(9.30 hodin)
(pokračuje Payne)
A to si myslím, že je tradice, která je velmi unikátní a kterou bychom měli posilovat. Docela vítám, že bude možné, abychom tyto zkušenosti prohlubovali také systematicky.
Myšlenka, kterou bych teď právě rád vyjádřil, je založena na tom, že pro střední Evropu je velice zdravé, když udržuje jakousi rovnováhu ve vztazích jak se sousedními zeměmi - pro nás je to z hlediska bezpečnosti především Německo - ale samozřejmě s Polskem, se Slovenskem, Maďarskem, Rakousko je neutrální, ale snažit se také vyvažovat tyto vztahy s nějakou protihodnotou se zeměmi, které nejsou našimi sousedy. Myslím si, že Británie je velmi vhodným příkladem právě z kategorie těchto států, země, se kterou sice nesousedíme, ale jsme schopni se velmi dobře domluvit. Kdybych se teď pokusil načrtnout třeba perspektivy nějaké další spolupráce, dovedl bych si představit, že v budoucnosti, budeme-li potřebovat nasadit naše jednotky někde v zámoří, že naši vojáci pojedou na britských válečných lodích. Jestliže umíme spolupracovat v Bosně nebo na Balkáně, dovedu si představit, že bychom dovedli spolupracovat i v jiných teritoriích. Budeme potřebovat takového nějakého partnera. Jestliže už máme zhruba osmileté zkušenosti v této věci, tak se domnívám, že bychom na ně měli navazovat.
Protože máme jako Česká republika veliký zájem na demokratizaci střední Evropy, udržení těchto hodnot, které symbolizuje NATO, které jsou podstatou alianční smlouvy, teď říkám, že nejde o washingtonskou smlouvu, smlouva je postavena na určitých principech, na demokratických hodnotách, protože si přejeme ochranu těchto principů, tak si také přejeme, aby střední Evropa v této oblasti se rozvíjela a dále se vyvíjela směrem k podpoře těchto demokratických hodnot. Protože toto středisko, byť jen dílčím způsobem, může tyto demokratické hodnoty podpořit, tak se domnívám, že je v zájmu České republiky, abychom umožnili takovýto výcvik u nás, na kterém nakonec se přiučíme nejenom my, ale i ostatní státy, řekněme třeba Slovensko, a to je v našem zájmu.
Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji poslanci Paynovi. Hlásí se někdo další do obecné rozpravy? Ne-li, obecnou rozpravu končím. Rozumím tomu, že byl dán návrh pana poslance Franka na zamítnutí tohoto vládního návrhu. Rozuměl jsem dobře?
Dám o tomto návrhu na zamítnutí hlasovat. Pro jistotu vás všechny odhlásím, protože zde vidím neurčitý stav ve sněmovně oproti zahájení. Prosím, abyste se přihlásili svými kartami.
Dám hlasovat o návrhu poslanec Franka na zamítnutí této předlohy.
Zahájil jsem hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 182 z přítomných 172 poslanců 22 pro, 146 proti. Návrh nebyl přijat.
Nyní přecházíme k rozpravě podrobné, kde se o slovo přihlásil pan poslanec Karel Vymětal.
Technická poznámka. Jakmile ji ukončíte, hned budete mít své vystoupení. Prosím vás, sdělte nám to, kdy se to oddělí.
Poslanec Karel Vymětal: To, pane předsedo, poznáte. Děkuji vám za slovo.
Dámy a pánové, chtěl bych požádat v technické připomínce, aby bylo řečeno, co bude základem pro jednání, neboť jsou rozdíly mezi navrženými usneseními. Stejné je usnesení zahraničního výboru s usnesením vlády, jak ho navrhuje, a jiné je usnesení výboru pro obranu a bezpečnost. Rozdíly spočívají v tom, že vláda navrhuje vyslovit, že sněmovna souhlasí, výbor pro obranu a bezpečnost navrhuje znění vyslovit souhlas a v jeho obsahu, v návrhu usnesení, chybí bod 2, čímž se žádá vláda, aby… To v navrženém usnesení není. Proto prosím, aby bylo sněmovnou rozhodnuto, co bude základem pro jednání v podrobné rozpravě. Děkuji.
Bylo to poznat, pane předsedo?
Předseda PSP Václav Klaus: Teď nevím, co budete říkat to druhé.
Poslanec Karel Vymětal: To uvidíte.
Předseda PSP Václav Klaus: Poprosím pana zpravodaje poslance Nečase.
Poslanec Petr Nečas: Vážený pane předsedo, bylo by možná sdělit panu kolegovi, kdyby poslouchal, tak by slyšel návrh usnesení, jak jsem tu uvedl.
