(16.50 hodin)
(pokračuje Filip)
Vzpomeňte si, že když se poprvé jednalo - a myslím dobu před třemi lety - tak samotný pojem Evropská unie byl politologickým pojmem, ale právně Evropská unie neexistovala, protože tak byla pojmenována až po přijetí Amsterodamské smlouvy. Existoval systém mezinárodně právních smluv, které bylo lze označit jako smlouvy v Evropském společenství, a samotný pojem Evropská unie je pojmem maastrichtským a teprve od té doby se dá mluvit o přístupu k Evropské unii. Mohl bych to dokázat na konkrétních článcích Maastrichtské smlouvy. A myslím, že ani jiní kolegové, kteří se více než já zabývají evropským právem, nezpochybní toto mé tvrzení.
Jsem tedy přesvědčen, že samotné jednání o Senátem vráceném zákonu Poslanecké sněmovně není možné z procedurálních důvodů, že schválení bude odporovat schválení, které bylo přijato v Poslanecké sněmovně, a nebude mít ani ústavní formu. V tom případě by bylo minimálně potřebné zkoumat, zda skutečně jednání podle stenografického záznamu v Senátu bylo o vrácení návrhu zákona, nebo o vrácení návrhu ústavního zákona. Pokud se k tomu pan senátor Žantovský nebude umět vyjádřit, nebude možné pravděpodobně ani takové hlasování v Poslanecké sněmovně konat. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Promiňte, chci se jen ujistit, že jste zatím nenavrhl žádný návrh usnesení, o kterém bychom mohli hlasovat. V rozpravě jste prezentoval svůj názor. Ano.
Pan kolega Koudelka, potom pan kolega Jičínský, na závěr rozpravy pan senátor Žantovský.
Poslanec Zdeněk Koudelka: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, sociální demokracie byla vždy zastáncem přímé demokracie v tomto státě. Vždy usilovala o zavedení referenda a vždy prohlašovala a prohlašuje, že vstup České republiky do Evropské unie musí být podmíněn referendem v České republice. Sociální demokracie je však odpůrcem cesty, kdy referenda se budou konat pouze na základě zvláštních ústavních zákonů přijímaných vždy pro konkrétní případ.
V souladu se svým programem sociální demokracie podpoří vládní návrh ústavního zákona o referendu, který je nyní projednáván v Poslanecké sněmovně. Sociální demokracie si však nebere monopol na to, že by podpořila pouze referendum ve verzi vládní. Sociální demokracie podpořila i tuto poslaneckou iniciativu iniciovanou poslanci jiných stran, a to poté, co tato iniciativa byla předělána do podoby obecného referenda.
Vzhledem k tomu, že vstup do Evropské unie není otázkou tohoto roku, nepovažujeme za nutné, aby již teď byly přijaty zákonné předpoklady k tomu, aby referendum o Evropské unii se muselo konat, zvláště s ohledem na to, že již ve velmi brzké době může být přijat ústavní zákon ve vládní verzi, který předpokládá obecné referendum, tedy i referendum o Evropské unii.
Byť je tedy sociální demokracie podporovatelkou obecného referenda, byť je podporovatelkou i toho, aby se referendum konalo o vstupu do Evropské unie, tak nepodpoří tento návrh z výše uvedených důvodů. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Slovo má pan poslanec Jičínský, zatím poslední do rozpravy je přihlášený pan kolega senátor Žantovský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane místopředsedo, kolegové a kolegyně, ještě několik poznámek k procedurální problematice, která tu je předmětem sporu.
Samozřejmě jsem nezapomněl na to, jak jsme projednávali zákon o jednacím řádu Senátu, ale myslím si, že základní problémy spojené s projednáváním ústavních zákonů ve sněmovně jsme tehdy neřešili a že přijetí onoho zákona o jednacím řádu Senátu v té verzi, v níž nám ho Senát vrátil, bylo projevem dobré vůle sněmovny nebránit dále Senátu, aby nemohl jednat podle vlastního jednacího řádu.
Čili jakkoli nejsem rád, že tu takovýto precedent, kterého se v této souvislosti lze dovolávat, vznikl, přesto si nemyslím, že by nás tento precedent zavazoval natolik, že bychom nemohli postupovat jinak, kdybychom dospěli k tomu, že jiná procedura je na místě.
K tomu, co říkal pan poslanec Benda, o úmyslech těch, kdo ústavu připravovali. Úmysly jsou jedna věc, často se říká, že dobrými úmysly je dlážděna cesta do pekel. Nemyslím si, že zcela tomu tak bylo v tomto případě, ale zároveň úmysly samy nestačí k tomu, jestliže text zákona jednoznačný výklad neumožňuje. Tady jsem přesvědčen, že skutečně text ústavy v této věci žádnou jednoznačnou proceduru nestanoví.
Také podíváte-li se do komentáře k ústavnímu právu ČR, který vydal prof. Pavlíček s dalšími, najdete tam k této věci řadu poznámek v tom směru, jak jsem o tom já hovořil.
Než jsem se k této diskusi odhodlal, tak jsem samozřejmě mluvil s řadou kolegů, kteří se profesionálně stále ještě problematikou ústavního práva zabývají, a závěr toho byl ten, který jsem tu uvedl, že jsou myslitelné ony dvě cesty, a z důvodů, které jsem předtím odůvodnil, si myslím, že první cesta je správná, čili z tohoto hlediska bude vhodné, aby se sněmovna vyjádřila hlasováním k návrhu usnesení, které jsem předložil.
Pokud jde o meritum věci samé, myslím, že pan poslanec Benda, když hovořil o tom, že je nezbytné už teď přijmout ústavní zákon o referendu týkající se vstupu ČR do Evropské unie, nemyslím si, že jsme v nebezpečí časového prodlení, protože Evropská unie ještě nestanovila lhůtu, ve které hodlá první členy přijímat. Pokud by tak stanovila a my jsme příslušnou ústavní úpravu neměli, nepochybuji o tom, že se - pokud nebude přijat vládní návrh, který tu teď máme na pořadu jednání sněmovny - společná vůle včas vytvoří a příslušný návrh ústavního zákona Parlament přijme. Takže v tomto směru v žádném časovém prodlení a časovém stresu, pokud jde o přijetí ústavního zákona o referendu, nejsme.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Chtěl bych vás ještě poprosit, jestli byste mi mohl donést přesně písemný návrh vašeho usnesení, abych jej citoval přesně.
Má otázka je teď na pana senátora Žantovského, zda chce vystoupit teď, neboť se o slovo ještě přihlásil pan kolega Payne.
Rozuměl jsem tedy vaší přihlášce na závěr rozpravy. Pan kolega Jiří Payne.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, zdá se, že spory o referenda v České republice jsou ve své podstatě sporem o referendu, pracovně bych řekl referendum balkánského typu, tj. referendum, které je známé z Jugoslávie, např. o nezávislosti Slovinska, z procesu rozpadu Sovětského svazu. Oproti tomu stojí tradice přímé demokracie, kterou známe ze Švýcarska. To jsou jakoby dvě školy, dva možné pohledy na referendum.
Já se problematikou referenda zabývám asi osm let a přiznám se, že se přikláním v těch případech, kdy přímá demokracie je užitečná, ke švýcarskému vzoru.
Chtěl bych poděkovat Senátu, protože Senát v této věci se také přiklonil ke švýcarským zkušenostem. Uvedu několik zásadních změn, jak se liší pohled Senátu na v podstatě všechny doposud předkládané návrhy referenda, snad s výjimkou jednoho, který byl zamítnut hned v prvním čtení.
***