(11.40 hodin)

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Pavel Mertlík: Vážená paní předsedající, vážené dámy a pánové, vzhledem k tomu, že jsem obsahově velkou část možných postupů při řešení hrozící insolvence Fondu pojištění vkladů družstevních záložen popsal v návrhu zákona, jehož prostřednictvím se vláda snaží tuto situaci řešit, omezím se na vysvětlení základních možností řešení, které existují, a jejich vyhodnocení.

Možnosti jsou v zásadě dvě. Za prvé žádným způsobem nezasahovat, nechat situaci volný průběh tak, jak situace vypadá, kdy k dnešnímu dni fond má na svém účtu k dispozici zhruba 30 milionů korun a při nutnosti vyplácet první velkou skupinu klientů se stane platebně neschopným. Výsledkem tohoto řešení by pravděpodobně byla likvidace fondu a příslušný právní postup. Znamenalo by to řešení, které by žádným způsobem nezatížilo systém veřejných rozpočtů, zároveň by ale znamenalo, že pojištěnci, kterými jsou členové družstevních záložen, nedostanou pojistnou částku, kterou očekávají na základě platného zákona.

Vláda při zvažování toho, jakým způsobem tuto situaci řešit, považuje takovéto řešení spočívající v nicnedělání za nesprávné, a to proto, že jakkoli primární příčiny důvodu problému sektoru veřejných záložen jsou založeny již v samotném zákoně a celé řadě dalších skutečností, které zde byly opakovaně diskutovány, právní jistota klientů o tom, že jsou pojištěni a dostanou vyplacenu pojištěnou částku, by byla narušena a považovali bychom to za velmi závažný negativní morální problém vedle dopadů ekonomických pro členy těchto záložen.

Druhou možností tedy je dodání likvidity do Fondu pojištění vkladů. Jedinou cestou, která je právně schůdná, jakým způsobem likviditu do fondu dodat, je forma návratné finanční výpomoci od státu. Otázka je, jakou cestou tuto návratnou finanční výpomoc od státu zajistit. Vláda za nejlevnější a nejefektivnější řešení považuje to, které navrhla návrhem zákona o státním dluhopisovém programu na pokrytí této návratné finanční výpomoci. Tímto způsobem by došlo k postupné emisi dluhopisů v rozsahu ekonomicky nezbytném až do výše 6 miliard korun s tím, že výnos z těchto dluhopisů by pokryl chybějící likviditu Fondu pojištění vkladů, a nedokonalost zákona schváleného Parlamentem České republiky, podepsaného prezidentem, který je součástí našeho právního řádu, by tak zaplatili daňoví poplatníci.

Jinou možností je snaha nalézt nějaké alternativní finanční zdroje. Osobně se domnívám, že cesty jsou možné dvě. První z nich je využití části státních finančních aktiv. To se neliší od řešení, které sám obhajuji, v tom, že jde o prostředky, které jsou veřejné. Jde tedy opět o odčerpání veřejných finančních prostředků součásti veřejných rozpočtů. Tím se to nijak neliší od dluhopisového programu. Stejně tak jako v návrhu, který jsem avizoval a již byl projednáván a přerušen na této schůzi Poslanecké sněmovny, jde o formu, kterou má v rukou Poslanecká sněmovna a Senát Parlamentu České republiky, a mohou o nich rozhodnout jedině oni.

Domnívám se nicméně, že stav prostředků ve státních finančních aktivech, zejména výnosů z tzv. malé privatizace, není takový, aby umožňoval toto řešení. Vedle toho minulá využití tzv. restituce jsou podle mého soudu funkčnější a vláda a domnívám se, že i Poslanecká sněmovna, rovněž s nimi počítají do budoucna. Tento zdroj je možnou alternativou k státnímu dluhopisovému programu, nicméně po jeho vyčerpání vznikne opět otázka, z čeho hradit potřeby, kvůli nimž byla tato rezerva v minulosti vytvořena. Skončíme zřejmě opět u státního dluhopisového programu.

Konečně třetí možnost je ta, kterou doporučovala Poslanecká sněmovna, a tou je úvěr na základě vládního usnesení od Konsolidační banky. Tuto variantu vláda posoudila a odmítla. Důvody jsou následující. V okamžiku, kdy by na základě usnesení vlády poskytla Konsolidační banka úvěr Fondu pojištění vkladů, musela by tento úvěr klasifikovat nejnižším možným stupněm, stupněm č. 5, protože návratnost takového úvěru nelze reálně očekávat. Úvěr by musel být stoprocentně vyoprávkován, tím by zvětšil operační náklady Konsolidační banky a přímo by zvýšil ztrátu Konsolidační banky. Ztráta Konsolidační banky by v konečném stupni, řekněme, že s nějakým časovým odstupem ve srovnání s návrhem, který jsem uváděl, byla opět pokryta státním dluhopisovým programem. Obsahem řešení by byl odsun vydání dluhopisů na pokrytí v tomto případě ztráty Konsolidační banky jako zprostředkujícího článku s tím, že z hlediska vnitřní ekonomiky Konsolidační banky by šlo o řešení, které je nákladnější než přímá transparentní emise dluhopisů tak, jak ji navrhuje vláda. Čili jak zvýšení ztráty Konsolidační banky, které by bylo důsledkem takového úvěru, tak to, co navrhujeme my, končí stejným způsobem, emisí státních dluhopisů, přičemž přímá emise v této chvíli je levnější variantou než ta varianta, kdy vedle emise na pokrytí ztráty Konsolidační banky bude nutno vzít do úvahy vnitřní náklady Konsolidační banky spočívající ve zhoršení její bilance v důsledku takovéto operace.

Na základě zvážení těchto různých technických možností vláda dospěla k názoru, že řešení, které předložila Poslanecké sněmovně a které již začalo být projednáváno v návrhu státního dluhopisového programu, je řešením celkově nejúspornějším. Zároveň naplňuje základní dvě devizy, které by vláda v tomto chtěla naplnit. Za prvé to je to, že si nemůže vzít zodpovědnost za fungování družstevních záložen jako soukromých institucí, čili nejde o sanování sektoru jako takového, nýbrž jde - a to je za druhé věc, kterou chci zdůraznit - pouze o pokrytí zákonem definovaného pojištění členů družstevních záložen, což považujeme za legitimní oprávněnou potřebu.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministru Mertlíkovi a zahajuji všeobecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Svatomír Recman, kterého současně prosím, aby se podle § 57 odst. 3 stal zpravodajem k tomuto bodu.

 

Poslanec Svatomír Recman: Paní předsedající, páni ministři, dámy a pánové, problematikou peněžního družstevnictví se Poslanecká sněmovna v posledním období zabývá velmi intenzivně, zejména v průběhu letošního roku. Chci jenom připomenout, že na 22. schůzi Poslanecké sněmovny, která probíhala v únoru, přijala Poslanecká sněmovna usnesení č. 837, ve kterém požádala vládu České republiky o pomoc pro kampeličky, a to do výše maximálně 3 miliard korun prostřednictvím Konsolidační banky.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP