(Jednání opět zahájeno v 18.30 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, je 18.30 hodin. Budeme pokračovat přerušeným bodem, kterým je
98.
Zpráva o stavu realizace Programového prohlášení a o činnosti vlády České republiky
/sněmovní tisk 656/
Tento bod byl přerušen v rámci obecné rozpravy.
Pro jistotu se zde chci zeptat na jednu věc, která mi není zcela jasná, zda pan poslanec Václav Exner již hovořil, či ještě ne. Aha, ano, omlouvám se, to je přihláška do podrobné rozpravy.
Dobře, budeme pokračovat v obecné rozpravě. Slovo má pan poslanec Jaroslav Štrait. Připraví se pan poslanec Walter Bartoš.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi krátce komentovat vládní prohlášení v sociální oblasti. Tam si vláda premiéra Zemana vytkla tři hlavní cíle. Za prvé obnovit přídavky na děti všem, za druhé valorizovat důchody s cílem zvýšit jejich kupní sílu, stejně tak i dávky sociální podpory. A třetí takový hlavní úkol - usilovat o nejnižší míru nezaměstnanosti.
K té první věci, k přídavkům na děti. Zůstalo samozřejmě jenom u slov. Tam jsme tehdy podali jako klub ústavní stížnost. Část dětí jsme považovali takto za diskriminovanou. Ústavní soud stížnost zamítl, i když jde o zjevné porušování mezinárodních dohod o právech dítěte.
K druhému slibu vlády nebo přání vlády, k valorizaci důchodů a sociálních dávek, uvádím, že za dobu sociálně demokratické vlády byly důchody valorizovány jednou, a to je trošku kuriózní, o šest měsíců předčasně. Také jednou byly valorizovány sociální dávky, tam zase o čtyři měsíce opožděně. Teď to rozdělím na dvě části: jaká je kupní síla důchodů po té valorizaci a sociální postavení seniorů. My sledujeme tu statistiku v časové řadě od roku 1989. Kupní síla průměrného starobního důchodu vzrostla o 1,8 procentního bodu, dosahuje 92,5 % stavu před jedenácti lety. Vládní statistiky jsou trošku příznivější, protože ty měří důchody a i ty sociální dávky až k roku 1993, kdy vznikla Česká republika.
Varující je stále podíl důchodů k hrubé i čisté průměrné mzdě. Klesl za dva roky vlády sociální demokracie o 3,7 procentního bodu, resp. o 4,7 % ke mzdě čisté. Je určitě přehnaný optimismus některých sdělovacích prostředků teď v minulých dnech v souvislosti se zprávami statistického úřadu, že nastává doba blahobytu českých seniorů. Zatím tomu tak není. Jak jsem si prostudoval noviny, tak to vyřešila poměrně bravurně Mladá fronta Dnes dne 10. 7., která na první stranu napsala ohromný titulek "Důchodcům se poprvé žije lépe". Na straně 15 titulek pokračoval už daleko drobnějším písmem "ale snadné to stále nemají". To považuji za objektivní diagnózu. Kupní síla životního minima, dávek sociální podpory a sociální péče vzrostla za dobu vlády premiéra Zemana o 3,7 procentních bodů, z 99,7 na 100,03 měřeno mezi červencem 1998 a dubnem 2000.
Pokud jde o nezaměstnanost, což byl hlavní cíl vlády, tak tam jsou fakta celkem známá. V červenci, kdy přebírali vládu sociální demokraté v roce 1998, zaměstnanost činila 6,08 %, počet evidovaných uchazečů absolutně 313 tisíc. Proti červnu, to jsou ta včerejší data roku 2000, míra evidované nezaměstnanosti 8,7 a počet uchazečů 459 396. Tedy je to přibližně 140 tisíc osob za ty dva roky a prognózuje se bohužel další růst, i když o té stagnaci jsme už dneska hovořili.
Já osobně považuji za velmi negativní, že máme poměrně hodně nezaměstnané mládeže, přes ta všechna opatření je to hodně, přes 10 %. Pak máme samozřejmě i hodně osob také se změněnou pracovní schopností a také se nám koncentrují ty regiony, kde je nezaměstnanost až neúnosná - severozápadní Čechy, severní Morava, přibývá k tomu postupně i jižní Morava. Tamní regiony - my jsme byli s výborem v severních Čechách, konkrétně v Chomutově -, ti nezaměstnaní doslova chudnou před očima. Překvapila mě tam reakce starosty Jirkova, který je k nezaměstnaným, kde má bohatě přes 20 %, velice a velice kritický. Zdaleka nenaplňuje ty vize bývalého premiéra Pitharta, že starosta se stará.
A co říci ještě závěrem k té sociální části? Péče o seniory, rodiny s dětmi a ohrožené sociální skupiny je vizitkou každé společnosti, každé politické strany. Já mohu porovnat v určité časové řadě působení ministra Horálka, který ovšem kladl základy tomu systému, Vodičky a Špidly. O sociálním cítění ministra Špidly nemám sebemenší pochyby. O to víc se divím, že se nechal spoutat v sociální oblasti i opoziční smlouvou, která je samozřejmě jako celek zvláštní, ale především je asociální. I proto vláda nemůže svůj sociální stín překročit a program v sociální oblasti naplňovat. Je pod tlakem a v sevření.
Děkuji vám. (Ojedinělý potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Štraitovi. Slovo má pan poslanec Walter Bartoš, připraví se pan poslanec Miloslav Ransdorf.
Poslanec Walter Bartoš: Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážených 16 poslanců, kteří zde sedíte, já jsem to spočítal přesně. Vládou předložený dokument o její dvouleté činnosti, který dnes projednáváme, je naplněn přesvědčením o kvalitním vládnutí a optimismem při pohledu na budoucnost. Když ovšem porovnávám skutečnou realitu a to, co je ve sněmovním tisku obsaženo, mám pocit, že zdaleka není důvodu ke spokojenosti a ani zdaleka není důvodu k takovému optimismu. Některá důležitá fakta ve zprávě jsou totiž potlačena, druhá jsou odlišně interpretována a zasazena do zcela jiných souvislostí. Je třeba ještě také doplnit to, že některé úspěchy, které jsou ve vládní zprávě uvedeny, se naopak podařily spíše navzdory této vládě, a nikoliv jejím přičiněním.
Ve svém dnešním vystoupení bych se chtěl zabývat oblastí vzdělávání, která je právě velmi silně postižena vládnutím této vlády. Hlavní problémy v tomto resortu, jako jsou oblast financování, nepovedená reforma veřejné správy a omezený přístup ke vzdělávání, jsou především důsledkem jednak neplnění slibů daných Programovým prohlášením a jednak nekoncepčností ministerstva školství.
***