(13.20 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Zejména v situaci, kdy se připravuje návrh státního rozpočtu na příští rok. Chtěl bych tedy přednést některé náměty, které by mohly být předmětem diskuse v tomto ohledu.
Pokud se týká hodnocení celkových makroekonomických východisek, je příslušný svazek charakterizující ekonomický vývoj v roce 1999 zpracován naprosto tradičním způsobem a často obsahuje i tradiční, každý rok se opakující formulace. I když ctím latinskou zásadu, že repetitio est mater studiorum, že opakování je matkou studií, přece jen se domnívám, že není dobré, že se tento postup zvolil, a příslušný svazek se zabývá skutečně pouze vývojem v roce 1999, přičemž zcela absentuje jakékoli zhodnocení dlouhodobějších či alespoň střednědobých vývojových tendencí. Jsou přitom používány pojmy, které mají navýsost odbornou povahu, a to bez řádného vysvětlení obsahu. Možná že autoři kalkulují s tím, že co poslanec, to ekonomický expert, nebo co publicista, který bude číst daný text, to ekonomický expert. Bohužel tomu tak asi není, a tak mohou být problematické pro čtenáře termíny jako produkční mezera, implicitní deflátor, transakční peníze apod. Text je suchý a popisuje pouze číselné hodnoty, schází nejen hodnocení souvislostí jevů, ale často i samotné konstatování těchto souvislostí, resp. příčin a následků, např. vývoj kursu koruny, úrokových sazeb, úrokového diferenciálu a emise nových tuzemských úvěrů směřujících do domácí ekonomiky a naproti tomu mohutná úvěrová expanze našich peněžních ústavů do zahraničí. Tato úvěrová expanze mimochodem velmi kontrastuje se skrblictvím našich finančních ústavů vůči domácím firmám.
Omezení předložené zprávy na popis vývoje jednotlivých ekonomických agregátů ji tak degraduje na pouhý komentář. Domnívám se, že vláda nechce být souborem glosátorů našeho ekonomického vývoje. Tento komentář nepostihuje po mém soudu záměry vlády při vytváření ekonomického prostředí a nekonfrontuje tyto záměry s dosaženými výsledky.
Při stagnující ekonomice za rok 1999 nelze kladně hodnotit změny ve struktuře tvorby HDP. Příspěvek odvětví hmotné výroby v tvorbě HDP se dále snížil, a to jak v průmyslu o 16,(?) mld. Kč, tedy o 3,3 %, tak i ve stavebnictví o 10,(?) mld., to je o 14,7 %. V zemědělství se sice objem produkce zvýšil o 3,4 mld. Kč, to je o 5 %, ale při výrazném poklesu cen zemědělských výrobků utržili zemědělci za větší hmotný objem výroby méně než v předcházejícím roce.
V protikladu s vývojem produkce odvětví hmotné výroby výkony téměř všech odvětví služeb rostly. Obchod, opravy, pohostinství, ubytování, doprava, spoje, finanční zprostředkování i komerční služby. Tyto strukturální změny v tvorbě HDP lze jen stěží označit za posilování exportní schopnosti ekonomiky ani za důkaz úspěšné prorůstové politiky.
Poměrně rozsáhlá pasáž o potenciálním HDP je rovněž problematická. Je pravda, že určit potenciální výstup ekonomiky v období transformace vůbec není snadné, neboť časové řady jsou příliš krátké. K dispozici máme dva výkyvy vývoje HDP směrem dolů v období od r. 1994 a dále a v období 1998 - 99, jeden výkyv směrem nahoru, který zahrnuje období 1995 - 97. Odvozovat z těchto nedostatečných údajů určitý trend, který by měl reprezentovat potenciální výstup, je velice odvážné a možná i matoucí. Nicméně stávající analýzy potenciálního produktu a odchylek skutečného vývoje ukazují na zpomalující se trend ekonomického vývoje v roce 1999. Přitom porovnání vývoje tohoto makroekonomického agregátu s vývojem v EU a zemích CEFTA ukazuje na vysokou míru našeho zaostávání, jak už jsem o tom hovořil včera večer. Příčin tohoto vývoje je více, ale postrádám v praktické hospodářské politice této vlády i vlád předchozích poučení vyplývající z takovýchto komparací. Často mám ovšem dojem, že tyto komparace výsledků a cest k nim vedoucích u nás úplně absentují.
