(14.30 hodin)
(pokračuje Matějů)
Měli bychom jim to umožnit.
Za druhé: měli bychom umožnit vysokým školám, aby nad kapacity, které jim umožní pro studium, které získají ze státního rozpočtu, poskytnout za úplatu studium těm, kteří prokázali studijní předpoklady, ale stát na jejich studium již nemá. Zdá se, že skupina těch, kteří jsou v tzv. celoživotním vzdělávání, je přesně tou skupinou, které bychom to měli umožnit nejdříve.
Jsem si vědom toho, že přes značné kompromisy tato část novely vyvolává stále velké obavy. Jsme proto připraveni ve druhém čtení nalézt takové znění, které by takové obavy zcela odstranilo. Současně říkám naprosto vážně: pokud by se nepodařilo takové znění najít, jsme připraveni tuto část z novely odstranit. Jsem ale přesvědčen, že v tuto chvíli navrhované řešení, jehož autorem je Jan Sokol, takový návrh, který bude přijatelný pro všechny strany, už poskytuje. Říká totiž, že je možné, aby škola přijímala účastníky celoživotního vzdělávání do programů akreditovaných pro denní studium až ve chvíli, kdy bude naplněna kvóta studenty, kteří jsou financováni ze státního rozpočtu. Tato operace není nikterak obtížná, protože stát stanovením rozpočtu vysokým školám stanovuje minimální počet studentů, kteří za současného režimu mohou studovat za státní peníze. Ve chvíli, kdy bude tato kvóta naplněna, měli bychom umožnit vysokým školám se rozhodovat, zda poskytnou studijní místa těm, kteří zkoušky udělali, ale stát nemá přispět na vlastní studium.
Znovu opakuji, že jsme připraveni o tomto znění vážně diskutovat a přijmout kompromis, který jsem v tuto chvíli navrhl.
Dámy a pánové, rozvoj vysokých škol, zvyšování konkurenceschopnosti naší ekonomiky a uspokojená poptávka po vysokoškolském vzdělání jsou cíle, které spolu velmi úzce souvisí. Věřím, že tyto cíle nás začnou spojovat a ne rozdělovat jako v minulosti. Proto věřím, že návrh novely vysokoškolského zákona propustíte do druhého čtení, my přijmeme navrhované kompromisy a společně se pokusíme, aby tento zákon přispěl k tomu, aby vysoké školy v nejbližší době mohly přijmout mnohem více uchazečů než je tomu nyní. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení poslanec Vladimír Cisár.
Poslanec Vladimír Cisár: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, předložený tisk číslo 665, návrh poslanců Petra Matějů, Waltera Bartoše, Petra Plevy, Cyrila Svobody a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 111/98 Sb., o vysokých školách, reaguje na připomínky části odborné veřejnosti a snaží se sledovat některé evropské trendy v oblasti vysokoškolského vzdělávání.
Změny se týkají zejména možnosti vysokých škol působit v obchodních vztazích a vyvíjet podnikatelské aktivity, dále struktury vysokoškolského studia, specifikace celoživotního vzdělávání. Předkladatelé navrhují v § 20 umožnit vstup vysoké školy do obchodní společnosti nebo družstva a stanovují omezení tohoto vstupu. Dle předkládané novely by veřejná vysoká škola nebyla oprávněna vkládat do společnosti nemovitosti převedené na ni ze státu a také finance získané ze státního rozpočtu. Pravidla pro takové podnikání by byla stanovena kromě obchodního zákoníku pouze vnitřním předpisem dané veřejné vysoké školy.
Vláda ve svém stanovisku vyjadřuje přesvědčení, že navrhované změny v § 20 by vážně narušily ze zákona vyplývající postavení veřejné vysoké školy jako veřejnoprávní nepodnikatelské instituce a ohrozily by i akademickou autonomii veřejných vysokých škol. Vláda je dále přesvědčena o tom, že stávající právní úprava dává dostatečné možnosti finančního zhodnocení výstupů z oblasti výzkumu a vývoje na základě běžných smluvních vztahů s komerční sférou. Zásadní obava vlády vyplývá z možného neúspěchu těchto podnikatelských aktivit a následných nároků na státní rozpočet.
