Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1998 – 2002

(12.20 hodin)

(pokračuje Benda)

Je to podle mého názoru zase jedno z rádoby zbožných přání, která se píší do zákona. Já si myslím, že zákony nemají být plné zbožných přání.

Sněmovní verze tuto chybu neobsahuje. Tu jsme naštěstí v ústavně právním výboru vypustili. Na druhé straně sněmovní verze v jejím rozsahu používání zádržních systémů, tzv. dětských autosedaček, mě vede spíše k myšlence, jestli toto není lobby výrobců autosedaček nebo jestli tady nehrálo větší roli lobby výrobců autosedaček než racionální úvaha. Podle mého názoru ten pokus přikázat dětské autosedačky všem do 150 cm bez ohledu na jejich věk, tzn. i osobám dospělým, na všech sedadlech, fakticky znamená dramatické zatížení rozpočtu těch nejchudších nebo rodin s více dětmi, v některých případech samozřejmě - pokud máte čtyři děti - to znamená fakticky to, že nemůžete jezdit v osobním automobilu a že si budete muset pořizovat tranzit. I pro ty ostatní je to zbytečné zatížení. Přitom já nepochybuji, že každý zodpovědný rodič pro dítě do jistého věku autosedačku kupuje. Proč pro dvanáctiletého 147 cm vysokého habána má mít povinný zádržní systém? Proč mu to má přikazovat zákon? Proč ho kvůli tomu má obtěžovat policie? Já nevidím důvod.

Proto navrhuji, abychom neschválili ani jednu verzi a abychom se pak velmi rychle vrátili k tomu pozitivnímu, co nepochybně v obou návrzích nebo tedy v návrhu, který jsme schválili my, i v připomínkách Senátu je. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Bendovi. Slovo má poslanec Zdeněk Jičínský.

Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, tento návrh zákona vzbudil velkou pozornost a byl široce diskutován v médiích.

V rámci projednávání této věci se diskutují i obecnější problémy. Teď jeden z nich uvedl pan poslanec Benda, když řekl, že péče o bezpečnost člověka má být jeho starostí. To je pravda, jenomže představa, kterou každý má o zajišťování své bezpečnosti, může ohrožovat bezpečnost druhých. V tomto směru regulujme to, jak má být řízen provoz na komunikacích. To je nezbytné. Otázka je, do jaké míry. Je třeba abychom v této souvislosti sami se zamysleli nad tím, zda sněmovna nepřispěla k přílišné regulaci, protože předělává předlohu, která v některých otázkách byla jednodušší než ta, kterou schválila sněmovna. V tomto směru si myslím, že Senát přece jenom byl střízlivější. Poučil se i z toho, jak byla sněmovní verze kritizována. Myslím si, že v tomto směru je senátní verze lepší. Doporučuji schválit verzi senátní.

Poukazuji ještě na jednu věc. Objevily se také i z řad našich, tj. poslanců, kritické hlasy k jednání Senátu, že senátní jednání se mění ve čtvrté čtení zákona. Mění se tak někdy proto, že projednávání zákona ve sněmovně znamená příliš velké předělávání předloh. Například v této konkrétní věci bylo přes 200 pozměňovacích návrhů. Potom tento způsob projednávání nutí Senát k tomu, aby v podstatě prováděl čtvrté čtení. Tady je tedy třeba se zamyslet nad tím, kde je příčina a kde je důsledek.

Opakuji své doporučení - podporuji ty návrhy, které se vyslovují pro senátní verzi.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Dále se přihlásil pan poslanec Dalibor Matulka.

Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, já se chci zařadit mezi těch několik málo poslanců, kteří budou podporovat sněmovní verzi, a to z toho důvodu, abych zareagoval na některé ty věci, které tu byly řečeny. Nejprve na pana ministra.

