(9.50 hodin)
(pokračuje Vojíř)
Co se týče atomové energie, myslím si, že nemusím nikomu připomínat, jaké jsou proti ní nálady, jaké jsou tlaky na to, aby atomová energie pro využití v energetice byla zmrazena.
Naší generaci se bohužel zatím nepodařilo vytvořit situaci, kdy při bezpečné syntéze by mohlo docházet k uvolňování větší energie, než je do tohoto systému vpuštěna, a tudíž by tato nadbytečná energie mohla být získávána a bylo by to velmi bezpečné a pro životní prostředí rovněž přijatelné. Nevím, zdali se tato situace někdy podaří. Zatím takovýto jev je možný pozorovat pouze na našem slunci.
Z tohoto hlediska je naprosto evidentní, že je nutné vedle ceny energie jako jednoho regulátora, který přinutí jednotlivé subjekty, aby šetřily s energií, což je přirozený jev, tak ještě učinit určité impulsy, určitý nátlak k tomu, aby všichni spotřebitelé se začali chovat racionálně. K tomu byl zpracován zákon, který vláda předložila, zákon s nakládáním energiemi.
Musím konstatovat, že při projednávání tohoto zákona vzniklo několik úskalí. První úskalí se objevilo v § 6, kdy byla definována jistá povinnost účinnosti, což znamenalo, že ten, kdo by se nevešel pod jistou definovanou hranici, musel by de facto své zařízení totálně změnit, vyměnit a znamenalo by to vysoký tlak na investice, de facto vyvolaný zákonem. Po delší diskusi jsme nalezli určité kompromisní řešení na konec tohoto paragrafu, kdy prostě bude především u nových zařízení tato účinnost vyžadována, tam to má jistou logiku, a dojde-li k jisté větší rekonstrukci, tak bude také určitý tlak na to, aby účinnost tohoto zařízení již byla vyšší. Samozřejmě, ukáže-li se, že je to ekonomicky nevýhodné, tak se to podrží v nižší hladině, nicméně ve starém režimu, který bude mít jisté časové omezení.
Dalším klíčovým paragrafem byl § 7 - povinnost kogenerace, resp. kogenerační výroby. My jsme konstatovali, že takováto povinnost by mohla být smrticí, a to z toho důvodu, že v podstatě, byť teď v energetickém zákoně existuje povinnost výkupu této energie, tak ale samozřejmě by to byl velký tlak na deformaci trhu, který tvoříme v předchozím zákoně, jelikož je tam povinnost výkupu, samozřejmě za nějaké limitované ceny, které budou stanoveny prováděcím předpisem. Proto jsme konstatovali, že jestliže se rozhodne investor jít cestou kogenerace, pak teprve musí splňovat některé podmínky, které v zákoně jsou definovány, jinak ho k tomu nenutíme. To byl další určitý kompromis, který jsme uzavřeli.
Poslední záležitost - a tu považuji za opravdu klíčovou, pan ministr to zde zmínil - je otázka § 14 a následně hlavy II tohoto zákona, kde se jedná o tzv. zelený haléř vybíraný pouze z vyrobené elektrické energie. Zde se domnívám, že to je skrytá forma zatížení, tudíž jakoby skrytá forma daně. Znamená to, že jedny subjekty uvnitř elektrotechnického trhu budou de facto nepřímo dotovat jiné subjekty. Myslím si, že řešení, které jsme nalezli v energetickém zákoně, a to je povinnost výkupu (z?) kogenerace při technickém provozu a povinnost výkupu z alternativních zdrojů a obnovitelných zdrojů, je lepší formulace, protože jsem přesvědčen, že to je společensky nutná záležitost, a tudíž se domnívám, že zelený haléř jako nestandardní, nesystémové řešení by v tomto zákoně neměl být obsažen.
