(18.40 hodin)
(pokračuje J. Lobkowicz)
Občané města Plzně se na nás často obracejí jako na politiky a říkají: Tak už s tím konečně něco udělejte! My jako poslanci nemáme jinou možnost, než něco udělat pokusem prosadit zákon na dostavbu města Plzně. To je vlastně naše jediná možnost. My nemůžeme nikomu poručit, nemůžeme mluvit úředníkům do jejich počínání, my se můžeme jedině pokusit udělat zákon. A toto jsme též udělali.
Jak je vidět, čtyři plzeňští poslanci z různých politických stran se pod tento zákon podepsali. Neděláme to kvůli tomu, že bychom z toho něco měli, nemáme žádné osobní ambice, ale chceme opravdu, jak již říkal kolega Maštálka, pomoci plzeňskému obyvatelstvu.
Proto vás prosím a žádám, abyste tento zákon nezamítali, abyste když tak odešli, ale nehlasovali proti. Za to vám mnohokrát děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci. Jako další je pan poslanec Výborný.
(Mimo mikrofon: To jsem zvědav, co řekne Výborný… purista.)
Poslanec Miloslav Výborný: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, já bych rád na začátku deklaroval, že nemám žádný osobní zájem na výsledku projednávání tohoto zákona. Nejsem v žádném střetu zájmů, myslím, že v rozpravě na to bylo také upozorňováno minulý týden, takže já to deklaruji a současně bych chtěl říci, že velmi dobře chápu důvody, které vedly navrhovatele k podání této předlohy, že velmi dobře chápu i emotivitu, se kterou zde hovoří a kterou se vyznačuje i důvodová zpráva k návrhu zákona.
Ono jde skutečně v Plzni o nestandardní situaci, leč pro mě z toho neplyne automaticky, že musí tato nestandardní situace vyústit v nestandardní řešení.
Pan poslanec Jičínský, a já si jej dovolím parafrázovat, zde řekl, a skoro s ním přesně souhlasím, položil řečnickou otázku, jak k tomu občané přijdou, že v důsledku nečinnosti státních orgánů - a zmínil vlády, zmínil exekutivní orgány, zmínil i soudy - jak k tomu občané Plzně přijdou, že Plzeň hyne a že občané Plzně zůstávají bez naplnění jednoho ze základních lidských práv. To je dobrá argumentace, ale z ní lze zase vyvodit různé závěry. Protože já mohu říci: proč máme, není-li činný stát ve svých exekutivních orgánech, suplovat činnost těchto exekutivních orgánů s tím, že přijmeme platný zákon? Já si myslím že to nemáme činit, že jsme to neměli činit nikdy, dokonce ani v době, kdy bývalá ČNR přijímala zákon o vyvlastňování některých budov, proti kterému jsem, jak vzpomínám, velmi brojil a pro který jsem nehlasoval.
Tentokrát tu znovu máme zákon, který se domnívá, že neumí-li stát svými státními orgány vyřešit některou situaci, že chybí legislativa - jak se velmi často říká - je třeba tuto situaci vyřešit tím, že přijmeme zákon. Nuže, já se domnívám, že tento předpoklad, že přijetím zákona situaci vyřešíme, správný není. Připomínám, že je to jedna z prvních situací, kdy bychom takto postupovali, a obávám se, že přijmeme-li tento postup, tento nestandardní postup, nebudeme ho přijímat naposledy, protože si dovedu představit skupinu jiných poslanců, skupinu jiného zastupitelstva krajského, které bude mít také před sebou řešení nestandardní situace, a pak se nám může velmi snadno stát, že budeme takovéto individuální zákony přijímat neustále.
To mě vede k návrhu, abych požádal sněmovnu, aby vrátila tuto předlohu, tento návrh zákona navrhovatelům k dopracování. Otázka samozřejmě může znít, co na tom mohou dopracovávat, když jsem se tak nectně vyjádřil o základních východiscích této úpravy. Nuže, já se pokusím to naznačit. Já na rozdíl např. od pana poslance Ambrozka nezastávám názor, že by bylo úplně vyloučeno přijmout některé zákony zcela zvláštní, upravující liniové stavby, silnice, plynovody, elektrovody, vůbec energovody. Skutečně je zapotřebí velmi pečlivě studovat německé zkušenosti, z těchto německých zkušeností vycházet a na základě těchto zkušeností, které by byly slučitelné s naším ústavním právem, postupovat. Ale nepostupovat tím způsobem, jak postupují předkladatelé v tomto tisku.