Předseda PSP Václav Klaus: Prosím o klid v sále. Pan poslanec Zaorálek a další. Prosím, posaďte se na svá místa.
Poslanec Petr Nečas: Pan poslanec Vymětal kdyby poslouchal mé zpravodajské a velmi zajímavé vystoupení, domnívám se, tak by zaregistroval, že jsem slovo po slovu četl návrh usnesení, které doporučuji Poslanecké sněmovně, aby schválila. Navrhujeme, aby za základ bylo vzato toto usnesení, které jsem přečetl, protože usnesení zahraničního výboru se liší v podstatě v detailu, že zmiňuje čl. 39 odst. 3, což podle mého názoru není třeba, protože ústava nám ukládá hlasovat nadpolovičním kvorem všech členů Poslanecké sněmovny, bez ohledu na to, jestli je to v usnesení uvedeno, nebo ne.
Předseda PSP Václav Klaus: Doufám, že to bylo srozumitelné, pane poslanče Vymětale.
Poslanec Petr Nečas: Ještě jednou pro upřesnění pro pana poslance Vymětala. Text, který jsem četl, ze 100 % odpovídá vládnímu návrhu.
Předseda PSP Václav Klaus: Prosím, pane poslanče.
Poslanec Karel Vymětal: Dámy a pánové, zpravodaj zde hovořil o tom, že chce, aby základem bylo jednáno o usnesení výboru pro obranu a bezpečnost. Zpravodaj zahraničního výboru ale řekl, že tyto návrhy jsou identické. Sám pan zpravodaj výboru pro obranu a bezpečnost potvrdil, že nejsou identické. Domnívám se tedy, že bychom o tom měli hlasovat, pane předsedo, ať je to spláchnuto, abychom nevedli zbytečné debaty. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Měli bychom o čem hlasovat? Jestli jsou identické, nebo jestli nejsou identické?
Pane poslanče Vymětale, má-li pro vaše další vystoupení rozhodující význam, jak se potom bude hlasovat, pak o tom musíme dát hlasovat. Nemá-li to význam, můžete-li pronést své vystoupení hned, na které jste přihlášen? Nemůžete.
Do rozpravy vás nemohu přihlásit, pane poslanče Payne. Máte nějakou procedurální poznámku?
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, pane předsedo. Mám pocit, že rozdíl mezi oběma usneseními je rázu formálního, ale přesto zásadního. Jde o to, že usnesení Poslanecké sněmovny mají různou váhu. A bývá zvykem v některých státech, že každé usnesení je kvalifikováno někde v jakési preambuli, co za typ usnesení to je, jakým kvorem má být přijato.
Uvedu příklad: Ve Švýcarsku u každého zákona musí být řečeno, zda byl přijat parlamentem, nebo v referendu, a na základě lidové iniciativy, nebo jakým způsobem byl schválen. My narážíme na problémy při našich usneseních např. tam, kde potřebujeme jiné kvorum v jiné části usnesení, že neumíme v jednom hlasování toto vyjádřit. Smyslem toho, co zahraniční výbor doporučil, je, abychom si zvykali - obě dvě usnesení jsou správná - ale abychom si zvykali, když přijímáme usnesení, které má neobyčejné kvorum, tzn. nejen prosté kvorum, které platí vždycky, tak se snažit do usnesení zakomponovat způsob, jakým usnesení bylo přijato, protože z textu usnesení to nikdo nepozná. Pan kolega Nečas má pravdu, že ústava nám to přikazuje, ale málokdo bude mít ústavu a zároveň toto usnesení v ruce. Proto je užitečné dávat to dohromady. Obojí je správné, vyberme si, co je přehlednější pro veřejnost a pro ty, kteří se tím budou později zabývat.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Nemyslím, že je to přesně tak pravda, studuji tu podrobně obě usnesení. Znovu prosím zpravodaje, aby dal jasný návrh, o čem máme hlasovat.
Poslanec Petr Nečas: V prvé řadě apeluji na zdravý rozum a z toho vycházím. Navrhuji tedy, abychom nyní i kvůli panu poslanci Vymětalovi odsouhlasili návrh procedury, ze které jako základní návrh bude vzat text vládního návrhu, mj. i proto, že úplně stejný, identický návrh přijal i Senát. Pokud ho schválíme, budou mít obě komory identické usnesení.
Navrhuji tedy, pane předsedo, abychom hlasovali o této proceduře s tím, že pozměňovací návrhy se budou podávat k tomuto vládnímu návrhu.
***