(16.10 hodin)
(pokračuje M. Zeman)
Z toho 1 303 byly žádosti plně uznané, 126 byly žádosti zčásti uznané a 49 byly žádosti neuznané.
Finanční prostředky pro klienty byly rozděleny podle klíče, který je stanoven citovaným vládním nařízením. V konečném stadiu zpracování je procento tohoto plnění 58,74 % - procento se vypočítá tak, že se vezme 65 milionů, které jsem zmínil, a vydělí se odhadovanými škodami, což je asi 111 milionů.
Do 28. 6. tohoto roku Ministerstvo financí od 1 460 žadatelů obdrželo vrácené doručenky z 1 478, čili to je asi 98 %, o převzetí výše uvedených rozhodnutí. Čtyři rozhodnutí se vrátila z důvodu úmrtí žadatele, 61 bylo nespokojených žadatelů, tj. těch, kterým byla náhrada přiznána pouze zčásti nebo zamítnuta zcela.
Dle správního řádu mají všichni žadatelé 15 dní ode dne doručení rozhodnutí na podání rozkladu v prvoinstančním stupni řízení.
Dne 14. 7., a to je termín, na který jste se ptal, ale to už se netýká vyřízených žádostí, to se týká zpochybněných žádostí, 14. 7. 2000 se na Ministerstvu financí uskuteční zasedání rozkladové komise, která posoudí všech 61 doposud doručených rozkladů.
Takže - to je v podstatě vše, a rád bych tedy znovu konstatoval, že pokládám za velmi nerozumné, aby v situaci, kdy jedna pojišťovna díky nesprávnému způsobu hospodaření a nesprávnému dohledu nad touto pojišťovnou zkrachovala, kdy stát, aniž by k tomu byl ze zákona povinován, a to bych rád zdůraznil, uvolnil ze státního rozpočtu nejdříve 50 a poté ještě dodatečných 15 milionů korun, kdy absolvoval náročnou administrativní proceduru a právě nyní vyplácí nebo začíná vyplácet tyto zálohy těm - kromě asi 60 - jejichž nároky byly plně uznány a kteří se neodvolali, aby právě v tomto posledním okamžiku se tato záležitost stala čechráním peříček jakékoli politické strany v naší Poslanecké sněmovně.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji ministerskému předsedovi. S doplňujícím dotazem ještě pan kolega Kvapil.
Poslanec Tomáš Kvapil: Pane premiére, určitě je vám známo přísloví - kdo rychle dává, dvakrát dává. Kdybychom se bavili v minulém roce ve stejném čase, asi bych nevystupoval takto. Nicméně 1,5 roku je trestuhodná doba. Chápu, že přiznání pro vás je velmi těžké - přiznání chyby. Musím však konstatovat na adresu vaší vlády a především Ministerstva financí, že kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody, a to je jádro pudla.
Nicméně k tomu, co jste řekl, bych rád řekl, že se nezabývám odvoláními a rozklady, ale rád bych od vás věděl opravdu přesný termín, kdy rozhodnutí, jako je toto, nároková rozhodnutí budou skutečně těmto lidem vyplacena na základě těchto rozhodnutí. Chtěl bych skutečně termín vědět. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Slovo má předseda vlády.
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Pane poslanče, buď jste mne neposlouchal, nebo mé vyjadřovací schopnosti jsou tak nedokonalé, že se mi nepodařilo sdělit informaci, kterou jsem ve vystoupení dvakrát opakoval, tj., že k výplatám náhrad se v této kauze přistupuje právě nyní.
Protože máme konec června roku 2000, předpokládejme, že tedy termín, který chcete slyšet, se týká července 2000. Ministerstvo financí mi kromě toho sdělilo, že jste byl o tomto termínu již předem informován. A právě to mě vede k závěru, že využíváte poslední příležitosti, abyste mohl tuto interpelaci podat.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu předsedovi vlády. Nyní dávám opět slovo panu poslanci Tomáši Kvapilovi, aby přednesl ústní interpelaci na předsedu vlády, která byla vylosována na druhém místě.
Poslanec Tomáš Kvapil: Pane premiére, k vaší poslední větě: žádnou informaci tohoto druhu jsem od Ministerstva financí neobdržel.
Nicméně druhá interpelace.
Obrátili se na mne nájemníci bytových domů ve vlastnictví Českých drah s prosbou o pomoc v záležitosti privatizace jejich domu. Konkrétně se jedná o dům v Olomouci na ulici Hraniční, č. 13 a 15. Těmto občanům bylo v lednu 1996 oznámeno, že České dráhy hodlají privatizovat jejich byty, a současně jim byly předány i podmínky privatizace. V listopadu stejného roku jim bylo sděleno, že jejich byty budou zařazeny do první etapy, která bude dokončena do 30. září 1997, a byli vyzváni, aby založili družstvo.
V loňském roce vláda 9. června přijala usnesení, ve kterém uložila ministru dopravy a spojů předkládat Ministerstvu financí k realizaci zakladatelské privatizační projekty na drážní bytové doby formou přímých prodejů jejich současným nájemníkům za podmínek srovnatelných s privatizací obecních bytů. Na výše uvedené domy obdrželo příslušné projekty Ministerstvo financí 15. února t. r. Do dnešního dne je však nepostoupilo ani vládě, ani Fondu národního majetku.
Vážený pane premiére, s celým problémem jsem se obšírně seznámil. Týká se celkem 15 854 bytů, nájemníky bylo dosud založeno 139 bytových družstev. Všichni tito lidé ztrácejí důvěru ve schopnost vaší vlády řešit problémy a obecně konat. Vždyť od prvního oznámení uplynuly již čtyři roky a od té doby České dráhy do bytových domů určených k prodeji neinvestují. Privatizaci si jako horký brambor přehazují České dráhy, Ministerstvo dopravy a spojů a Ministerstvo financí, přičemž poslední z jmenovaných přímo odmítá realizovat zmíněné usnesení vlády.
Proto se na vás obracím, pane premiére, s následujícími otázkami: Co brání privatizaci drážních bytů? Kdy bude privatizován výše uvedený dům na Hraniční ulici v Olomouci? Obecně - dokdy bude naplněno usnesení vlády č. 580 z loňského roku?
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče, slovo má předseda vlády.
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Pane poslanče, položil jste mi tři otázky, z nichž na druhou zcela určitě neumím z tohoto místa odpovědět z jednoho prostého důvodu. Vaše otázka zněla, kdy bude privatizován dům v Hraniční ulici v Olomouci.
***