Proto je to návrh k dopracování, neboť jsem přesvědčen, že jiná, vhodná a rychlejší cesta se nalezne. Děkuji za pozornost.
Panu předsedajícímu bych chtěl sdělit k jeho poznámce, která možná nebyla slyšet nahlas, že já nejsem právní purista.
Předseda PSP Václav Klaus: Ne, pane poslanče, já jsem doufal, že vystoupíte s tímto názorem na ten zákon, takže jste mě nezklamal. A já plně sdílím váš názor, takže vás mohu ubezpečit, že jsem to myslel jako pozitivní poznámku.
Další je pan poslanec Laštůvka.
Poslanec Vladimír Laštůvka: Děkuji, pane předsedo, dámy a pánové, jsem vlastně poněkud na rozpacích, jestli ještě lze něco k rozpravě tady příliš nového dodat. Chtěl bych sdělit, že nejsem ani ze západních Čech, ani z Plzně, nicméně se mě tento problém mimořádně a zásadním způsobem dotýká, a to proto, že jsem svědkem této diskuse na tomto místě pomalu téměř deset let. Myslím si, že to, že o této záležitosti se hovoří téměř deset let, je dostatečným důvodem pro odpověď na otázku, kterou položil pan kolega Výborný, předřečník přede mnou, když říkal, co má v takovéto situaci činit Poslanecká sněmovna.
Jsem jednoznačně toho názoru, že musí činit, že tento pokus, který máme na stole, pravda nesystémový, je precedens, možná budou pokračovat další, ale pokud nebude jiného východiska, jsem pro to, abychom touto cestou šli. I předřečník připustil, a já to mohu potvrdit ze své zkušenosti ze spolupráce se saským svobodným státem, že v Německu tato praxe je poměrně běžná - otázka liniových staveb, otázka velkých staveb se řeší touto cestou.
I když mohou být věcné výhrady, které tady zazněly z úst kolegy Ambrozka, které stojí za zvážení, myslím, že mezi prvním čtením a třetím čtením tohoto zákona je určitý časový prostor pro to, aby ještě některé záležitosti byly zváženy, pozměněny, dopilovány a zohledněny. Zdá se mi, že si musíme uvědomit, že na rozdíl od Dětí Země, které dělí čas geologickými hodinami, my, lidé, musíme měřit čas biologickými hodinami a deset let je příliš. Prosím, propusťme tuto předlohu do druhého čtení! (Potlesk).
Předseda PSP Václav Klaus: Ptám se, kdo se další hlásí do rozpravy. Pan poslanec Matulka.
Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, rovněž nejsem Plzeňák a mám to hrozně daleko a téměř ani nevím, kudy plánovaný obchvat má vést. Přesto se chci přimluvit za to, abychom tento návrh nezamítali a propustili jej skutečně do jednání. K vyslovení tohoto názoru mě vyprovokoval kolega dr. Výborný. Souhlasím s ním, ano, toto je skutečně netradiční postup, jsem si vědom toho, že to je precedentní postup a že se můžeme nadít toho, že jakmile jednou takovýto zákon schválíme, můžeme se nadít mnoha podobných návrhů zákonů, ba dokonce s tím, jak jsme zřídili samosprávné kraje, které podle ústavy mají zákonodárnou iniciativu, můžeme se nadít, že i od těchto krajů budeme mít těchto návrhů hodně.
Otázka však zní, zda je to věc, kterou považujeme za správnou, aby se děla, nebo aby se zásadně neděla. Já jsem rozuměl kolegovi Výbornému, že on to pro sebe považuje za nepřijatelné. Já jsem opačného názoru a zkusím to říci na jednom příkladu, a proto se přimlouvám za to, aby byl návrh zákona o obchvatu Plzně schválen. Jako Brňák jsem se před časem setkal s tím, že v Brně je plánována výstavba rychlostní komunikace R43. Už o ní v této sněmovně byla řeč, když jsem tu věc interpeloval. To je téměř dálnice, která vede prostředkem 25tisícového sídliště. 25tisícové sídliště, to je dnes velikost okresního města a město Brno obětuje ve svém územním plánu tuto menšinu ve prospěch zájmů Brna.
***