Podle mého názoru je v České republice spolupráce mezi univerzitním a podnikatelským prostředím na velmi nízké úrovni. Posílení vzájemných vazeb by vedlo k efektivnímu využívání prostředků v oblasti výzkumu. Otevření vysokých škol podnětům z praxe a promítnutí se výsledku práce kvalifikovaných výzkumníků do rozvoje českého podnikatelského sektoru v důsledku by mohlo vést i k posílení ekonomického zázemí vysokých škol.
Obávám se však, že navrhovaná novela tento problém řeší velmi dílčím způsobem a nedbá zásady opatrnosti při nakládání s veřejným majetkem. Přestože by bylo možné odmítnout výhradu vlády, že v případě neúspěchu podnikání veřejné vysoké školy by vznikl nárok na státní rozpočet, s tím, že § 20 jasně hovoří o tom, že stát neručí za závazky veřejné vysoké školy, neučiním tak. Důvodem je povinnost státu udržet přiměřenou dostupnost vysokého školství. V případě neúspěchu podnikání by byly veškeré závazky hrazeny z prostředků vysoké školy. V případě, že by špatné investování znemožnilo další fungování školy, musel by situaci stejně řešit stát prostřednictvím svého rozpočtu.
Domnívám se, že problém spolupráce s komerční sférou a využití výstupů z akademického prostředí by měl být řešen např. i prostřednictvím daňových zákonů. Rozhodně jsem přesvědčen, že tento problém je potřeba řešit, vyžaduje však podle mne komplexnější přístup.
Změny v § 45, 46 a 48 spolu úzce souvisí a navazují na sebe. Smyslem změn navrhovaných předkladateli v těchto paragrafech je striktní rozdělení vysokoškolského studia do tří fází: bakalářská, magisterská a doktorská. Studium tzv. dlouhého magisterského stupně by potom bylo možné pouze ve výjimečných případech na základě povolení ministerstva školství. Magisterský stupeň by tak - až na výjimky - navazoval na stupeň bakalářský.
Stanovisko vlády je založeno na nezávaznosti Boloňské deklarace. Vláda je navíc přesvědčena o tom, že předkladatelé si Boloňskou deklaraci špatně vyložili, neboť ta podle vlády nepředpokládá rušení dlouhých magisterských stupňů, ale pouze uznání bakalářského stupně jako plnohodnotného a celoevropsky uznávaného prvního stupně vysokoškolského vzdělávání.
Jsem přesvědčen o tom, že navrhovaná úprava je v této podobě nadbytečná a přinesla by řadu komplikací vysokým školám. Společenská situace, kdy není bakalářské vzdělání dostatečně respektováno, není způsobena nedostatky v legislativě, ale historicky krátkou zkušeností s novým vysokoškolským vzdělávacím systémem. Vysokoškolský zákon je v platnosti pouhé dva roky, což znamená, že dnes ještě neexistuje absolvent jakéhokoliv stupně vysoké školy, který by vystudoval výhradně v prostředí určeném tímto zákonem. Je tedy čas hodnotit tento systém?
Především jsem pevně přesvědčen o tom, že univerzity sestavují své studijní programy odpovědně, se znalostí svých možností, potřeb trhu a požadavků a schopností studentů. Dnes existují a dobře fungují dlouhé magisterské cykly a produkují kvalitní absolventy. Vedle nich existují neméně kvalitní bakalářské programy a na ně navazující krátké magisterské cykly. Produkují neméně kvalitní absolventy. Proč však zákonem omezovat možnost akademické obce rozhodovat o svém systému? Proč diktovat jedinou správnou představu o tom, jak studovat? Proč nedůvěřovat těm, kteří své práci rozumějí daleko více než většina z nás přítomných?
Z výše uvedených důvodů se přikláním k liberálnějšímu pojetí, tak jak je představuje stanovisko vlády.
V § 50 navrhovaná změna směřuje ve větší míře k trasparentnosti přijímacího řízení. Vláda se ve svém stanovisku k této změně nevyjadřuje. Osobně nemám k navrhované změně výhrady. Přijímací řízení na vysokých školách je citlivé téma. Zvláště v souvislosti s vysokou selektivností řízení u nás by mělo být co nejtransparentnější a pod veřejnou kontrolou.
***