(10.00 hodin)
(pokračuje Filip)
Podle článku 2 citované úmluvy jsou za zločin proti lidskosti individuálně trestně odpovědní představitelé státní moci i soukromé osoby, přímí pachatelé, účastníci a podněcovatelé a jiní. Tedy představitelé státní moci jsou kromě toho trestně odpovědní i tehdy, jestliže páchání zločinů proti lidskosti tolerují.
Citovaná úmluva a s ní související ustanovení trestního zákona o trestných činech proti lidskosti neomezuje okruh možných pachatelů na nacionální socialisty a komunisty. To by také bylo zcela nesprávné, protože takového trestního činu se mohl dopustit každý, ať byl, nebo nebyl členem takové strany nebo onaké, nebo byl nositelem takového nebo onakého politického názoru. Každý jiný význam by byl nesmyslný.
Zločinu, resp. trestného činu proti lidskosti se v dosavadních dějinách lidstva dopustili a stále dopouštějí pachatelé bez ohledu na svou rasu, bez ohledu na jazyk, kterým mluví, bez ohledu na národnost, náboženství a politické smýšlení, bez ohledu na to, jaký mají majetek nebo jaké mají postavení. Každé jiné vymezení je nesprávné nejen z pohledu platného českého práva, ale z pohledu mezinárodního práva a mezinárodních závazků, kterými je Česká republika vázána. Kdyby se přijalo navržené účelové a právně kazuistické znění § 261A) trestního zákona, vytvořil by se totiž rámec pro beztrestné tolerování genocidy a jiných zločinů proti lidskosti páchaných jinými pachateli než nacionálními socialisty nebo komunisty. To, doufám, předkladatelé nechtějí. Pokud mají jiný úmysl, ať to sdělí veřejně před touto sněmovnou. Takové pojetí by bylo totiž v rozporu s citovanou úmluvou a s ustanovením § 261 a § 260 trestního zákona. To také byl důvod v minulosti, proč Ústavní soud České a Slovenské Federativní Republiky vypustil z § 260 a § 261 slova "fašismus nebo komunismus" a proč se v ustanoveních od r. 1991, resp. 1992 mluví obecně o hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod občanů, a proč se také v § 261 fašismus jako mezinárodně používaný pojem uvádí jako notoricky známý příklad takového hnutí.
Dovolte mi tedy, abych se připojil k těm, kteří podporují zamítnutí takového návrhu, protože odporuje mezinárodně pojímanému pojetí ochrany lidských práv, ochrany lidské důstojnosti a trestání zločinů genocidy.
Pokud jde o proceduru projednávání, dovolte mi, protože novela jednacího řádu neukládá, aby ti, kteří nemají zájem na projednání ve zrychleném řízení, to dali písemně, ukládá pouze to, že to musí navrhovatel uvést ve své důvodové zprávě, navrhuji, aby první hlasování, které bude předcházet jakémukoliv hlasování, bylo takové, které by znělo otázkou: "Kdo nesouhlasí se zrychleným projednáváním?" Pokud se pro takovýto návrh vysloví více než 50 poslanců v této sněmovně, tak v tom případě není možné zrychlené projednávání. V opačném případě by muselo totiž zrychlené nebo normální projednávání být vedeno tak, že pokud při opačné otázce, tedy "Kdo souhlasí?", by se vyslovilo více než 50 poslanců proti, tak by zrychlené projednávání nemohlo být úspěšné, protože jednací řád ve své novele říká, že dva kluby nebo více než 50 poslanců mohou zabránit zrychlenému projednávání.
Takže protože jsme ještě takový postup nepoužili, navrhuji otázku opačnou, tedy: "Kdo nesouhlasí?", a pokud se vysloví více než 50 poslanců, tak by takové projednávání nebylo možné. Samozřejmě můžeme i krátce přerušit projednávání tohoto bodu a můžeme oněch potřebných 50 podpisů, pokud se na tom shodneme, vzhledem k tomu, že to používáme úplně poprvé a půjde o určitý precedens, můžeme případně 50 podpisů získat. Jiné postupy bych považoval za nesprávné, protože by měnily smysl přijaté novely jednacího řádu. Děkuji vám. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Filipovi. Hlásí se někdo dále do obecné rozpravy? Není tomu tak, končím obecnou rozpravu.
V tuto chvíli je třeba se procedurálně vypořádat s celým problémem. Jsem přesvědčena o tom, že jednací řád v této věci hovoří naprosto jasně, že není možné hlasovat o tom, že se tento návrh projedná ve zrychleném čtení, v takovém případě, že před uzavřením obecné rozpravy vznesou námitku nejméně dva kluby nebo 50 poslanců. Upozorňuji na to, že takto se nestalo. Z toho důvodu v tuto chvíli je možné hlasovat o návrhu usnesení, že Poslanecká sněmovna souhlasí s pokračováním jednání o sněmovním tisku 599 tak, aby s ním mohl být vysloven souhlas už v prvním čtení. Návrh, jak jej přednesl pan poslanec Filip, je podle mého názoru naprostou extenzí novely jednacího řádu a já podle tohoto návrhu nebudu postupovat. Pokud pan poslanec Filip nesouhlasí s mým výkladem, doporučuji vznést procedurální námitku proti postupu předsedajícího.
Poslanec Vojtěch Filip: Paní předsedající, rozumím tomu, že si sněmovna nepřeje to, aby se hlasovalo o negativní otázce. Čili dávám jiný návrh v souladu s novelou jednacího řádu a tento procedurální návrh zní: "Kdo souhlasí s námitkou proti zrychlenému projednávání zákona?" Pokud takový návrh získá více než 50 hlasů, protože ho není potřeba dát písemně, tak je možné samozřejmě takových 50 hlasů jako efektivní námitku proti takovému projednávání uznat. To není žádná extenze jednacího řádu, to je podle mého soudu běžný výklad současného textu.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pane poslanče Filipe, požádám vás, abyste mě chvilku poslouchal. § 90 v odstavci 3 říká zcela jednoznačně: Návrh podle odstavce 2 nelze projednat, vznesou-li proti němu před ukončením obecné rozpravy námitku nejméně dva poslanecké kluby nebo 50 poslanců. Zdůrazňuji slova "před ukončením obecné rozpravy". To znamená, že pokud bychom nyní hlasovali o jakémkoliv takovémto návrhu, obecná rozprava byla uzavřena, tudíž nebyla splněna podmínka. (Potlesk.)
Pan poslanec Filip má slovo.
Poslanec Vojtěch Filip: Paní předsedající, ptám se, kdy jste ukončila obecnou rozpravu.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pane poslanče Filipe, obecnou rozpravu jsem ukončila po vašem vystoupení, kdy jsem vznesla standardní otázku, zda se dále někdo hlásí do rozpravy, konstatovala jsem, že se nikdo nehlásí a že rozpravu uzavírám.
Nyní má slovo pan místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Vladimír Špidla, který svým vystoupením rozpravu otevírá.
Prosím o klid, protože já musím slyšet pana ministra.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych využil možnosti, kterou mi dává jednací řád, a otevřel rozpravu k tomuto bodu, a dovolte mi, abych se velice stručně vyjádřil k určitému problému, který doposud nebyl dotčen. Myslím, že při velmi důsledné aplikaci uvedeného zákona, tak jak jej předpokládá pan poslanec Payne, bychom měli značné problémy i s definovanou historickou literaturou.
***