Co se týče vývoje průmyslu, nepochybně by stálo za analýzu, do jaké míry je obnovený růst tažen malými, středními a velkými firmami, resp. firmami s převahou tuzemského kapitálu a naopak s převahou zahraničního kapitálu. Takovéto pohledy však v předložené analýze opět nejsou. Jistě přitom není bez zajímavosti, že např. ve skupině průmyslových odvětví, kde růst výroby v meziročním vyjádření vysoce přesahuje 10 %, je významnou měrou zastoupen zahraniční kapitál. Jde např. o papírenský a polygrafický průmysl, průmysl skla, porcelánu a keramiky, výrobu dopravních prostředků, gumárenský a plastikářský průmysl či investiční strojírenství. Především ovšem už opět tradičně absentuje jakýkoli pokus o porovnání makroekonomických východisek, z nichž konstrukce příjmové a výdajové stránky loňského státního rozpočtu vycházela. Je jistě pravda, že tyto makroekonomické úvahy vznikají na samém začátku rozpočtových prací, ale není zřejmé, proč nejsou v průběhu těchto prací na rozpočtových příjmech a výdajích průběžně korigovány. Jinak jsem vděčen panu ministru financí, že v nedávném rozhovoru, který tisku poskytl, právě tyto odchylky poprvé nějak výrazně komentuje.
Nejde přitom o věcně nepodstatné záležitosti, ale především o serióznost přístupu Ministerstva financí. Vzpomeňte si, že když byl počátkem loňského ledna vládní návrh rozpočtu projednáván, byly zde v Poslanecké sněmovně často zpochybňovány vládní úvahy o předpokládaném vývoji ekonomiky jako nerealistické. Ministerstvo financí nám např. tehdy tvrdilo, že v r. 1999 bude růst HDP 1,8 %, míra inflace 7,6 %, nezaměstnanost 8,7 %, nominální růst objemu mezd a platů poroste o cca 8 % a deficit zahraničního obchodu měl být 63 mld. Kč. Skutečnost byla také podstatně odlišná od těchto prognóz. HDP namísto růstu poklesl o 0,2 %, tedy rozdíl oproti předpokladům, na nichž byl postaven státní rozpočet, tak činil v dynamice celé 2 procentní body. To je podle některých odhadů výpadek v daňových příjmech až cca 15 mld. Kč, a je tedy s podivem, že se vůbec podařilo dodržet původně projektovaný schodek. Míra inflace činila 2,1 % a byla tak o plných 5,5 procentního bodu nižší, než se počítalo v době sestavování rozpočtu. Naopak míra nezaměstnanosti byla na konci roku o 0,7 % vyšší, tj. absolutní počet nezaměstnaných byl oproti předpokladům státního rozpočtu vyšší o 36 500 osob a růst objemu mezd a platů byl pouze o necelá 3 %. Také pasivum obchodní bilance bylo téměř o 13 % horší, než předpokládal státní rozpočet.
Je samozřejmé, že se tyto poměrně značné odchylky skutečného vývoje základních makroekonomických parametrů od prognózy, na které byl postaven státní rozpočet, nutně dotkly příjmové i výdajové stránky státního rozpočtu. Faktická celoroční stagnace HDP znamenala výpadky příjmové části rozpočtu, a to zejména v oblasti daní z příjmu. Nižší inflace také ovlivnila celkové daňové inkaso, a to zejména u daní z transakcí, především potom DPH.
***