedná se především o Maastrichtskou smlouvu, Statut Evropského systému centrálních bank a Statut Evropské centrální banky, ale i další právní normy EU, které se této oblasti dotýkají. Připomínám to z prostého důvodu, protože z debaty o harmonizaci legislativy -

 

Místopředseda PSP František Brožík: Promiňte, pane poslanče, já bych poprosil celou první řadu po pravé straně Poslanecké sněmovny, pan poslanec Payne, pan poslanec Doktor, pan poslanec Svoboda, pokud si, pánové, půjdete sednout sem za empir, neuslyšíte z přednášejícího ani slovo. A sedí tady pan guvernér Tošovský, který určitě chce poslouchat. Já bych vás prosil o klid. O klid bych prosil, pane poslanče Payne.

Prosím, pane poslanče, pokračujte.

 

Poslanec Svatomír Recman: Děkuji, pane předsedající.

Připomínám to z toho prostého důvodu, protože z debaty o harmonizaci legislativy se stala přímo kauza Česká národní banka, která už po několik měsíců jitří nejen vnitropolitickou scénu, nevyjímaje Poslaneckou sněmovnu, ale svým mediálním a věcným obsahem překročila hranice malé ČR.

Prvotní smysl a cíl vládní novely tak pomalu, ale neúprosně upadá v zapomnění. Sdílím názor, že jakákoliv politická moc se odvíjí především od moci finanční. Střety politiků a bankéřů nejsou proto ničím jiným než soupeřením o faktickou moc ve státě, o rozdělení a podíl na této moci. Politici mají sice navrch takzvaně politicky, ale nemají obvykle peníze. S bankéři je to samozřejmě obráceně. Proto není pochyb o tom, že střet o (ne)závislost centrální banky je mnohem více než pouhým tříbením názorů na legislativní a faktické postavení této instituce v blízké i vzdálené budoucnosti. Je to zároveň střet o osobu guvernéra. Takto je tento střet některými politiky personifikován.

Z přemíry nejrůznějších názorů na danou problematiku, opublikovaných a přednesených politiky a odborníky, je možno problém ČNB strukturovat do tří oblastí. Je to bankovní dohled, měnová politika, vnitřní hospodaření banky a její kontrola.

Bankovní dohled je totiž činnost, která neskončí ani vstupem ČR do EU, ani Evropské měnové unie, jež se plánuje v roce 2008, a kdy by ČNB přestala dělat měnovou politiku. Dohled nad bankami, které působí na území ČR, z ní nikdo nesejme a bude ho muset dělat dlouhodobě, nehledě na to, že již dnes je měnová politika do značné míry předurčena mezinárodními trhy a možnosti ovlivňování jsou relativně malé. Proto diskuse o měnové politice a jejích možnostech trochu připomínají bouři ve sklenici vody. Problém kontroly se zjednodušuje na názor, že - cituji: "ČNB je kromě své nezávislosti plně nekontrolovatelná ve věcech, které by měly podléhat kontrole ostatních ústavních institucí." Tím se mění rovněž i vnitřní hospodaření banky a její kontrola ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu.

Vážená sněmovno, vláda navrhla ve spolupráci s ČNB a sněmovna propustila do druhého čtení návrh novely zákona o ČNB. Je to třetí změna od schválení zákona v prosinci 1992. První změna z února 1993 se týkala zejména oddělení české a slovenské měny a kolkování bankovek. Druhá novela zákona byla provedena v roce 1998 v souvislosti s přijetím zákona o Komisi pro cenné papíry. Předloha přináší některé bohulibé změny. Zpřesňuje cíl ČNB, definuje nezávislost centrální banky a členů bankovní rady při plnění hlavního cíle, zabezpečuje rovnocenné postavení člena vlády na jednání bankovní rady s postavením guvernéra na jednání vlády a přibližuje řadu ustanovení evropským standardům.

Změna hlavního cíle ČNB formulovaného v § 2 platného zákona má ústavní dimenzi, neboť má přímou vazbu na článek 98 ústavy. Ten říká, že jde o ústřední banku státu, jejímž hlavním cílem je péče o měnovou stabilitu. Dosud je v ústavě formulován hlavní cíl ČNB, který je nutno změnit. Novým hlavním cílem ČNB musí napříště být v souladu s evropskými normami péče o cenovou stabilitu a s tím související podpora hospodářské politiky vlády, pokud tato politika hlavní cíl centrální banky neohrožuje. Toho lze docílit přeformulováním hlavního cíle v ústavě nebo jeho vypuštěním a následně jeho novým formulováním v zákoně o ČNB. V každém případě je však nezbytná novela ústavy, protože stabilita měny a cenová stabilita jsou dvě různé věci. Byť se změnou hlavního cíle ČNB souhlasím a podporuji ho, formulovat nově hlavní cíl pouze v zákoně o ČNB, tak jak je uveden v § 2 předložené novely, bez předchozí úpravy ústavy považuji za legislativně sporné a právně ne zcela čisté.

Na druhé straně se do novely dostaly pasáže vyvolávající diskuse, pochybnosti a emoce. Jedním z takových témat je nezávislost cedulové banky. Chtěl bych do této diskuse vnést pohled zákonodárce, jaké z toho plynou pro něj povinnosti, popř. úkoly.

Prvotním úkolem zákonodárce je stanovit, jaké kompetence má centrální banka v daném státě mít, jaké atributy - nezávislost, skládání účtů a transparentnost - budou jednotlivé typy kompetencí mít. Chci jen připomenout, že na počátku 90. let byly nastaveny velmi široké kompetence Státní bance československé, které zůstaly České národní bance dodnes.

Základním definičním znakem centrální banky je bezesporu měnová kompetence. Máme celou řadu možností, jakou tvář mohou jednotlivé měnové kompetence mít, jaká sdílení měnových kompetencí s jinými institucemi mohou nastat apod.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP