(9.50 hodin)
(pokračuje Cabrnoch)
Bez toho, že by dával jakoukoliv naději na zlepšení využívání těchto prostředků.
Abych vás ušetřil dlouhé závěrečné řeči zpravodaje, dovolím si komentovat to, co zde řekl pan ministr Fišer. Pan ministr Fišer nás všechny upozornil na velmi zajímavou publikaci Světové zdravotnické organizace, nicméně s dovolením na závěry z této publikace si dovolím mít jiný názor. Pan ministr řekl, že tato statistika ukazuje, jak se stát stará, jak se jednotlivé státy starají o své občany. Já tvrdím, že tato publikace ukazuje, jak jednotlivé státy umožňují svým občanům, aby se starali o své zdraví, a to je rozdíl. A to je rozdíl, který v souvislosti s tímto návrhem je evidentní. Tento návrh totiž říká: odevzdejte, milí občané, více peněz na daních a my, mocný stát, se o vás budeme lépe starat. A možná by si občané chtěli více peněz ponechat a sami se o sebe lépe starat. A my jim, dámy a pánové, nedáváme příležitost.
Pan ministr řekl, že všechny státy dávají na zdravotnictví. Já bych chtěl říci, že tomu tak není. Ve všech státech se dává na zdravotnictví jak ze státní pokladny, tak z prostředků soukromých zdrojů. A my, dámy a pánové, a je to jen několik dnů, co jsme zabránili občanům, aby se ze svých vlastních zdrojů podíleli na financování zdravotnictví a aby ze svých vlastních zdrojů zvýšili tento kýžený ukazatel, který by se potom projevil jako procento, které z hrubého domácího produktu jde na zdravotnictví. Jsme zaváděni do představy, že na zdravotnictví mohou jít peníze pouze ze státního rozpočtu, zakazujeme občanům, aby si zaplatili cokoliv v souvislosti se zdravotní péčí ze své kapsy, a na druhé straně je nutíme, aby odevzdali tři a půl miliardy ročně více na daních, a my, moudří, tuto částku vložíme do zdravotnictví lépe než každý jeden občan.
Dámy a pánové, navrhuji zamítnout návrh zákona v prvém čtení.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Navrhovatel pan poslanec Janeček.
Poslanec Josef Janeček: Dámy a pánové, musím zareagovat a zareaguji opět pouze fakticky. Zde se vytváří mýtus, že naši občané si nepřispívají na zdravotnictví. Přímé platby našich občanů jako příspěvky podle šetření Českého statistického úřadu činí ročně 10 miliard korun. Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Faktická poznámka pan poslanec Cabrnoch.
Poslanec Milan Cabrnoch: Děkuji. Zareaguji na pana poslance Janečka faktickou poznámkou. Je to pravda. Je potřeba vědět, z těchto 10 miliard 9,5 miliardy jde na léky, z toho pouze necelá jedna miliarda na doplatky za léky, které jsou částečně hrazené ze zdravotního pojištění, zbývajících 8,5 miliardy jsou vitamíny, které si občané koupili z vlastního rozhodnutí, jsou to léky, které si koupili občané z vlastního rozhodnutí a díky použitým statistickým metodám jsou tam, dámy a pánové, zahrnuty např. i veterinární léčiva, která jste koupili svým pejskům a kočičkám. Tuto spoluúčast pokládám za nedostatečnou. Domnívám se, že rozumná míra spoluúčasti je zhruba 15 %. Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Přednostně se o slovo přihlásil pan ministr a místopředseda vlády Vladimír Špidla, po něm předseda klubu ČSSD Zdeněk Škromach.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, nebudu rozvíjet příliš dlouhé úvahy, ale přesto bych chtěl zdůraznit dvě věci. Návrh zákona, tak jak je předložen, se ani v nejmenším netváří, že se jedná o komplexní a koncepční rozhodnutí. Pouze reaguje na situaci, že existuje vývoj inflace a že není možné, aby v systému, který je dynamický, jeho velmi podstatná část, kdy se hradí pojistné za více než jednu polovinu pojištěnců, zůstala zmrazena a nehybná. To je prostě klíčová věc. Toto není koncepční změna, to je pouze vyrovnání problému, který nastal přirozeným vývojem ekonomiky.