Velmi mě překvapuje vyjádření pana ministra, pokud jde o ta ustanovení týkající se zákazu jízdy kamionů. Mám za to, že ministr by měl podporovat nikoli komerční zájmy autodopravců, ale zájmy bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. Z hlediska širšího okruhu než toliko podnikatelů, kteří tam jezdí kamiony. To je ale asi záležitost jeho politického přesvědčení, čí zájmy hájí. Chtěl jsem se jenom s vámi podělit o určité překvapení z postoje pana ministra.

Druhá poznámka se týká těch nešťastných autosedaček, které byly konfliktní už při hlasování v Poslanecké sněmovně. Tady chci udělat jen malou poznámku. Jsem přesvědčen, že každá autosedačka je dimenzována na kilogramy, a nikoliv na výšku a stáří osoby. Čili v obou verzích je to prostě špatně.

Třetí záležitost je spojena s těmi cyklistickými přilbami. Tady bych chtěl doplnit nebo spíš souhlasit s kolegou Bendou, který říká, že ústavně právní výbor a potažmo i sněmovna upravila z vládní verze ten nesmysl, který se tam objevil s tím věkovým omezením. Bez ohledu na to, jakého provozu se jízda na kole má týkat. Jak navrhuje senátní verze, je úplně jedno, jestli ten patnáctiletý jede po poli nebo někde jinde, po silnici první třídy. Navíc omezuje ty, kteří zpravidla na tom kole umějí jezdit. Děcka do 15 let zpravidla na kole jezdí dobře, zatímco tetiny, které jedou na kole po silnici první třídy v neděli do kostela, tam je to horší. Ty nebudeme tedy regulovat povinností mít přilby. Ty jsou ale právě nejvíc ohroženy, právě na těchto komunikacích. Prostě - z racionálních důvodů řešení přijaté sněmovnou se Senát rozhodl změnit za každou cenu jen proto, aby přesvědčil, že je to sbor starců moudřejších a rozvážnějších.

Já nechci mluvit už o těch dalších změnách, které tam jsou navrhovány, např. pokud jde o to svícení atd. O tom už jsme argumentovali na výborech. Já jsem přesvědčen - a už jsem to řekl ve sněmovně - že ať si říká Senát, co chce a sněmovna odmává dneska, co chce, jednou k tomu dojde, protože svítit, a tím být viděn i za denního světla, zejména za slunce, je prostě rozumné, jednou k tomu dojít musí. Odpovídá to stupni rozvoje silniční dopravy.

Možná většina z vás, kteří jste řidiči, znáte takovou tu lidově řečenou kategorii "chlap v klobouku". My víme, že tam se řadí i leckteří řidiči. Nemusí to být vždy chlap a nemusí mít vždycky klobouk. Ta kategorie vyjadřuje určitý charakter řidičů, ať už jsou z těch některých nechvalně známých okresů atd. Já jen pro sebe jsem pod kategorii "chlap v klobouku" přiřadil i podmnožinu "senátor", a to v souvislosti s tímto tiskem.

Já osobně se přimlouvám za podporu sněmovního znění. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Matulkovi. Hlásí se dále někdo do rozpravy? Není tomu tak, rozpravu končím.

Přistoupíme k hlasování podle § 97, odst. 4 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. K přijetí následujícího usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců. Já vás na žádost z pléna všechny odhlašuji. Prosím vás o novou registraci.

Přednesu návrh usnesení:

"Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s návrhem zákona o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů podle sněmovního tisku č. 477/5, ve znění schváleném Senátem podle sněmovního tisku 477/6."

Zahajuji hlasování pořadové číslo 53 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 53 tento návrh byl přijat, když se pro něj z přítomných 179 pro vyslovilo 123 a 44 bylo proti. Konstatuji, že jsme návrh zákona ve znění schváleném Senátem přijali.

Dalším bodem je

Paní kolegyně, páni kolegové, pokud byste nevěděli, proč jsem přerušila úvod tohoto návrhu zákona, bylo to proto, že jsem očekávala, že pokud na delší dobu zmlknu, pochopíte, že hluk ve sněmovně je neúměrný, a že se k tomuto zmlknutí připojíte.

***