(11.50 hodin)
(pokračuje Němec P.)
Ještě bych se rád vyjádřil k tomu, o čem zde hovořil pan kolega Jičínský. Já si myslím, že jestliže lze hovořit o nějakých dohodách na tom, jakým způsobem bude projednáván návrh zákona o soudech, tak to samozřejmě platí i pro ústavně právní výbor, a byli to právě poslanci ze strany, odkud je pan kolega Jičínský, kteří přišli ve velkém počtu a snažili se prosadit tento návrh zákona právě tou většinou jednoho hlasu. Takže není to o tom, že bychom nechtěli komunikovat a domluvit se, jak bude vypadat reforma soudnictví, protože i my jsme hluboce přesvědčeni o tom, že takto zásadní institucionální změny nelze přijímat většinou jednoho hlasu, tak právě poslanci sociální demokracie, tedy kolegové pana profesora Jičínského, se takovýmto způsobem chovali v ústavně právním výboru.
Dále je třeba zdůraznit, že Poslanecká sněmovna v žádném případě nezahazuje šanci reformovat soudnictví, protože v legislativním procesu jsou další dva návrhy zákonů. V současné době jsou projednávány v ústavně právním výboru, a nic tedy nebrání tomu, aby i pan kolega Jičínský spolupracoval na dotvoření těchto návrhů zákonů v ústavně právním výboru a abychom zvolili takové řešení, které bude přijato následně drtivou většinou Poslanecké sněmovny.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Všem, které jsem zdvihl ze židlí svým gongováním, se omlouvám, protože mezitím došla další přihláška pana poslance Výborného a o slovo se ještě hlásí paní kolegyně Dundáčková.
Poslanec Miloslav Výborný: Dámy a pánové. Jsem rád, že to pan poslanec Němec zdůraznil a že to řekl. Ano, zájmem, a já jsem přesvědčen, že všech členů ústavně právního výboru, ale také všech zodpovědných poslanců, je naši soudní soustavu k dobrému reformovat a naším společným zájmem by mělo být, aby opravdu, jak správně říká pan poslanec Jičínský, nebyla tato reforma protlačena většinou jednoho, dvou, tří, pěti hlasů v Poslanecké sněmovně. To je rozumné, to je logické. Vzdyť koneckonců tato záležitost není záležitostí až tak výrazně politickou, protože reforma soudnictví nemůže být sociálně demokratická reforma nebo občanskodemokratická reforma. Musí to být dobrá reforma. Ale pravdu má pan poslanec Němec, že na rozdíl od dohody, která opravdu předcházela silou jednoho hlasu v ústavně právním výboru, bylo rozhodnuto tak, jak bylo rozhodnuto.
Já bych rád ještě ale doplnil, že jsem přesvědčen, že k dohodě dojde, protože vím velmi dobře, že zpravodaj k poslaneckým návrhům zákonů sociální demokrat pan poslanec Koudelka společně se zpravodajkou k vládním návrhům vedli vážná, dlouhá a úspěšná jednání na Ministerstvu spravedlnosti o tom, jak vposledku mají zákony reformující naši soudní soustavu být předloženy sněmovně k hlasování. A já jsem přesvědčen, že všichni dobře víme, že případným zamítnutím těchto vládních návrhů neodmítáme reformu soudnictví, ale chceme dále jednat o tom, aby tato reforma byla opravdu reformou nosnou a dobrou. Věřím tomu, že se nám to povede.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Slovo má paní… Pardon, s faktickou nebo technickou poznámku se hlásí pan poslanec Matulka.
Poslanec Dalibor Matulka: Skutečně faktickou. Repliku na předřečníka, resp. na dva předřečníky, protože tady byla řeč o tom silovém hlasování o jeden hlas. Já jenom pro korektnost chci připomenout, že druhý tábor navrhoval úplně totéž, v principu totéž, akorát vzít za základ dva poslanecké návrhy. Kdyby silově zvítězil tento návrh, tak jsme ve stejné situaci akorát u těch druhých.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Paní kolegyně, máte slovo.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové. Pan kolega Matulka tady před chvílí velmi přesně popsal situaci, která nastala při projednávání návrhů zákonů nebo změn, které by měly proběhnout v soudnictví a které opoziční poslanci s tímto projednáváním nesouhlasí a hrubě se jim nelíbí, a já se ke svým předřečníkům nemohu než připojit. Jsem přesvědčena o tom, že opoziční poslanci projevili velmi mnoho dobré vůle, když vládní návrhy propustili do druhého čtení na své poslední červencové schůzi, a to přesto, že tyto předlohy jsou v této chvíli neústavní. Tato sněmovna si toho byla vědoma, byli si toho vědomi i opoziční poslanci, přesto považovali za potřebné a správné vést diskusi o tom, které instituty do současného stavu, do současného znění zákona vnést chceme, jaké změny chceme provést. Tato diskuse ovšem vedena nebyla.