Pokud jde o debatu, která se týká úvah o spoluúčasti, musím říci, že výsledky spoluúčasti, které jsou uplatněny u řady států, jsou velmi rozporné, že některé moderní státy od spoluúčasti ustupují, protože se poměrně dobře sociologickými výzkumy zjistilo, že spoluúčast odrazuje od včasného nástupu k lékaři a že velmi výrazně odrazuje od preventivních programů. Naopak ve většině států se ukázalo po vyhodnocení, že spoluúčast zdražila systém jako celek.
Ke koncepci spoluúčasti bych chtěl konstatovat ještě jednu věc. Česká republika je na jakési obrácené cestě, kdy pravicoví poslanci a pravicové politické složky se snaží prosadit stále větší a větší privatizaci veřejného systému a stále větší a větší spoluúčast pacientů na financování zdravotní péče. Cesta evropská, ale obecně světová v moderních zemích, je obrácená. Od prakticky stoprocentní spoluúčasti prostřednictvím veřejných systémů se tato spoluúčast stále snižuje, čili tam, kde jednotlivé státy jsou, je momentálně dosažená hranice, která pravděpodobně, jak vývoj směřuje, bude stále nižší, stále se bude pohybovat k menší a menší spoluúčasti. Čili tato debata, tak jak je nastartována, je jistým způsobem debatou anachronickou.
Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane ministře. Nyní má slovo pan poslanec Zdeněk Škromach, poté opět zpravodaj a předkladatel. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, velmi mě mrzí, že se tato debata přesunula do roviny ideologické z roviny věcné. A bohužel je fakt, že spor o spoluúčast bude asi stálý a bude se asi v této sněmovně ozývat při různých příležitostech. Pravda ale je, že je snaha a tlak na co největší tzv. spoluúčast, a tady je potřeba si říci, že každý občan tohoto státu se spoluúčastní pojištění tím, že odvádí pojištění ze své mzdy. Samozřejmě představa, která je, která by v podstatě byla individuálními platbami pro ty, kteří by byli nemocní nebo kteří by potřebovali léky nebo zdravotní péči, tak při určité míře naopak by vedla k tomu, že by byl rozdíl v dostupnosti zdravotní péče pro ty lidi, kteří jsou bohatí, a ty lidi, kteří nemají tak vysoké příjmy, a o tom je řeč a o tom je potřeba hovořit.
Pokud jde o problematiku účasti státu nebo nestátu. V této věci nejde o nic jiného, a myslím si, že je nutné to jednoznačně říci, než o to, že je nezbytné a měl by být normální způsob určité valorizace, částky, kterou odvádí stát za nevýdělečně činné občany tohoto státu. Není možné, aby celý zdravotní systém v podstatě táhli pouze zaměstnanci, protože, jak už jsem řekl ve svém předchozím vystoupení, platby zaměstnanců poměrně např. k platbám osob samostatně výdělečně činných neboli živnostníků jsou trojnásobně vyšší, a samozřejmě je-li toto určitá podpora a nic proti tomu, je to rozhodnutí, které je také dáno zákonem a které umožňuje, aby tyto platby byly nižší, pak samozřejmě stát by měl kompenzovat. V žádném případě to neznamená žádné navyšování daní. To by bylo zavádějící a není to pravda. Je pravda, že bude nutné v rámci státního rozpočtu tyto prostředky najít a možná ušetřit na něčem jiném, co je méně významné než zdraví občanů tohoto státu.
Nakonec i poslední situace, která ve zdravotnictví je, kdy je vidět aktivita distributorů v oblasti léků, kteří hrozí tím, že přestanou dodávat lékárnám a zdravotnickým zařízením léky, protože jim tyto neplatí, protože jim neplatí pojišťovny. Debatu o tom, zda se má efektivněji hospodařit s prostředky, které do zdravotnictví jdou, je samozřejmě debata velmi důležitá a velmi nutná, ale tato malá novelka si neklade za cíl a ani si nemůže klást to, aby změnila systém zdravotního pojištění, pouze si klade za cíl vyrovnat platbu mezi všemi účastníky pojištění tak, aby byla aspoň relativně spravedlivá.
***