(17.10 hodin)
(pokračuje Fischerová)
Reklama léčivých přípravků navíc snadno ovlivňuje preskripční chování lékařů nevhodným způsobem, který v převažující míře může podléhat zájmům výrobců a nikoli výhradně užitku pacienta.
V předloženém návrhu lze uvítat především rozlišení reklamy zaměřené na širší veřejnost a reklamy zaměřené na odborníky. V oblasti reklamy léčiv se osobně spíše řadím k zastáncům téměř fundamentalistického přístupu, neboť jsem toho názoru, že reklama léčiv zaměřená na širokou veřejnost postrádá smysl a sleduje ve skutečnosti jen cíl podpory podnikatelské činnosti a zvýšení spotřeby ne vždy potřebných léčiv. Rozvojové strategie výrobců a distributorů léčiv jsou dlouhodobě zaměřeny na přesun činnosti do oblasti volně prodejných léčiv, za silné reklamní podpory.
Formy reklamy zaměřené na odborníky jsou orientovány na odborný tisk, materiály vydané výrobcem a na osobní jednání výrobců a distributorů léčiv a zdravotnických prostředků. Reklama formou osobního jednání, kterou návrh zákona toleruje, může mít však velice blízko ke korupci, neboť zkušenosti prokázaly používání prostředků, jako jsou finanční úplata, úhrady cest odborníků na kongresy nebo krátkodobé kursy. Tyto faktické příjmy, dámy a pánové, u nás navíc nikdo nepřiznává a také nikdo nezdaňuje. Některé tyto formy jsou dokonce zakotveny nejen v předloženém návrhu, ale bohužel i ve směrnicích EU jako standardní kroky reklamy. V konečné ceně léčiv se tak náklady na reklamu mohou pohybovat až kolem 25 %.
Formulace pravidel, která by vhodně omezila chování zainteresovaných subjektů, je tedy skutečně velmi významná. Jako určitý příklad vývoje tímto směrem lze uvést § 5c odst. 6, který jasně zakazuje nabízet nebo slibovat finanční nebo jiné výhody osobám, které jsou oprávněné prostředky předepisovat, distribuovat nebo nakupovat pro zdravotnická zařízení atd.
Jako příklad významnosti mohu uvést, že v jedné velké nemocnici se pohybují roční náklady na nákup kloubních protéz přes 100 milionů Kč a přitom lékaři, kteří pracují a rozhodují v této oblasti, navíc v této oblasti ještě podnikají a bohužel nikde není řešena ani povinnost oznamovat tuto činnost svému zaměstnavateli. Možné vztahy mezi těmito subjekty jsou tedy velmi těžko čitelné.
V takovýchto případech si lze snadno položit otázku širšího obsahového vymezení pojmu skrytá reklama. Reklamu formou osobního jednání výrobců a distributorů zdravotnických prostředků a léčiv lze považovat za velmi nepřehlednou a navíc korupčně velmi rizikovou. Další vývoj v této oblasti bych uvítala spíše v medicíně a zdravotní politice založené na objektivních a vědeckými metodami prokázaných důkazech než na reklamě, která bude v osobách obchodních zástupců agresivně pronikat téměř až na operační sály.
Obzvláštní pozornost bych doporučovala věnovat také odborníkům a pracovníkům státní správy, kteří se podílejí na rozhodování tom, které léčebné technologie budou hrazeny v rámci veřejného zdravotního pojištění. Od těchto pracovníků bychom měli zákonem požadovat naprostou izolovanost od vztahů s výrobci a dodavateli léčiv a zdravotnických prostředků.
Předložený parlamentní tisk ve mně vyvolává řadu otázek a pochybností, a to svým někdy dvojakým přístupem, který je založen na zákazu určitého procesu, a následně pak formulací různých výjimek, které významným způsobem negují předtím přijatá vymezení. Takový přístup vede k relativizaci důležitých ustanovení v souběžně novelizovaných zákonech. Jen těžko si dovedu představit, jak soudci budou rozhodovat podle tohoto zákona případné spory v oblasti reklamy.
Klíčovou otázkou pro mne tedy zůstává, čí zájem v tomto návrhu vlastně převládá a jaký prostor je reálný pro případné korekce během druhého čtení návrhu.
V tomto návrhu, vážení přítomní, nejde jen o jednoduché uplatnění principu svobodného podnikání. Jde ve skutečnosti o mnohem víc, jde o dlouhodobý vztah ke zdraví celé populace a o efektivitu poskytovaných zdravotnických služeb. Z hlediska v důvodové zprávě nediskutovaných ekonomických důsledků jde o výrazné finanční částky v oblasti reklamního průmyslu, a tedy vlastně o konkurenci podnikatelských zájmů se zájmy veřejnými. Naše rozhodování se tak ocitlo před složitou volbou, která by měla uplatnit širší přístup než jen kompatibilitu s Evropou nebo podporu svobodného podnikání.
Předpokládám, že návrh projde do druhého čtení, nicméně ti z nás, kteří ve své práci vidí především veřejný zájem, budou mít v prázdninových měsících asi dostatek práce a možná i těžkou hlavu. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji paní kolegyni Fischerové. Byl jsem informován, že o slovo požádal sám předseda vlády. Prosím.
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, prosím, abyste moje stručné vystoupení chápali spíše jako odlehčující vložku našeho možná poněkud nudného zasedání.
Dovolte mi, abych vám sdělil, že jako vášnivý kuřák budu plně podporovat návrh na zákaz tabákové reklamy, a to ze dvou podstatných důvodů: Za prvé nehodlám být agentem tabákových firem a nehodlám brát vážně důvody, že tím naše komerční televize přijdou o miliardové zisky. Za druhé, dospěl jsem k názoru, že většina reklam, reklamou na cigarety počínaje a reklamou na prací prášky konče, je natolik stupidní, že mohou ovlivnit pouze pubertální část našeho obyvatelstva. A pubertální část našeho obyvatelstva je právě tou částí, která se rozhoduje, zda bude nebo nebude kouřit.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji předsedovi vlády. Nyní bude hovořit kolega Pavel Svoboda, poté pan kolega Josef Janeček, pak je Ivan David a pak Cyril Svoboda.
Poslanec Pavel Svoboda: Vážený pane předsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, pokud bychom chtěli najít příklad, kdy se vláda pod pláštíkem nutnosti kompatibility s právem EU snaží nenápadně do zákona vpašovat socialistický obsah nemající s právem EU nic společného, pak právě nyní podobný zákon projednáváme.
Zákon se obšírně pokouší popsat snad všechny možné situace, které mohou v praxi nastat. Zákon se vyznačuje silnou nedůvěrou k samoregulačním mechanismům reklamního průmyslu na straně jedné a nebetyčnou důvěrou ve státní - rozuměj byrokratický - regulační orgán na straně druhé.
Novela v podstatě zakazuje reklamu na tabákové výrobky. Na výrobek, který je spotřebním zbožím a který je volně prodejný. Ptám se, proč je třeba více regulovat reklamu tohoto výrobku než samotný jeho prodej.
***