(9.40 hodin)
(pokračuje Máče)
Správně zde figuruje genocida. Je však otázka, zda je správné omezení na nacionálně socialistické a komunistické případy genocidy, neboť všechny případy genocidy by měly mít stejný právní režim a důvod rozlišování by se patrně hledal velmi těžko. Obecná formulace zahrnující zločiny proti lidskosti je neurčitá a vyvolává obavu, zda někteří z poslanců předkladatelů nemají pod tímto označením na mysli i zločiny politické nebo morální. Formulace by byla jednoznačná, kdyby zde byl výslovný odkaz na mezinárodní právo, ale ten tu právě chybí. V žádném případě zde však nemůže zůstat formulace "zločiny nacionálních socialistů nebo komunistů proti lidskosti". Vždyť i předkladatelé budou nepochybně souhlasit s konstatováním, že zločiny proti lidskosti spáchané za nacistického či komunistického režimu nemusely být vždy spáchány pachateli z řad nacistů či komunistů a mohly být spáchány i jinými osobami.
Největší problém je však v něčem jiném. Zločiny proti lidskosti opravdu patří mezi zvlášť těžké trestné činy, u kterých bychom mohli kriminalizovat nejen jejich veřejné schvalování, ale i jejich popírání či bagatelizaci, a to bez ohledu na to, zda byly spáchány za nacistického režimu, za komunistického režimu, v Jihoafrické republice v dobách apartheidu, v Bosně, v Rwandě či jinde a bez ohledu na osoby jejich pachatelů. Musí jít však o trestné činy, jejichž spáchání bylo spolehlivě prokázáno. Problém souvisí s tím, že skutečnosti tzv. nepochybné, nesporné český trestní řád nezná. Rovněž neplatí ani tzv. notoriety ve smyslu § 121 občanského soudního řádu. Notorieta je všeobecně známá skutečnost, přičemž skutečnost nepochybná nemusí být skutečností všeobecně známou, i když zpravidla všeobecně známá skutečnost se bude zřejmě pokládat za nepochybnou.
Pokud bychom pod zločiny proti lidskosti rozuměli i zločiny politické a morální, byla by situace podstatně jednodušší. Nicméně zločiny proti lidskosti musíme rozumět pouze příslušnou kategorii mezinárodních zločinů podle mezinárodního trestního práva a korespondující trestné činy podle trestního práva českého.
Současná justiční statistika eviduje mezinárodní zločiny proti lidskosti pouze tam, kde jsou totožné s některými druhy trestných činů podle českého trestního práva. Tak je tomu u trestného činu genocidy, § 259 trestního zákona, a u trestného činu umučení a jiného nelidského a krutého zacházení, § 259a trestního zákona. Trestné činy podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů, § 260 a 261 trestního zákona, nepatří mezi mezinárodní zločiny proti lidskosti. Některé případy mezinárodních zločinů proti lidskosti mohou figurovat v datech o těžkých trestných činech, jako je zbavení osobní svobody, § 232 trestního zákona, omezování osobní svobody, § 231 trestního zákona, a jiné, ale justiční statistika je samostatně nevykazuje. Přesto však statistická data naznačují, že opřít spáchané komunistické zločiny proti lidskosti o justiční statistiky a o odsuzující pravomocné rozsudky by bylo velmi obtížné. Možná by bylo dokonce možné říci, že podle oficiálních justičních statistik téměř žádné komunistické zločiny proti lidskosti spáchány nebyly. Je otázka, zda by již tento výrok sám o sobě nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu podle § 261a trestního zákona, požadovanou v legislativním návrhu.
Zmíněné aspekty problému zřejmě přispěly k tomu, že zahraniční úpravy kriminalizující v 90. letech tzv. osvětimskou lež vymezují skutkovou podstatu nového trestného činu poměrně úzce. Většinou ji omezují na schvalování, popírání či bagatelizaci zločinů holocaustu nebo jiných nacionálně socialistických zločinů proti lidskosti. Zajímavá je např. francouzská úprava, která, aby se vyhnula zmíněnému úskalí, omezuje trestnost na veřejné popírání zločinů proti lidskosti, jejichž existence byla uznána francouzským nebo mezinárodním soudem, přičemž hlavním smyslem ustanovení je postihnout popírání nacistického holocaustu. Velmi dobrá je německá úprava obsažená v ustanovení § 130 odst. 3 trestního kodexu Německa o trestném činu rozeštvávání národa: Trestem odnětí svobody až na 5 let nebo peněžitým trestem bude potrestán, kdo za panství nacionálního socialismu spáchané jednání, popsané v § 222 odst. 1, způsobem, který je způsobilý rušit veřejný mír, veřejně nebo na shromáždění schvaluje, popírá nebo bagatelizuje. Výslovně je vyloučeno jednání sloužící k účelům vědeckým, uměleckým a účelům podobným.
Platný český trestní zákon na tyto případy do určité míry pamatuje ustanovením o trestném činu schvalování trestného činu § 165, které se týká všech trestných činů, a tedy i mezinárodních zločinů proti lidskosti. Pokud jde o případy schvalování, je toto ustanovení dokonce širší než některé zahraniční úpravy, postihuje i případy veřejného vychvalování pachatele pro jeho trestný čin, i případy, kdy někdo v úmyslu projevit s trestným činem souhlas pachatele nebo osobu jemu blízkou odmění nebo odškodní za trest nebo na takovou odměnu nebo odškodnění sbírá. Nabízí se řešení doplnit toto ustanovení o další odstavec, ve kterém by bylo zvlášť pamatováno na veřejné schvalování mezinárodních zločinů proti lidskosti bez ohledu na to, kdo a kde se jich dopustil, a na takové jednání stanovena přísnější trestní sazba.
U trestného činu genocidia by bylo možné v tomto ustanovení kriminalizovat i případy jeho veřejného popření či bagatelizace. Kriminalizovat případy veřejného popření či bagatelizace trestného činu lze pouze u trestných činů mimořádné závažnosti, které byly prokázány nad jakoukoliv pochybnost. Je tomu hlavně v případě genocidia, zejména pokud spočívalo v masovém vyvražďování Židů. Existence těchto zrůdných zločinů byla spolehlivě zjištěna v norimberských procesech s válečnými zločinci a v mnohých dalších soudních procesech v řadě zemí.
Předpokládaný návrh není dostatečně propracován a promyšlen. Vyplývá to již z podaného kritického rozboru navrženého ustanovení § 261a. Na dokreslení uvádím: Na stránce 8 bodu 1 a 2 se uvádí, že ochrana proti individuálnímu podněcování k nenávisti z různých příčin je vázána na diskriminační charakter takové aktivity, tedy omezování práv a svobod příslušníků vyjmenovaných skupin. Není to pravda, protože jak v dosavadních, tak v navržených skutkových podstatách trestných činů podle § 198a i § 260 jsou vedle sebe alternativně obě možnosti - podněcování k nenávisti nebo podněcování k omezování práv.
V navrhované skutkové podstatě § 261a je kriminalizované jednání označeno slovy "popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit". V důvodové zprávě na str. 8 v bodu 6 je totéž jednání popsáno jinak: "pokusy bagatelizovat, popírat, zlehčovat či ospravedlnit". Ale to není totéž. Významové rozdíly jsou markantní.
Z uvedených důvodů navrhuji poslanecký návrh zákona zamítnout.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Máčemu. Hlásí se dále někdo do obecné rozpravy? S faktickou poznámkou pan poslanec Výborný.
***