(15.40 hodin)
(pokračuje Hojda)
Nejdůležitějším posláním tohoto návrhu je ale urychleně řešit kritickou dopravní situaci v centru města Plzně, která vzniká vysokou koncentrací zejména nákladní dopravy směřující od nás k německým hranicím. Tato kritická situace je způsobena částečně také tím, že vlády ČR, jak jsem říkal, zvýhodňují nekoncepčně spíše nákladní automobilovou dopravu než dopravu železniční.
Protože se jedná dle mého názoru o jediné možné urychlené řešení výstavby obchvatu v žádoucím termínu, podporuji předložený návrh a při prvním prostudování jsem nenašel žádnou chybu, která by nebyla odstranitelná v dalším čtení.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Hojdovi. Otevírám obecnou rozpravu, do které jsou přihlášeni poslanci a poslankyně: Emmerová, Jičínský, Maštálka, Ambrozek, Lobkowicz a Výborný. Slovo má paní poslankyně Milada Emmerová, připraví se pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslankyně Milada Emmerová: Vážená paní předsedající, vážní přítomní, skutečnost, že čtveřice plzeňských poslanců napříč politickým spektrem podává tento tzv. nestandardní návrh zákona, svědčí o tom, že jde o nestandardní problematiku.
V této souvislosti je třeba zdůraznit, že bychom měli definovat, co je tedy standardem. Tím by mělo být racionální počínání všech kompetentních a zúčastněných na řešení nějakého aktuálního problému. To, co však se dělo v průběhu deseti let v Plzni z rozhodnutí činitelů na různých úrovních, včetně vlád minulých, to se dá vlastně nazvat podstandardní, lépe řečeno jednoznačně špatné, nelogické, protiekologické, v rozporu s kritérii EU, v rozporu s Listinou lidských práv a svobod - a mohla bych přidávat další upřesňující charakteristiky.
Minulé vedení plzeňského magistrátu, totiž primátor Prosek, dosáhlo v roce 1994 revokace vládního usnesení z r. 1991. Variantě obchvatu SUK 2 se říká "Proskův pytel" anebo "Dybův pupek". Čí zájmy byly skryty za touto změnou, lze snadno uhodnout. Ministr Kužvart v srpnu r. 1998 zrušil tři roky staré rozhodnutí svého úřadu, které umožňovalo průchod dálnice Valíkem. Aktivista hnutí Děti země Jan Rovenský vlastní chatu tzv. na dostřel od Valíku. To jsou tedy osoby zúčastněné také na dané kauze.
Kauza obchvatu dospěla do desátého roku svého nedořešení a je v zájmu nás všech, aby obchvat byl co nejrychleji dokončen. Přitom zdůvodňování tzv. lepší verze, tj. obchvat blíže k Plzni, neobstojí před názorem experta, který vyslovil jednoduchou poučku: tam, kde je největší hluk z chodu automobilových motorů, tam jde aktuálně o nejvyšší koncentrace výfukových zplodin. Jinými slovy - čím blíže je obchvat Plzni, tím více je ohrožováno její ovzduší. Toto tvrzení bylo již několikrát dokladováno rozborem vzorků ovzduší na některých místech ve městě Plzni. Vysoce byly překročeny povolené limity toxických látek.
Nejsem tedy daleko od pravdy, když hovořím o plzeňském Perském zálivu. Jistě je vám známo, že jsem se touto problematikou zabývala jako pozorovatelka lékařské komise, která vyšetřovala vojenské veterány z Perského zálivu.
Analogická situace se vyskytuje i v tom, že ani u veteránů z Perského zálivu nebylo bráno na vědomí vadné ovzduší vzniklé nedokonalým hořením úmyslně zapálených ropných vrtů. Nebylo zvažováno jako nejpravděpodobnější hlavní příčina akutních i chronických zdravotních obtíží vojáků z Perského zálivu. Tam byly koncentrace škodlivin jistě vyšší než v Plzni na křižovatce. Ani tam se nikdo nenacházel v bezvědomí. Proto akutních, klinicky manifestních otrav oxidy dusíku, síry a uhlíku se na ulicích v Plzni sotva dočkáme. Při těchto otravách je však přítomno současně podkysličení i nepříznivé působení toxických uhlovodíků, olova i kadmia. Kdybych měla citovat výrok prof. Hadače z jeho knihy Ekologické katastrofy, pak konstatuje toto: "I v těchto podmínkách úspěšně přežíváme, nejeví se nám imise jako nějaká ekologická katastrofa."
Je důležité v těchto souvislostech konfrontovat obtíže veteránů z Perského zálivu s eventuálními zdravotními problémy občanů, kteří léta žijí v závadném prostředí, jaké je v Plzni. Veteráni vdechovali závadné ovzduší zhruba 80 dnů. Plzeňané vdechují krajně toxické ovzduší po desítky let. Ze zdravotních obtíží dominovaly u veteránů bolesti hlavy, nechutenství, padání vlasů, viklavost a zvýšená kazivost zubů, bolestivost kloubů, impotence, neuropsychické poruchy a řada jiných, tzv. nespecifických subjektivních obtíží. Později přišel i výskyt zhoubných nádorů. Je pochopitelné, že tyto obtíže má i domorodé obyvatelstvo v Iráku, jak je mi známo z odborné literatury i z různých ústních sdělení.
Ještě hůře, kdybych se vrátila do Plzně, snášejí tuto situaci děti. Mají častá onemocnění cest dýchacích, angíny, záněty průdušek a zvýšenou měrou se vyskytuje průduškové astma. Jsou méně odolné vůči infekci. Mají poruchy krevního obrazu ve smyslu chudokrevnosti.
S působením škodlivin v ovzduší mohou souviset i tzv. riziková těhotenství. Plodnost žen a zejména mužů je snížena, a s tím tedy souvisí i nižší porodnost v plzeňských podmínkách, i když příčin stárnutí populace v naší republice i v celé Evropě je daleko více.
Imise s vyššími koncentracemi zejména oxidů síry jsou příčinou kyselých dešťů, a ty vyplavují z půdy hliník, který působí nepříznivě na centrální nervovou soustavu.
Horší jsou však následky vysloveně pozdní. K těm je možno počítat zvýšený výskyt zhoubných nádorů. Nápadně vysoký je také výskyt poruch tukového metabolismu s nákladnou medikamentózní léčbou, a hlavně pak zvýšený a předčasný výskyt sklerotických změn na tepnách.
Z procesu posuzování dopadu staveb na životní prostředí jmenuji tedy především, a to z našeho hlediska, hledisko ekologické, zatímco hledisko sociální a ekonomické v takovýchto podmínkách ustupuje do pozadí. Západočeská metropole se pohybuje na špičce žebříčku vzniku nových zhoubných nádorů. Všeobecně známá skutečnost, že výfukové plyny, které obyvatelé Plzně nutně vdechují při vysoké koncentraci jejich toxických součástí, navíc při tvorbě smogu, představují právě ono vysoké riziko vzniku zhoubných nádorů, a to nejen dýchacího systému. Tuto skutečnost prokázala švédská vědecká studie. Třicetiletý pobyt v takovémto prostředí zvyšuje o 40 % riziko vzniku rakoviny plic.
Někdo jistě namítne - Plzeň byla i dříve zatížena imisemi, avšak kouřící komíny byly mimo respirační zónu obyvatel a vydávaný kouř byl především v podstatě zdrojem sazí, tedy právem z toho plynulo označení "černá Plzeň". Jeho difuze do ovzduší nad úroveň plzeňského dolíku rovněž představovala jeho brzké odvětrání. Jako součást smogu pak přicházel v úvahu málokdy.
Ekologické hledisko při posuzování stavby silnic a dálnic musí být nutně prioritní. Vždyť po těchto komunikacích se zdroje toxických látek pohybují, někdy i kumulují v dopravních zácpách.
***