(11.40 hodin)
(pokračuje Klaus)
Podíváte-li se na tuto věc, zjistíte, že se samozřejmě nestalo vůbec, ale vůbec nic, že ten systém funguje přesně stejně, jako fungoval předtím, jenom teď už vláda sama sebe nekritizuje.
A takto bychom mohli mluvit o jedné oblasti za druhou. Je to poznání z reality a poznání z konkrétního vládnutí, a je asi dobře, že je tomu tak.
Cítím jako veliký problém i to, že se vláda primárně stará o něco, co bych zkratkovitě nazval provoz. Stará se o provoz a nedělá věci, které jsou potřebné pro zítřek, pozítří, popozítří, pro budoucnost, nedělá hlubší reformy v dominantních dlouhodobých tématech naší země. Uvedu alespoň dva příklady - zdravotnictví na jedné straně a penzijní systém na druhé straně. To jsou témata zásadní, to jsou témata dlouhodobá a na ty vláda zatím nenašla ani sílu, ani dostatečný intelektuální náboj, aby v nich jakýmkoliv způsobem pokračovala.
Stejně tak postrádám jak v reálném chování vlády, tak v předloženém dokumentu i v proslovech zástupců vlády jakékoliv jasné náznaky radikálních a koncepčně promyšlených kroků směrem k omezení podílu mandatorních výdajů, které hrozivě a nebezpečně narůstají, a budou-li pokračovat dosavadní trendy, budou narůstat i nadále. V tomto smyslu se mi zdá trochu půvabné, mluví-li předseda vlády ve svém úvodním vystoupení - já jsem ho pozorně poslouchal - o tom, že tato vláda nedělá věci pro spotřebu, ale dělá věci pro investice. Podíváme-li se na nepřetržitý nárůst mandatorních výdajů - a jejich nezastavitelný nárůst, nezmění-li se některé zásadní věci - tak předseda vlády přece nemůže myslet vážně, že bojuje proti dnešní spotřebě ve prospěch budoucnosti, ve prospěch investic. Čili to je problém zcela zásadní.
Typické, víceméně modelové pro všechny oblasti jednání vlády za tyto dva roky bylo to, že bylo zahájeno pár zdánlivě rychlých, v mnoha případech zděděných legislativních kroků. To byla ta kvazilegislativní smršť, a pak nic. Já myslím, že postrádáme soustavnou péči o zvyšování efektivity státních orgánů. To je věc zcela zásadní pro naši zemi a přesvědčujeme se o tom dnes a denně. I ty resorty, které zdánlivě vypadaly, že se o kousek legislativně hnuly, jako je třeba obrana nebo vnitro, tak po pár legislativních změnách zůstalo vše beze změny a fungování těchto resortů nevidíme nijak pozitivně a nijak úspěšně.
Abych navázal na přestřelku, která tady byla před chvílí, řekl jsem, že došlo k pár legislativním krokům a změnám. Já bohužel musím říci, že má pravdu pan poslanec Zahradil, že legislativní změny, které byly prosazeny, byly prosazeny pouze díky hlasům těchto dvou politických stran, které se teď stylizují do falešné role kritiků této vlády. Já bych je moc prosil, aby kritiku zvážily, protože kdyby náhodou nezvedaly ruce pro celou řadu legislativních opatření vlády sociální demokracie, byli bychom dnes někde úplně jinde.
Samozřejmě jsme očekávali, že sociálně demokratická vláda bude přituhovat, bude utuhovat regulaci svobodné aktivity lidí, že bude tlačit na nejrůznější formy restrikce soukromých aktivit. Jsme toho svědky dnes a denně a opakuji znovu - očekávali jsme to, ale zase by bylo třeba říci, od koho dostává tato vláda k těmto věcem podporu. Já to nebudu dále rozvíjet. Já neočekávám, že bychom dospěli k nějakým převratným závěrům, převratným opatřením a převratným usnesením.
Předseda vlády se zmiňoval o naději, že sněmovna vezme tuto zprávu na vědomí. Já dávám pozměňovací návrh. Chtěl bych tam přidat jedno slůvko. Dávám protinávrh, že Poslanecká sněmovna vzala tuto zprávu s lítostí na vědomí. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Slovo má ministr kultury pan Pavel Dostál, poté ministr školství, mládeže a tělovýchovy Eduard Zeman, poté další ministr, pan kolega Grégr.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Vážený pane předsedající, po konečných slovech pana předsedy Klause vidím, jak vhod přijde moje černá šála, když bral naši zprávu s lítostí na vědomí.
Já bych ovšem také vyšel z některých myšlenek pana předsedy a konstatoval bych, že s výsledky vládnutí je to jako s divadelním představením, a to se týká i pana předsedy Klause. Když se totiž inscenace podaří a koná se sukces, tak herci tvrdí, že je to jejich zásluha, "to představení jsme si udělali sami". V případě propadáku za to vždy může pouze a pouze režisér.
Bohužel právě v duchu této logiky vláda nemá naprosto, ale naprosto žádnou zásluhu na oživení české ekonomiky. Pokud by ovšem k tomuto oživení nedošlo, tak by to bylo samozřejmě hlavně kvůli naší vládě a naše vláda by tím byla vinna. Potud ono podobenství s divadelním světem.
Vláda škodí této zemi, křičel v této sněmovně pan poslanec Kalousek v loňském roce a já jsem se obával, že v důsledku jeho svatého katolického hněvu bude na mne jako na škůdce aplikován pesticidový postřik. Byl velice rozezlen. Jenomže boží mlýny, i když melou někdy velice pomalu, tak se nepochybně časem domelou i k panu poslanci Kalouskovi a objasní jeho někdejší působení na Ministerstvu obrany a já budu velice zvědavý, zda on na Ministerstvu obrany prospíval armádě nebo prospíval sobě. Nevím. Jak škodí konkrétně moje vláda této zemi, jsem se od pana poslance Kalouska ovšem nedozvěděl.
Dovolte mi, abych ty škůdce ve výsledcích názorně představil. Po jedenácti čtvrtletích se poprvé obnovila investiční dynamika. Pokračuje dynamika exportu, průmysl se na tvorbě hrubého domácího produktu podílí více než z 50 %, růst produktivity práce je rychlejší než růst reálných mezd a čísla, která jsme dostali dnes k dispozici, svědčí o tom, že se asi opravdu dostáváme z toho nejhoršího. Přesto pan poslanec Kühnl by od nás nevzal ani kůrku chleba, přestože ještě před jeho posledním televizním duelem s Milošem Zemanem to vypadalo, že by od nás vzal cokoliv, pokud bychom zrušili opoziční smlouvu.
Pan poslanec Kasal se vyjádřil pro Českou televizi a další televize, že jsme vládou z božího dopuštění.
***