(10.10 hodin)
(pokračuje Rychetský)
Samozřejmě, že se předpokládá, že jak otázky položené do referenda, tak výsledek referenda podléhají přezkoumání Ústavního soudu s právem derogace.
Myslím si, že bychom se měli zamyslet nad tím, zda si Česká republika může, ačkoliv ústava předpokládá existenci přímé demokracie formou všelidového hlasování, dovolit i nadále být zemí, která prostě referendum nemá, nezná a odmítá.
Chtěl bych podotknout, že platná Ústava České republiky byla inspirována, jak všichni dobře víme, ústavní listinou Republiky československé z roku 1920. Už naši prarodiče v dobách první republiky od roku 1920 do jejího zániku měli referendum v ústavě zakotvené. To, že se nikdy nekonalo, bylo možná dokladem jisté zralosti parlamentní demokracie, ale referendum existovalo jako ústavní institut.
Vyzývám vás proto, abyste tentokrát v tomto případě předložený návrh propustili do druhého čtení, abychom mohli vést nad ním věcnou diskusi. Například jsem si vědom jedné slabiny předloženého návrhu, která spočívá v tom, že k přijetí referenda se vyžaduje nadpoloviční počet shodných odpovědí všech oprávněných voličů. Je to příliš vysoké kvorum, v Evropě neobvyklé.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane ministře. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Zdeněk Koudelka.
Poslanec Zdeněk Koudelka: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážená sněmovno, vládním návrhem ústavního zákona o referendu se v podstatě vrací do sněmovny řekl bych věčný evergreen v rámci zákonodárných předloh, kdy určitá skupina politických sil v této zemi chce občanům umožňovat ve věcech veřejného zájmu rozhodovat přímo, chce umožnit zavést prvek přímé demokracie. Referendum, tak jak jej navrhuje vláda, je koncipováno jako referendum obecné, které může rozhodovat o zásadních otázkách zahraniční i vnitřní politiky s taxativně určenými záležitostmi, ve kterých referendum konat nelze. Tak jak již uvedl zástupce navrhovatele, jsou to otázky daní, povinností, lidských práv a oblast zákonodárné moci. Je otázkou, zda zákonodárnou mocí se zde myslí pouze přijímání obyčejných zákonů, nebo i v širším slova smyslu přijímání ústavních zákonů. Chci podotknout, že v mnoha zemích je pravidlem, že ústava a ústavní změny musí být ratifikovány v referendu.
Je umožněna i lidová iniciativa. To znamená, že lidé nebudou rozhodovat pouze ve vlastní věci referenda, ale i o otázce, která se má v referendu řešit. Je vyžadována nadpoloviční většina všech oprávněných voličů pro to, aby výsledek referenda byl platný a aby rozhodnutí přijaté v referendu bylo považováno za schválené. To je poměrně vysoká bariéra, když si uvědomíme, že většinou je vyžadována pouze nadpoloviční většina zúčastněných voličů v referendu v jiných zemích, zatímco pro přijetí návrhu je vyžadována nadpoloviční většina z účastníků, nikoli ze všech občanů zapsaných ve voličských seznamech.
Chtěl bych upozornit, že i v Parlamentu je koneckonců dána usnášení schopnost pouze přítomností jedné třetiny poslanců či senátorů, pokud ve zvláštních otázkách - např. ústavních - není stanoveno jinak.
Samotný návrh ústavního zákona o referendu není dlouhý, je stručný. Má však velký politický význam, protože zavádí referendum jako jeden z demokratických principů moderního státu. Nedomnívám se, že pokud nebude referendum - neboť dnes v našem státě není referendum - nemohlo by být o našem státě hovořeno jako o státě demokratickém. To jistě ne. Mohou existovat a existují demokratické státy bez referenda. Nicméně přece jen i zavedení referenda, které by bylo využíváno velice zřídka, je velká kvalitativní změna vůči demokracii, demokratickému státu, ve kterém referendum není vůbec. Domnívám se, že je správné, aby tato možnost, která je běžná v Evropě, byla dána i občanům v České republice.
Chtěl bych podotknout, že pokud se podíváme k našim sousedům, referendum je ve všech sousedních státech - v Polsku, na Slovensku i v Rakousku. Je i v Německu, pouze s tou výhradou, že v Německu se může referendum konat pouze na zemské úrovni, nikoliv na úrovni spolkové. Nedomnívám se, že by naši občané byli méně politicky vyspělí než naši sousedi. Domnívám se, že i oni by měli mít právo rozhodovat o závažných otázkách veřejného života přímo. Proto i já jako zpravodaj doporučuji, aby návrh byl postoupen do druhého čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které jsou písemně přihlášeni paní poslankyně Parkanová, Výborný a Kupčová. Pan poslanec Koudelka se domáhá jako zpravodaj, že má přednostní právo. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Zdeněk Koudelka: Domáhal jsem se přednostního práva jenom z toho důvodu, že bych chtěl, aby byla sloučena rozprava k tomuto zákonu a k následujícímu bodu, což je prováděcí zákon k ústavnímu zákonu o referendu. Z tohoto důvodu jsem chtěl vystoupit jako první v rozpravě.
Místopředseda PSP František Brožík: Dobře. To je svým způsobem procedurální návrh, při kterém bychom nyní museli přerušit projednávání tohoto bodu a otevřít bod č. 29. Dám o tom hlasovat.
Pan kolega Koudelka navrhl sloučit obecnou rozpravu k bodům 28 a 29. Opakuji pro všechny příchozí - jedná se o procedurální návrh spojit obecnou rozpravu projednávaných bodů 28 a 29.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 137 z přítomných 173 poslanců bylo pro 114, proti 7. Návrh byl přijat.
Nyní přerušuji projednávání bodu 28 a otevírám bod
29.
Vládní návrh zákona o provádění referenda a o změně některých dalších zákonů
/sněmovní tisk 696/ - prvé čtení
Z pověření vlády předložený návrh uvede místopředseda vlády a ministr spravedlnosti Pavel Rychetský. Prosím, pane ministře, ujměte se slova.
Místopředseda vlády a ministr spravedlnosti ČR Pavel Rychetský: Vážený pane předsedající, vážená Poslanecká sněmovno, považoval bych za jistou nehoráznost, kdybych vás zdržoval podrobným popisem normy, která je normou technickou, která je přepsáním platné verze zákona o volbách do Parlamentu České republiky na hlasování, které je předmětem referenda. Chci jenom říci, že ústavní zákon vymezuje zvláštním způsobem oprávněné voliče v referendu a říká, že jsou to ti občané České republiky, kteří jsou oprávněni volit do Senátu, ne do Poslanecké sněmovny. Je tomu tak proto, že do Poslanecké sněmovny podle platného novelizovaného zákona může volit jakýkoli občan České republiky bez ohledu na trvalé bydliště a na pobyt v okamžiku volby kdekoli na území zeměkoule, zatímco referendum by mělo být zásadně přístupné jenom těm, kteří na území České republiky žijí, kteří splňují nejen podmínku občanství, ale toho, že zde žijí.
***