(11.20 hodin)
(pokračuje Šojdrová)
O žádné takové vlně žádostí nevím. Samozřejmě, je pro mne významné stanovisko Svazu měst a obcí. Naprosto ano, ale upozorňuji, že nebylo na počátku této poslanecké iniciativy.
Dovolte, abych své výhrady vůči tomuto návrhu zákona shrnula do tří bodů. Za prvé, z hlediska legislativního procesu ve školství je to návrh, který je vytržen z kontextu jak časově, tak věcně. Z hlediska kompetence obcí se domnívám, že za daného finančního toku a odborného zázemí pro obce nic pozitivního nepřináší, pouze situaci komplikuje. Z hlediska, které považuji za nejdůležitější, a starostové mi to jistě prominou, tedy z hlediska pozice základních škol a výuky žáků, vnímám tento zákon jako vážné znejistění podmínek zajišťujících existenci škol.
Tento návrh, vážené kolegyně a kolegové, nedá školám více peněz, nepřidá učitelům na platech a nezajistí, že ředitelé budou vybíráni naprosto objektivně a odborně.
Na počátku jsem se ptala, co pozitivního tento návrh přináší. Konstatuji, že nic nového pozitivního v tuto chvíli, takto vytržen z kontextu legislativního procesu, nepřináší, a proto budu hlasovat pro jeho zamítnutí. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Václav Klaus: Chce pan poslanec Pleva? Prosím.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi jen stručnou faktickou poznámku. Obávám se, že obě dvě mé předřečnice nečetly návrh zákona pozorně.
Starosta nejmenuje ředitele ve své samostatné působnosti, ale musí dát souhlas se jmenováním a odvoláním ředitele právě zmiňovaný krajský úřad a jeho školský odbor. Takže tam nehrozí, že když se nebude nějaký ředitel líbit panu starostovi, že bude automaticky odvolán, ale také, a to jsme měli na mysli, nehrozí, že když někdo bude nepřijatelný v obci, stane se navzdory tomu, že obec si ho nepřeje, ředitelem. A to si myslím, že je správné, aby se obce a kraj musely domlouvat. Takže prosím, než budete uvádět připomínky k tomuto zákonu, račte si ho přečíst.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Jako další je přihlášen pan poslanec Radko Martínek.
Dám ještě slovo paní poslankyni Machaté, aby odpověděla.
Poslankyně Marie Machatá: Pane kolego, omlouvám se - procedurální chyba - já bych si dovolila prostřednictvím pana předsedy odpovědět panu kolegovi. Samozřejmě že jsem četla podrobně předkládaný návrh a se mnou i velká skupina pedagogů této země. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Pan poslanec Martínek.
Poslanec Radko Martínek: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, tato malá novelka, která je nám předkládána, není tak bezvýznamná, jak by se zdálo podle množství textu, který obsahuje.
Musím říci, že jsem velmi podrobně sledoval nejenom vlastní návrh, ale zejména diskusi kolem toho, která se rozpoutala v tisku, v médiích. Musím na začátek hned říci, že řada komentářů, které byly vyslovovány, byla hrubě nespravedlivá k obcím a jejich podílu na zajišťování školské docházky. Mohl bych vám tady jmenovat desítky příkladů, kdy obce - a týkalo se to zejména malých obcí, někdy ani ne tak malých - zoufale bojovaly za zachování své školy a bojovaly paradoxně se školskými úřady, které na základě toho, že nesplňovaly určitá kritéria, chtěly tyto školy zavřít. Obdobně je to s platy učitelů, protože existují desítky příkladů, kdy obce ze svých prostředků doplácejí na platy kantorů, které nesplňují příslušné rubriky. To je samozřejmě jedna část pohledu.
Říkám také zcela na rovinu, že nejsem příznivec a nikdy jsem nebyl příznivcem školských úřadů, a to už jak z hlediska své zkušenosti z pedagogické praxe, tak z hlediska svých zkušeností jako starosty města, které bylo zodpovědno za činnost a fungování nejméně tří velkých škol. Jsem rád, že dny existence tohoto úřadu jsou sečteny. Také já se domnívám, že ušetřené prostředky, které postupně narostou, tak jak budou postupným způsobem likvidovány, mohou sloužit k navýšení platů učitelů a zlepšení stavu věcí ve školství.
Druhá věc je ovšem návrh tohoto zákona. My jsme skutečně před časem poměrně podrobně diskutovali celou záležitost a zvolili jsme jisté kompromisní řešení, které ještě nenabylo účinnosti, a už ho měníme. Říkám zcela otevřeně, že je mi úplně jedno, jestli bude jmenovat ředitele obec nebo kraj s tím, že druhá strana bude záležitost kontrasignovat, resp. bez jejího souhlasu nebude možné ani jmenování, ani odvolání. Je to formální záležitost, byť do budoucna si myslím, že je zcela oprávněné, aby tím, kdo jmenuje byla obec, samozřejmě s tím, že příslušný odborný úřad, krajský úřad, musí k tomu dát souhlas.
Musím se přihlásit k tomu, co tu řekla paní kolegyně Šojdrová a další, že uvedený návrh není kopií toho, jak jsme tuto záležitost vyřešili v případě středních škol, a to je bezesporu pochybení tohoto návrhu, protože nemohu přijmout návrh, aby při obsazování tak významné funkce, jako je ředitel školy, se postupovalo bez výběrového řízení, bez konkursního řízení. Konkurs bezesporu prostě musí být už jen proto, aby odhalil odborné schopnosti příslušných kandidátů. To je podle mého názoru další chyba předloženého návrhu.
Podrobně jsem poslouchal pana předkladatele, když zdůvodňoval tento návrh, a nemohu se s ním ztotožnit minimálně ve dvou věcech. Říkal zde, že je třeba nutit školy, aby šly do právní subjektivity. Jsem přesvědčen, že není možné někoho do ničeho nutit, a v okamžiku, kdy ho nutíte, tak nucením je k nějakému činu přinucen a není dobré a nikdy to nebylo dobré. Máme zase desítky příkladů. Neplatí také paušálně, že právní subjektivita je výhodná pro všechny typy škol. Musíme si uvědomit, že tady rozhodujeme také o školách, které mají jednu nebo dvě třídy, kdy vlastně existuje jeden kantor nebo dva, z nichž jeden je ředitel. Jak mají tito lidé zajišťovat skutečnou právní subjektivitu? Protože skutečná právní subjektivita je subjektivita taková, která zajišťuje škole a jejímu řediteli práva a povinnosti, a to včetně ekonomických záležitostí. Jestliže uděláme zase jakýsi hybrid, že bude škola a ředitel bude formálně zodpovědný, ale nebude mít nástroje, aby tuto zodpovědnost mohl zajišťovat prostřednictvím ekonomiky, tak potom to bude jen hybrid a nebude to žádná právní subjektivita v pravém slova smyslu, o kterou snad nám všem ve skutečnosti jde.
Stejně tak neplatí, že právní subjektivita je vždycky levnější. Konkrétně na příkladě těchto typů škol je samozřejmě právní subjektivita dražší. Myslím si, že paní poslankyně Šojdrová také měla pravdu v jedné věci, když tu hovořila o tom, že autoři této novely nedomysleli záležitost finančních toků. Oni přenesli zaměstnavatelskou povinnost, pokud se týká škol bez právní subjektivity, na obec, ale je zcela nezbytné, až v nějaké dalším období dejme tomu k této záležitosti dospějeme, aby to bylo podloženo tím, že finanční toky budou zajištěny tak, jak v současné době jsou, a to bohužel tento návrh nepředpokládá.
***