(16.40 hodin)
(pokračuje Matulka)
Protože by jinak Poslanecká sněmovna nedostála zákonům, neprojednala by dnes výroční zprávu. Takže my dnes můžeme maximálně projednat jen její kousek a na dalším jednání Poslanecké sněmovny druhý kousek.
Proto si dovoluji navrhnout také přerušení projednávání první části výroční zprávy Rady Českého rozhlasu do doby, než bude Poslanecká sněmovna schopna projednat i druhou část výroční zprávy, tj. zprávu týkající se hospodaření Českého rozhlasu. Je to obdobný návrh, jen s jinak stanovenou podmínkou.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pane poslanče, vzhledem k tomu, že vážete projednání druhé části této zprávy určitou podmínkou, myslím, že by bylo přesnější, kdyby to byl návrh na odročení.
Poslanec Dalibor Matulka: Nebráním se tomu, paní předsedající. Co je právně čistší, posuďte.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Budeme tedy hlasovat o návrhu pana poslance Matulky, o návrhu na odročení projednávání této zprávy tak, aby byla projednána se zprávou o hospodaření Českého rozhlasu.
O tomto návrhu rozhodneme v hlasování pořadové číslo 184. Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 184 tento návrh nebyl přijat, když se pro něj z přítomných 113 vyslovilo 37 a 50 bylo proti.
Slovo má pan poslanec Miloslav Ransdorf.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, máme před sebou poměrně obsáhlý materiál, který ale vykazuje celou řadu formálních i obsahových nedostatků. Čili nemohu souhlasit se stanoviskem, které tu přednesl z řečniště pan kolega Kučera.
Jako poslanecký klub už ve Federálním shromáždění jsme poukazovali na to, že česká mediální legislativa má řadu děr, řadu nedostatků, že se nevztahuje ke špičkám, které existují ve světě západoevropských demokracií, ať už se jedná o britský model, nebo nizozemský model, přičemž u britského modelu za jeho přednosti lze pokládat např. etický kodex, ochranu práv dětí, ochranu spotřebitele i velice vyváženou úpravu, pokud jde o dostupnost na veřejná média ze strany soukromých subjektů. Podobně nizozemský model má tu přednost, že garantuje určitý rovný přístup zájmovým, náboženským, kulturním organizacím právě do sítě rozhlasového a televizního vysílání. Zde v našem prostředí takováto úprava chybí.
Já bych se ale teď vyjádřil ke zprávě, kterou máte k dispozici. Myslím si, že je velmi důležité, že jsou tam připojena usnesení rady. Některá se týkají i hospodářských otázek, ale některá mají velmi důležitou souvislost s obsahovou stránkou vysílání. Upozornil bych tuto sněmovnu na usnesení č. 25/1999, které se sice zabývalo otázkami spjatými se setkáním se židovskou náboženskou obcí, ale mimo jiné se v samotném závěru usnesení konstatuje jedna velice důležitá věc: rada navrhuje, aby získávaly prostor ve vysílání Českého rozhlasu také jiné duchovní tradice, než je křesťanská a židovská tradice. Myslím si, že toto je nesmírně důležité v zemi, kde církve - ať už jakékoliv orientace - tvoří menšinu a kde existuje veliká tradice sekulární kultury. Je tedy nesmírně důležité, aby i ateisté, lidé sekulárního zaměření měli přístup ve větší míře se svou vlastní duchovní tradicí do rozhlasového vysílání, než je tomu doposud. Zpráva ovšem nikde nehovoří o tom, že by nějakým způsobem toto usnesení se realizovalo. Nikde není konkretizován jeho dopad. V tomto směru je důležité učinit příslušný dotaz na radu.
Tato zpráva se zabývá také velice obsáhle tím, jaký je dopad vysílání, jaké je postavení rozhlasu v naší společnosti, jaká je poslechovost, nicméně takovéto hodnocení může vzniknout teprve na základě srovnání se soukromými subjekty, které se pohybují na tomto mediálním trhu. Takové srovnání naprosto, ale naprosto v uvedené zprávě chybí. Zejména chybí celý důležitý segment, který konkuruje veřejnoprávnímu vysílání v regionech. Není tady vůbec ani stopy po analýze soukromé části mediálního trhu. Regionální vysílání nebylo nikterak analyzováno. Pak je samozřejmě možné jenom velice obtížně se vyjadřovat k tomu, jaký je podíl na trhu a jaké je postavení veřejnoprávního rozhlasu. I když jsme samozřejmě rádi, že Český rozhlas je nejvíc poslouchaný a že Český rozhlas 1 má prý podíl 2,5 mil. posluchačů.
Ve zprávě se objevují i některá vysloveně pochybná tvrzení. Dovolte mi upozornit ctěnou sněmovnu na jedno z takovýchto tvrzení. Hovoří se tu - tuším na straně 52 - o reklamě. Dovolte mi ocitovat pasáž, která v této zprávě je: "Existence reklamy ve veřejnoprávním rozhlase je sporná. Tuto okolnost však musíme zatím vzhledem k finanční situaci rozhlasu pominout." Toto je formulace, která je možná hodná Divadla Járy Cimrmana, ale těžko může být akceptována v dokumentu, který je předkládán sněmovně a který by měl mít nějakou vážnost. Jestliže je právně sporná existence reklamy ve veřejnoprávním rozhlase, tak těžko můžeme tuto právní spornost pominout vzhledem k finanční situaci.
Myslím si, že by bylo také žádoucí, aby svou tezi předkladatelé zprávy nějakým způsobem dokumentovali, aby ji okomentovali, aby ji podložili argumenty. Tak se nestalo a bohužel je tam velmi prostě dána jako nějaký výstřel z pistole.
Stejně tak velmi chudé argumentačně i výkladově je povídání věnované vysílání sponzorovaných pořadů. I to je omezeno pouze na několik řádků, přestože je to velmi závažný problém, protože sponzorované pořady mohou souviset také s ovlivňováním rozhlasu, se zaujímáním určitých postojů. Tady vlastně je pouze nějakých sedm osm řádek věnováno této důležité otázce.
Velmi důležitá je také teze, která se objevuje na straně 52 oddílu 7.4, která se týká zabezpečování plurality a svobodné výměny názorů. Nikde není řečeno, jakým způsobem se tato záležitost děje, nikde není řečeno, jaká jsou úskalí. Přitom víme ze zprávy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, že některé subjekty, např. naše politická strana, jak bylo konstatováno, jsou diskriminovány. Tedy cílem rady - jak bylo řečeno - je celková vyváženost vysílání, ale v příslušné pasáži se také zastavují u toho, že "ne vždy se daří zachovat naprostou názorovou rovnováhu v rámci jednotlivého pořadu".
Velmi zajímavé je také to, jak reaguje na tuto problematiku samotná rada. Rada konstatuje, že se omezuje v této záležitosti pouze na předkládání připomínek řediteli, kterým je od 9. 6. 1999 pan Ing. Václav Kasík, aniž bychom se dozvěděli, co s těmito připomínkami se dál děje, jak jsou vyřizovány, jak dochází k nápravě, jaký je mechanismus konzultací.
***