(19.40 hodin)
(pokračuje Špidla)
Čili i tato cesta snižování, jakoby ideál, konzervativní snižování sociálních nákladů, je cesta, která není perspektivní.
A musím jasně říci, že kdyby se mělo dosáhnout v tomto směru výraznějších průlomů, znamená to snižovat úroveň důchodů, protože důchody představují nejvýznamnější složku sociálních nákladů. Náklady na podporu rodin jsou u nás méně než 2 % hrubého domácího produktu, to je také neobvykle nízké. Znamenalo by to tedy snižovat úroveň důchodů anebo radikálním způsobem zvyšovat důchodový věk v naději, že lidé takto donucení teoreticky k práci se v této práci skutečně uplatní. Je to omyl, protože reálné ukončení aktivního života v moderních společnostech je vždy velmi hluboko pod oficiální důchodovou hranicí. Mohu uvést údaje ze Spolkové republiky Německo, kde oficiální hranice je 65 let, zatímco ukončení aktivního života u mužů je kolem 59 let. Čili všechna tato opatření a tyto zdánlivě perspektivní směry znamenají pouze tvrdý nátlak na obyčejné lidi a nejsou schopny vést ani k národohospodářskému úspěchu, protože nízké mzdy dlouhodobě vedou k zaostávání, ani nejsou schopny vést k národohospodářskému úspěchu z toho důvodu, že takovýto zvýšený sociální nátlak nepochybně vede k obecnému úpadku úrovně pracovní síly, obecnému úpadku celkové národohospodářské kapacity státu.
Dámy a pánové, recepty, které předkládají konzervativní síly v této zemi, jsou recepty z minulého světa. Byly neúspěšné a neúspěšné budou i v budoucnosti. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Faktická poznámka - pan poslanec Beneš.
Poslanec Miroslav Beneš: Paní místopředsedkyně, členové vlády, dámy a pánové. Je nás tady příliš málo, abychom vedli tuto ekvilibristiku. Já si myslím, že paní kolegyně Páralová hovořila o institutu minimální mzdy. A já si myslím, že jedna z ekonomických, ale i politických a praktických teorií v životě jí dává za pravdu. Jako příklad bych uvedl zvýšení minimální mzdy v době, kdy jsem primátoroval v Českých Budějovicích a kdy následně muselo být propuštěno několik uklízeček.
Paní poslankyně Páralová tady ani náznakem nehovořila o tom, že zastává teorii nízkých mezd. O tom, jak vysoké jsou mzdy, nerozhoduje vláda, nerozhoduje ministerstvo, ale rozhodují lidé a ti, kteří také tu práci shánějí. Na rozdíl od pana ministra já jsem nerozděloval jenom peníze, ale já jsem také podnikal a vím, jak je někdy velmi obtížné a velmi složité uživit zaměstnance, obzvláště jsou-li vysoké sociální podmínky, na které někdo musí vydělat. Byl bych rád, abychom si i toto uvědomili.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: To je faktická poznámka, či se hlásíte do rozpravy? Předseda poslaneckého klubu může kdykoliv. Předseda poslaneckého klubu sociální demokracie má slovo, s faktickou poznámkou se připraví pan poslanec Radko Martínek. Obráceně, pánové se dohodli, že přednost má faktická poznámka pana poslance Radko Martínka, které spouštím čas.
Poslanec Radko Martínek: Děkuji, paní předsedající. Já bych chtěl jen krátce odpovědět panu kolegu Benešovi. Já jsem z regionu, kde je převaha textilního průmyslu, a musím říci, že právě institut minimální mzdy je katastrofální záležitostí, protože pokud lidé nebudou mít motivaci k tomu, aby pracovali, to znamená, aby minimální mzda byla výrazně vyšší, než je podpora v nezaměstnanosti, pak těžko dosáhneme toho, aby lidé skutečně měli motivaci pracovat.
Já jsem velmi vděčen panu ministru Špidlovi a naší vládě za to, že si uvědomila konečně tuto záležitost a přece jenom, byť postupně, protože je nutné si uvědomit, že tuto záležitost nelze řešit nějakým skokovým efektem, ale je potřeba řešit postupně, a jsem přesvědčen o tom, že právě ten rozdíl mezi minimální mzdou a podporami je velmi důležitý pro motivaci lidí k tomu, aby lidé měli motivaci pracovat. A pokud tohle nepřijmeme, tuto myšlenku, tak potom se dostaneme do situace, že začne existovat - a ona existuje - u nás vrstva lidí, kteří ztrácejí jakoukoliv motivaci. A tyto lidi potom přesvědčit je naprosto beznadějné, aby se o cokoliv snažili, je mnohem složitější jak cokoliv jiného. A věřte tomu, že to vidím na svém městě a lidech v něm velmi výrazně a není to žádná teorie. Je to bohužel praxe.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Zdeněk Škromach jako předseda poslaneckého klubu sociální demokracie.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážený zbytku sněmovny. Já bych si dovolil reagovat na některá dogmata, která tady zazněla a zaznívají dlouhodobě. Samozřejmě, nepřekvapilo vystoupení pana poslance Voláka, který zopakoval své bububu, které přednáší na každém vystoupení a při každé příležitosti o tom, jak naši důchodci budou chodit bez důchodů. Je to prostě nezodpovědné a myslím si, že pan poslanec Volák neumí už vymyslet nic jiného.
To, že Poslanecká sněmovna dokázala najít vůli k tomu, aby sestavila komisi pro důchodovou reformu, myslím, že je základním předpokladem vůle najít konsens, nikoliv jenom říkat, co by se mělo - je potřeba také něco dělat. To je zásadní věc a samozřejmě společnost, ať je jakákoliv, vždycky se pozná podle vztahu k těm slabým. Ti silní, ti se dokáží vždycky prosadit, ale ti slabí, o ty se musí společnost nějakým způsobem postarat. A k tomu patří i otázka důchodů. Myslím si - a pan poslanec Volák to velmi dobře ví, stejně jako mnozí další, kteří stejným způsobem straší naše lidi o tom, že nebude na důchody - že na důchody bude vždycky. A bude na to vždycky, protože žádná společnost si nedovolí, aby naši lidé, kteří celý život platili na důchody jiných, zůstali na okraji.
To samozřejmě souvisí i s otázkou postavení zaměstnanců v zaměstnání. Víme dobře, že mnohé pravicové vlády udělaly maximum pro to, aby omezily práva zaměstnanců. Nakonec i ve vystoupeních mnohých poslanců a poslankyň v této sněmovně zaznívá často dogma - vysoké mzdy znamenají vysokou nezaměstnanost. Je to nesmysl. Samozřejmě sjednat mzdu si dokáží lidé, kteří k tomu mají předpoklady a možnosti. Sjednat si mzdu ovšem v situaci, kde je vysoká nezaměstnanost, kde jsou nízko kvalifikovaní zaměstnanci - a tady padly profese jako uklízečka a podobně - tak samozřejmě, že tam ta možnost sjednání si vyšší mzdy je velmi omezená. Navíc tím, že došlo k omezení práv a postavení odborů v této zemi, pak samozřejmě i možnost organizace - a co si budeme povídat, naši dědové a otcové se celá desetiletí snažili a mnohdy museli těžce vybojovávat postavení a možnosti k tomu, aby se mohli odborově organizovat. Nakonec si myslím, že na to se velmi rychle zapomíná a vše se bere, jako by to bylo samozřejmé, jako by to k tomu patřilo.
Padly tady také zmínky o tom, že já jako podnikatel, firma a podobně jsem zatěžován mzdovými, sociálními a jinými personálními náklady. Myslím, že v porovnání s jinými firmami, které působí na západ od našich hranic, tak tyto náklady jsou mnohonásobně nižší. To je prostě reálný fakt a dá se dokázat samozřejmě statisticky. Taková je realita.
Tlak na zachování nízké minimální mzdy se nakonec projevil právě i v nárůstu nezaměstnanosti, v nárůstu řekněme možná nezájmu někdy na vyhledávání práce, ale to je víceméně okrajový jev. Já jsem přesvědčen a setkávám se v naprosté většině s lidmi, kteří ztratili práci, kteří jsou poctiví lidé, kteří chtějí pracovat, ale bohužel slovy jim tuto práci nezajistíme. A řeči o tom, že každý má možnost si práci najít, jsou nesmysl v regionech, kde je 10 - 15 - 20 % nezaměstnanost.
***