Na půdě ústavně právního výboru skutečně došlo k tomu, že vláda i nadále prosazovala velmi důrazně svoji verzi, ale došlo opravdu k hlasování buďto vláda podpořená poslanci Komunistické strany Čech a Moravy, anebo opozice. Tento proces nemůže vést k ničemu dobrému. A pokud bychom propustili vládní návrhy do třetího čtení, stejně by nám nezbývalo nic jiného, než se proti protiústavním zákonům postavit. Proto se připojuji ke svým kolegům a prosím, abyste velmi zvážili, jak budete hlasovat. Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, paní poslankyně. O slovo se přihlásil pan ministr Motejl a poté pan profesor Jičínský. Prosím, pane ministře.
Ministr spravedlnosti ČR Otakar Motejl: Vážený pane předsedající. Nyní je jistě mým právem upozornit, že oproti schválenému programu už deset minut přetahujete vaši polední přestávku, která má být věnována i setkání funkcionářů s panem prezidentem.
Místopředseda PSP František Brožík: Pane ministře, až ve 12.45 hodin.
Ministr spravedlnosti ČR Otakar Motejl: Pardon, já se omlouvám. Já jsem se přihlásil do diskuse s pocitem, že se sluší a patří udělat jakousi inventuru osudu těchto osnov a pokusit se z mého pohledu korigovat některé poznámky, které ve vystoupení některých pánů poslanců na tuto adresu padly.
Dovolte mi možná při nedostatku řekl bych parlamentní kurtoazie nazvat některé věci pravým jménem. V okamžiku, kdy byl v této Poslanecké sněmovně projednáván onen kompilát návrhů na ústavní změny, jehož výraznou, byť ne jedinou součástí byly věci s výrazným reflexem do ústavní části týkající se soudnictví, aby tento návrh byl zamítnut, a bylo mi jako předkladateli tohoto textu vytýkáno, že věci nebyly předjednány, že o věci nebyla vedena diskuse, že odborná veřejnost, pokud se týká soudnictví, věci vidí jinak, než je vidí vládní návrh postavený na ústavních změnách.
Bylo mi pochopitelně také jasné, že v této atmosféře bude nutno korigovat některé myšlenky, resp. legislativní vyjádření vládního návrhu tak, aby nepřesahovaly do sféry ústavní. Bylo mi také jasné, že tyto korektury bude v logice nutno provádět v okamžiku, kdy bude tedy jednáno a předjednáno, kdy ústavně právní výbor, eventuálně politické kluby se tímto materiálem budou zabývat, bude o nich diskutováno, budou hledána určitá východiska nebo řešení. A v této atmosféře se domnívám, jako rozhodující krok bylo přistoupeno k projednávání oněch souběžných textů v ústavně právním výboru minulý čtvrtek. A nešlo o to, který návrh bude zamítnut, až do určitého okamžiku šlo pouze o to, který z textů, zda poslanecký, či vládní, bude řekl bych pilotním pro další jednání.
Zůstává faktem, že o této otázce jako formě řekl bych způsobu práce ústavně právního výboru došlo k hlasování, které svým způsobem reflektovalo aktuální složení politických sil na této schůzi ústavně právního výboru. Mě skutečně mrzí jako ministra spravedlnosti usilujícího v kontextu s prohlášením všech politických stran o určité potřebné změny v soudnictví, že výchozí úvaha o metodě projednávání těchto výchozích změn není určována - a nebyla ani v tom historickém okamžiku určována - řekl bych celospolečenským zájmem realizovat změny, po kterých volá prakticky celá sněmovna a celá společnost, ale tedy od samého okamžiku, kdy to bylo vysloveno, jde jasná dělicí čára - jaké řekl bych potence budou mobilní telefonní aparáty, aby byla identifikována nebo zjištěna politická okolnost nebo politická atmosféra pro úvahy a rozsah úvah o změnách.
***