(9.40 hodin)
(pokračuje Kühnl)
Protiústavnost tu byla už několikrát zmíněna. Za nejzávažnější považuji skutečnost, že je narušeno právo prezidenta republiky jmenovat členy bankovní rady. Novela říká, že to má být na návrh vlády, ústava stanoví, že je to ve výlučné kompetenci prezidenta republiky, v kompetenci, která nepodléhá kontrasignaci žádným způsobem.
To, že výsledná podoba novely zákona o ČNB nejenom v tomto bodu není v souladu s ústavou, je v rozporu s ústavou, ostatně podle řady svých prohlášení nahlížejí dokonce i dva místopředsedové vlády - jeden příslušný pro legislativu, druhý příslušný pro státní finance. Myslím, že i to by pro nás mělo být vodítkem.
Když se podíváme na harmonizační nebo přesněji řečeno disharmonizační podoby hlasované novely, tak bych rád zmínil ustanovení § 35 a), které říká, že národní banka po dohodě s vládou - to je to nejdůležitější - stanovuje inflační cíl a režim kursu české měny k cizím měnám. Toto ustanovení zcela jednoznačně není v souladu s Amsterodamskou smlouvou o Evropské unii, jejíž článek 108 praví, že při výkonu pravomocí a uskutečňování úkolů a povinností stanovených touto smlouvou nebudou ani Evropská ústřední banka, ani žádná ústřední banka národního státu, ani žádný člen jejích orgánů s rozhodovacími pravomocemi požadovat nebo přijímat pokyny od orgánů Společenství, od žádné vlády členského státu nebo od jakéhokoli jiného orgánu. Povinnost dohody s vládou znamená, že bez vůle vlády nemůže Česká národní banka inflační cíl a režim kursu stanovit. Rozpor s požadavkem harmonizace je tedy zcela výslovný.
Chtěl bych se vrátit k některým až trochu komickým výrokům zástupců některých politických stran, kteří říkali a říkají to dodnes, že např. novela není sice protiústavní, ale má ústavní problémy - já rozpor v definicích nevidím - nebo že novela je protiústavní, ale věcně správná. Musím se tázat, jak je možné, že dokonce většina v této Poslanecké sněmovně argumentuje způsobem, který vlastně znamená: "Ano, milý občane, schválili jsme ústavu, máme ústavu, ale její dodržování nás vůbec nezajímá."
Domnívám se, že tu vzniká dojem, a musí nutně vznikat dojem, že motivem takového jednání je ovládnout politicky centrální banku, jednu z mála posledních institucí, které u nás dosud nejsou zpolitizovány.
Myslím, že zabývat se dále dalšími důvody, proč zákon zamítnout, nedává smysl. Myslím, že každý z důvodů, které jsem tu uvedl, by měl vést k zamítnutí novely. Za nejzávažnější považuji rozpor s ústavou, jejíž zachování - a to bych rád na tomto místě připomněl - jsme všichni na začátku volebního období stvrdili složením slibu. Dovolím si první dvě věty tohoto slibu vám všem připomenout. Znějí: "Slibuji věrnost České republice, slibuji, že budu zachovávat její ústavu a zákony."
Dámy a pánové, v hlasování, které máme před sebou, se tedy můžeme buď s ústavou vnitřně rozejít, nebo naopak - zachovat její integritu.
Předseda PSP Václav Klaus: Táži se, zda se ještě někdo chce vyjádřit stejně rozhodným způsobem. Pan poslanec Svoboda.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane předsedo, vládo, kolegyně a kolegové, musím reagovat na pana kolegu Kocourka, protože to, co tu řešíme, je věc právní, ne ekonomická.
Ano, ústava říká, že jmenuje členy bankovní rady, ale zákon říká: "Bankovní rada je sedmičlenná a skládá se z guvernéra, viceguvernérů a dalších členů bankovní rady." Takže když tvrdím, že jmenuje prezident republiky bez návrhu vlády guvernéra a viceguvernéra, samozřejmě i další členy bankovní rady, mám pravdu. Byl bych nerad, abych byl poučován o tom, kdo má pravdu. Samozřejmě.
Předseda PSP Václav Klaus: Myslím, že bychom se měli vyvarovat soudů o tom, kdo má a nemá pravdu. Pan místopředseda Langer.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane předsedající, já už jsem se lekl, že pan kolega Svoboda dokončí své vystoupení slovy: "Nic než pravda a k tomu mi dopomáhá Bůh." Ale on v tuto chvíli opravdu pravdu nemá, neboť ústava jasně hovoří o tom, koho jmenuje prezident republiky. Jmenuje členy bankovní rady a další svou pravomoc prezident může vykonávat na základě pověření zákonem.
Pane kolego Svobodo, obracím se na vás prostřednictvím pana předsedajícího - vzpomeňte si, uvědomte si, že prezident republiky mj. také jmenuje profesory vysokých škol, což je pravomoc, která nevyplývá z ústavy, a je to pravomoc, kterou mu dává zákon. Je to tedy naprosto identický případ jako ten, který uváděl pan kolega Kocourek. Teď se ptám sněmovny v této chvíli, kdo že má v této sněmovně vůbec pravdu.
Předseda PSP Václav Klaus: Myslím, že každý bude zastávat svou pravdu v hlasování, které bude následovat. Jestli si myslí, že svými prohlášeními ovlivní ještě ty druhé - myslí si to pan poslanec Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedo, vzhledem k tomu, že jsem již v jistém věku, tak nemám takové iluze o tom, že bych měl tak výraznou přesvědčovací schopnost. Pokud považuji za vhodné zde vystoupit, tak ani ne proto, že bych chtěl mluvit tak rozhodně jako pan poslanec Kühnl, ale proto, že se tu podle mého soudu přece jen s určitými pojmy zachází příliš utilitárně.
Jsem přesvědčen o tom, a myslím, že to lze doložit z ústavně právní nauky, že je rozdíl mezi protiústavností a neústavností, že je rozdíl, jestli je něco contra constitutionem a preter constitutionem, tak jako jestli je něco contra legem a preter legem. V tomto směru jde o to, posoudit, zda určité změny jsou v souladu s tím, jaký je celkový koncept ústavy, struktura jejích institucí, nebo zda jsou v rozporu s touto celkovou strukturou, koncepcí ústavy.
Myslím, že dobře víme, že naše ústava - a nejednou jsme to už konstatovali - je relativně stručná, neobsahuje určité instituty, které obsahují některé jiné ústavy, např. ombudsmana nebo ustanovení o Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, což jsou instituce, které např. v polské ústavě obsaženy jsou. Například při diskusi o zřízení instituce ombudsmana byly pochybnosti, zda by toto uzákonění se nemělo opírat o příslušné ustanovení ústavy. Dospěli jsme k názoru, že to není nezbytné. Hovořím o tom proto, abychom s pojmy protiústavnosti zacházeli poněkud střízlivěji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Pan poslanec Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Já si myslím, že z velké části, pane předsedo, vážení členové vlády, paní a pánové, opakujeme diskusi, která tu proběhla a proběhla i v Senátu.
Určitá většina této Poslanecké sněmovny se nebude ohlížet na to, jestli je jejich rozhodnutí vedle ústavy nebo mimo ústavy, abych přeložil pro nás oblíbené latinské pojmy v právu, ale bude se ohlížet pouze na svůj politický účel. Jen aby se nám ten účel nevymkl z ruky.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Táži se, zda ještě někdo další má zájem vystoupit v diskusi. Ne-li, rozpravu končím.
Přistoupíme nyní k hlasování. Pokusím se přivolat zájemce o hlasování.
***