Závěrem mi dovolte říci, že pokud se nepodaří tento zelený haléř vypustit, tak i na hospodářském výboru už někteří členové hlasovali proti celému zákonu, protože se domníváme, že takto pak definovaný zákon je zákonem, který je velmi nadbytečný z tohoto pohledu, a byla by to škoda pro celkový trend, který chceme nastolit, a to je určitý tlak na úspory energií. To jen k mé úvodní zprávě.
Dovolte mi říci, že hospodářský výbor projednal tuto materii a přijal usnesení, které je zapsáno ve sněmovním tisku 494/4, a zmocnil mě k tomu, abych vás o tomto informoval. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane zpravodaji. Nyní se táži zpravodaje výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí pana Libora Ambrozka, zda hodlá vystoupit. Je tomu tak. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Libor Ambrozek: Vážný pane místopředsedo, páni ministři, kolegyně a kolegové, dovolil bych si vás seznámit s tím, že zákon o hospodaření s energií byl přikázán také výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí, protože spolupředkladatelem tohoto zákona bylo i Ministerstvo životního prostředí. Výbor se tím na několika svých schůzích zabýval a 2. května na 31. schůzi k tomu přijal usnesení, které máte ve sněmovním tisku 494/2.
My jsme vyjádřili ve své většině souhlas s filozofií návrhu, který vychází z evropských směrnic a který do naší legislativy aplikuje řadu záležitostí, které souvisí jak s úsporami energií, tak s podporou obnovitelných zdrojů a efektivnějšího i šetrnějšího využívání primárních zdrojů energie. Přijali jsme asi čtyři pozměňovací návrhy s tím, že takové hlavní myšlenky, které jsme chtěli doplnit, tak to bylo právo obce na svou energetickou územní koncepci, jak už se v řadě případů děje, a také jsme chtěli, aby energii, která vzniká při likvidaci odpadů, bylo možno počítat mezi alternativní zdroje energie.
Dovolil bych si poznámku v souvislosti s vystoupením pana zpravodaje hospodářského výboru. Mrzí mě, že jako zpravodaj ve své zprávě vyjadřoval příliš osobní názor k § 14, který se týká zeleného haléře, který se týká novely zákona o Státním fondu životního prostředí. Myslím si, že jako člen dozorčí rady ČEZ prosadí do energetického zákona téměř všechno, co chtěly velké energetické společnosti, a myslím si, že je projev - skoro bych řekl - nenasytnosti chtít torpédovat jakoukoli podporu obnovitelných zdrojů, která je alespoň zmíněna v tomto zákoně.
Souhlasím s ním, že to není opatření systémové, že § 14 je záležitost několika let, než se podaří podporu obnovitelných zdrojů vyřešit daňovým způsobem nebo způsobem ceny při výkupu energie z těchto zdrojů, ale v současné době si myslím, že by bylo velmi bláhové od nás opustit trend nebo nesledovat trend Evropské unie, která věnuje podpoře obnovitelných zdrojů poměrně masivní finanční prostředky. Musím s lítostí konstatovat, že ač se tato vláda přihlásila ke státnímu programu na podporu úspor obnovitelných zdrojů, který předpokládá investice v řádu miliard do této oblasti, není schopna v rozpočtu pro to mít prostředky. Není také divu, protože když spouštíme nové velké energetické zařízení, tak proč podporovat úspory a obnovitelné zdroje, které by zbytečně konkurovaly velkým subjektům na trhu, ale přesto jsem přesvědčen, že alespoň minimální podporu v řádu několika set milionů korun si obnovitelné zdroje v příštích letech zaslouží, a až bude vláda schopna navrhnout systematičtější nástroj v podobě ekologických daní nebo jiného řešení, tak potom souhlasím s tím, že můžeme instrument zeleného haléře opustit. Ale v této chvíli si myslím, že je to dobrý návrh, oceňuji vládní kompromis, který byl přijat, a navrhuji kolegům, aby tento instrument podpořili, protože, jak jsem konstatoval, velké energetické společnosti si už přišly na své v energetickém zákoně.
Děkuji.
***