(17.30 hodin)
(pokračuje Ouzký)
Přiznám se, že v mém dlouhém vystoupení možná ty otázky nebyly plně a jasně formulovány, a proto jsem se pokusil otázky jasně zformulovat a chtěl bych položit čtyři otázky, z nichž vyjma na první na otázky číslo dvě, tři a čtyři lze odpovědět pouze ano - ne a budu s tím spokojen.
Takže za prvé: proč Ministerstvo práce a sociálních věcí trvá na plné aplikaci zákoníku práce ve zdravotnictví, i když směrnice EU připouštějí odchylky pro léčení a poskytování péče v nemocnicích? To je otázka prvá.
Za druhé: bude Ministerstvo práce a sociálních věcí či Ministerstvo zdravotnictví reagovat na mnou přednesené výhrady Svazu fakultních nemocnic a Asociace českých a moravských nemocnic před účinností zákoníku práce k 1. 1. 2001, když připouští "dílčí" obtíže při aplikaci zákona, nebo hodlá čekat, až obtíže nastanou?
Za třetí: hodláte, pane ministře, tolerovat evidentní obcházení zákona jako veřejně proklamované cesty k řešení tohoto problému?
Za čtvrté: považujete za etické vyhrožování nálepkou neschopnosti těm ředitelům nemocnic, kteří se nebudou schopni se zákoníkem práce vyrovnat?
Děkuji vám.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Prosím pana místopředsedu vlády Špidlu.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych velmi krátce reagoval na interpelaci pana poslance Ouzkého. Za prvé bych chtěl říci, že jsme podle našeho názoru na maximum využili všech možností, které jsou dány evropskými směrnicemi. To za prvé.
Za druhé, naprosto nemíním tolerovat obcházení zákoníku práce a musím říci, že bohužel k obcházení zákoníku práce v nemocnicích v minulém období zcela zásadně docházelo, protože přesčas podle formulace zákoníku práce vždy byl určen pouze ke zdolávání nečekaných situací a nemohl se stát pravidelnou součástí pracovní doby. Tak jak se začaly používat ve zdravotnictví, došlo k určitému excesu a pracovní doba se stala jakoby nikoli osmihodinovou, ale řekněme dvanácti- až třináctihodinovou a také s touto pracovní dobou bylo v rozpisech služeb a podobných dokumentech počítáno.
Pokud jde o etický nebo neetický výrok, musím konstatovat, že takový výrok jsem nikdy nepronesl, tudíž se k němu ani nemohu vyjadřovat a nebudu se k němu vyjadřovat.
Pokud jde o to, zda je třeba reagovat dříve nebo později, to je otázka poměrně jednoznačně formulovaná, se zdánlivě jednoznačnou odpovědí. Znovu musím říci zcela jasně, že norma, kterou jsme předložili a kterou Parlament schválil, je normou relativně rozsáhlou, jejíž plná aplikace s sebou ponese určité dílčí organizační problémy, tak jak je to s každou další normou. Ale nemohu přisvědčit myšlence, že by to byly problémy, které jsou nepřekonatelné. V každém případě je jasné, že náběh zákoníku práce budeme velmi pečlivě vyhodnocovat a odpovídajícím způsobem reagovat.
Dovolte mi ještě, abych uvedl některé možnosti, které zákoník práce poskytuje pro zdravotnictví z hlediska pracovní doby. Je možno využít celé řady postupů, např. racionalizace počtu sloužících lékařů, doplnění nedostatku lékařů s potřebnou kvalifikací, sdružování služeb ve vztahu k minimálním standardům, zavedení společných služeb sousedních nemocnic, zavedení směnného provozu, zavedení vícesměnného provozu kombinovaného s ústavní pohotovostní službou v komplementu, posun pracovní doby tak, aby část zaměstnanců pracovala od 6 do 14 a část od 9 do 17 hodin, zajištění ústavní pohotovosti externími lékaři, zajištění ústavní pohotovostní služby formou pohotovostní služby na telefon, kombinace pohotovostní služby částí lékařů atd. atd., čerpání náhradního volna. Možnosti, které mají jednotliví ředitele, jsou možnosti velmi významné.
Dovolte mi ještě, abych uvedl několik základních čísel, která ukazují, jak velmi obtížně se dá usuzovat z podkladů, které máme k dispozici, a jak velmi obtížně se dá reagovat v předstihu nebo na otázky, které v daném okamžiku jsou hypotetické. Porovnával jsem např. okresní nemocnice, které mají stejný počet oddělení a oněch 12 základních oborů. Mohu prohlásit, že nemocnice, která má nejméně lékařů, a to 28, má nejméně přesčasových hodin na jednoho lékaře, tj. 362 hodin na jednoho lékaře. Porovnával jsem i fakultní nemocnice v tomto rozsahu a mohu konstatovat, že fakultní nemocnice, která má nejméně lékařů, má 407 přesčasových hodin, zatímco nemocnice, která má průměrný počet lékařů, má 1100 hodin přesčasů na jednoho lékaře. Čili je zřejmé, že rozsah amplitudy je tak velký, že nelze v žádném případě usuzovat na vazbu počtu lékařů a počtu přesčasových hodin. Stejně tak lze usoudit, že rozdíly, které jsou mezi jednotlivými nemocnicemi, jsou do značné míry dány organizací práce.
Uvedu ještě jeden příklad. Zabýval jsem se nemocnicemi v Jihomoravském kraji. Nemocnice, jedna z největších, největší nemocnice, která má více než 1000 zaměstnanců a průměrný počet lékařů, okresní nemocnice, má 400 přesčasových hodin na jednoho lékaře, zatímco jiná nemocnice, která je přibližně poloviční, má o polovinu větší počet lékařů a má 479 hodin na jednoho lékaře. Přitom péče v obou těchto nemocnicích je srovnatelná, z hlediska medicínského se nedají najít rozdíly.
Proto musím konstatovat, že ohromný rozsah přesčasových hodin, který se stal zvyklostí v současném zdravotnictví a odstartoval především od roku 1992, je vedlejším produktem, který má za úkol zvýšit příjmy určitých skupin a je jen ve volné vazbě na zdravotní péči. Z tohoto hlediska je také zajímavé, že prvoatestovaní lékaři mají výrazně více přesčasových hodin než druhoatestovaní lékaři, zatímco druhoatestovaní lékaři mají mnohonásobně více pohotovostí než prvoatestovaní lékaři. Neumím přesně tento jev interpretovat, ale je statisticky naprosto zřetelný.
Pane poslanče, dovolte tedy, abych shrnul. Souhlasím s vámi, že zdravotnictví je mimořádně citlivým oborem. Mohu vás ujistit, že velmi pečlivě analyzujeme všechny souvislosti, které jsou se zákoníkem práce spojeny. Mohu vás také ujistit, že pokud se ukáže, že je potřeba změny některého z předpisů, samozřejmě tak učiníme a učiníme tak v odpovídající době, tak aby provoz zdravotnických zařízení nebyl narušen.
Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Táži se pana poslance, zda chce doplnit.
Poslanec Miroslav Ouzký: Děkuji. Žádám o krátké doplnění. Sice s vámi nesouhlasím v odpovědi na otázku číslo jedna, to je to využití všech možností směrnic EU, tam se zřejmě neshodneme. Ale jen bych požádal o technické doplnění.
Vámi udávaný počet hodin je vztažen k roku, kvartálu? (K roku.) Pak bych vás požádal, zda bych mohl dostat písemně výčet variant možností, jak mohou ředitelé racionalizovat činnost svých pracovišť. Jestliže jsem tomu správně rozuměl a stačil jsem zaregistrovat ty možnosti, buď to povede ke snížení kvality péče, anebo ke snížení příjmů lékařů. Ale kdybych někdy od vás zaslechl argument, že je snaha ušetřit některé prostředky ve zdravotnictví a snížit platy lékařů, aby si méně vydělali a brali si např. náhradní volno za služby, bral bych to jako validní informaci a byl bych ji možná schopen i přijmout.
***