(14.50 hodin)
Předseda PSP Václav Klaus: Jako další se přihlásil předseda vlády.
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, ve vystoupení několika mých předřečníků zazněla výzva vládě, aby zvažovala předložený návrh na snížení spotřebních daní z pohonných hmot. A jsem povinen na tuto výzvu odpovědět.
Aniž bych se zatím zabýval politickou konotací těchto návrhů, prosím vás, abyste zvážili pět racionálních argumentů proti tomuto návrhu a abyste o nich do třetího čtení přemýšleli.
Argument první. Tvrdí se nám, že snížení spotřební daně povede automaticky a víceméně ve stejném poměru ke snížení ceny pohonných hmot, tzn. nafty a benzinu. Tvrdím, že je to nebezpečná iluze. Tvrdím, že to není pravda. A to z tohoto důvodu: mezi producenty pohonných hmot, tedy v podstatě kartelem OPEC, a mezi konečným spotřebitelem existuje zprostředkovatelský řetězec počínaje rafineriemi přes distributory až po pumpaře a každý z článků tohoto zprostředkovatelského řetězce má svou ziskovou marži. Považuji za vysoce pravděpodobné, že snížení daně z pohonných hmot povede pouze ke zvýšení této ziskové marže, a nikoli k poklesu ceny. Dokládám to nejenom vyjádřeními článků tohoto řetězce, které si vesměs stěžují, že jejich zisková marže je poloviční ve srovnání s tím, co by potřebovaly, ale dokládám to také jednou zkušeností, na kterou jsme možná všichni zapomněli.
Vláda v bohulibém úmyslu snížit ceny jídel v restauracích, mimochodem nikoli v luxusních restauracích, před časem navrhla a Poslanecká sněmovna souhlasila s tím, aby ceny restauračních služeb nebyly zatěžovány 22procentní daní z přidané hodnoty, ale pouze daní pětiprocentní. Co se stalo? Našli jste snad, vážené kolegyně a kolegové, jedinou restauraci, která úměrně tomuto snížení své daňové zátěže snížila své ceny? Jediným důsledkem bylo, že se zvýšily zisky majitelů restauračních provozoven.
Takže znovu opakuji: Ten, kdo klade rovnítko mezi snížení spotřební daně a snížení ceny, se hluboce mýlí. To je argument číslo jedna.
Argument číslo dvě. Máme-li dopočítávat do jedné či máme-li po vyslovení populárního písmene "a" vyslovit i nepopulární písmeno "b", pak se musíme ptát, co se stane s návrhem státního rozpočtu, jestliže se v jeho příjmové části objeví díra pod čarou ponoru ve výši podle odhadu Ministerstva financí 11 miliard korun. Tuto díru nemůžeme kompenzovat jakýmikoli milionářskými dávkami. Už podle navrhovatelů by výnos této milionářské dávky činil 1,4 miliardy korun, ale vláda je principiálně proti milionářským dávkám, protože se domníváme, že nelze postihovat lidi za to, že zbohatli. Lze postihovat lidi pouze za to, že zbohatli nepoctivě. Ale to je záležitost trestního řádu. A tento trestní řád se má týkat jak milionářů, tak malých zlodějů.
V každém případě vám položím, kolegové, velmi jednoduchou otázku. Kde vezmete oněch chybějících 11 miliard korun na rozpočtových příjmech, chce-li tato vláda dodržet politické dohody s nejsilnější opoziční stranou, které byly uzavírány za podmínky ceteris paribus all other things are equal (?), tzn. za podmínky, že nedojde k takto razantním změnám daňových sazeb, jaké jsou právě navrhovány. Chcete je vzít ze zdravotnictví, chcete je vzít ze školství, chcete je vzít z veřejné dopravy?
Pan poslanec Marek Benda na televizní kameru prohlásil, že vláda sama musí rozhodnout, odkud je vezme, ale to bude předmětem druhého a třetího čtení diskuse o státním rozpočtu. Já chci jen upozornit na jednu podle mého názoru velmi důležitou věc, a to je to dopočítávání do jedné.
Zákon o rozpočtovém určení výnosů daní stanoví, že příjmy místních rozpočtů mají vzrůst v příštím roce o 8 až 9 miliard korun. Návrh zákona o státním rozpočtu, který včera vláda schválila, předpokládá dotace místním rozpočtům ve výši 14 miliard korun. Znamená to tedy, protože platí zákon zachování hmoty a energie, a nemůžete na jedné straně ubrat příjmy a na druhé straně nesnížit výdaje, že řešením, které bych považoval za nešťastné, ale které je bohužel aritmeticky vyhovující, by bylo omezení dotací místním rozpočtům. A já se domnívám, že přijetí tohoto návrhu by bohužel k takovémuto postupu velmi logicky vedlo.
Argument číslo tři z oněch pěti argumentů se týká faktu, že tato sněmovna nedávno schválila zákon o fondu dopravy, který předpokládá, že 20 % výnosů z daně na pohonné hmoty, tedy ze spotřební daně, je příjmem tohoto fondu dopravy, přičemž výdajovou složkou jsou především náklady spojené s financováním oprav silniční sítě. Je tedy naprosto logické, že úměrně poklesu příjmů z výnosu této daně by klesly i možné výdaje na opravy nejenom vozovek první, ale i druhé a třetí třídy, které jsou už beztak v dosti zanedbaném stavu.
Jako v šachu můžeme přemýšlet o prvním tahu, ale dobrý šachista přemýšlí i o tazích dalších. Prosím, uvažujte o dlouhodobých a zprostředkovaných důsledcích tohoto návrhu a uvažujte o nich nezaujatě, v zájmu dopravní infrastruktury i v zájmu obcí.
Čtvrtý a předposlední argument bych chtěl adresovat těm, kteří mají plná ústa Evropské unie. Měli by vědět, a v jednom příspěvku, myslím kolegy Recmana, to zaznělo, že celkové daňové zatížení pohonných hmot je v těchto zemích podstatně vyšší než v České republice a i zastánci snížení této spotřební daně veřejně přiznávají, že chceme-li vstoupit do Evropské unie, budeme se muset této vyšší sazbě přizpůsobit.
Vláda respektovala skutečnost, že rostou světové ceny ropy. A doufám, že z toho vládu nikdo neobviňuje, protože nemůžeme, bohužel, ovlivnit arabské ropné šejky. Právě proto vláda stáhla svůj návrh na zvýšení spotřební daně, protože jsme si uvědomovali, že by byl v této situaci nepříhodný.
***