(11.10 hodin)
(pokračuje Filip)
Podle zákona Česká televize provozuje televizní vysílání ve dvou vysílacích okruzích a svoji technickou a výrobní základnu smí využívat jen v souladu se zákonem. Právo poskytovat a šířit informace přísluší České televizi jako právnické osobě a u právnické osoby za její činnost podle zákona, a u České televize, odpovídá jen generální ředitel. Tady se shoduji s panem předsedou Klausem. Vedoucí a jiní zaměstnanci České televize samozřejmě mají jakožto fyzické osoby svobodu projevu a právo šířit informace, nejsou však oprávněni k tomu svévolně používat zařízení, přenosové cesty a jiné věci, k nimž má dispoziční právo pouze Česká televize a za jejichž legální používání v celém rozsahu odpovídá právě její management, tedy generální ředitel. Orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu tvorby a šíření programů České televize, je Rada České televize. Členy Rady ČT volí a odvolává Poslanecká sněmovna. - Tady, v tomto orgánu, je tedy politická odpovědnost a ona základní kolize, která nastala a jíž si nikdo nechtěl všimnout, když se poslední rada volila. Rada nebyla zvolena podle principu, že všechny politické názory mají být v radě zastoupeny. - Do působnosti rady náleží pak jmenovat a odvolávat generálního ředitele ČT. Česká televize je sama oprávněna hospodařit s vlastním majetkem. Její majetek však není soukromým majetkem osob v ní zaměstnaných. Podle zákoníku práce přísluší výlučně statutárnímu orgánu právo jmenovat a odvolávat vedoucí zaměstnance ČT. Odvoláním z vedoucí funkce pracovní poměr nikdy nekončí. Chtěl bych jen těm, kteří toto právo vykládají, jak chtějí, připomenout, že zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout nebo dokonce v některých případech musí dohodnout na jiném pracovním zařazení. Účast odborových orgánů se vyžaduje jen při rozvázání pracovního poměru, nikoliv odvolání z vedoucí funkce. Pro pracovní poměr založený jmenováním platí ustanovení zákoníku práce o pracovním poměru sjednaném pracovní smlouvou včetně povinnosti řídit se pokyny zaměstnavatele a dodržovat pracovní kázeň.
A teď to, v čem se liším od pana předsedy Klause. Mezinárodní právo přiznává zaměstnancům právo na stávku, a to za předpokladu, že je vykonáváno v souladu se zákonem. Přijali jsme Evropskou sociální chartu a ta uznává právo zaměstnanců a zaměstnavatelů na kolektivní opatření v případě střetu zájmů včetně práva na stávku. Rovněž Listina základních práv a svobod zaručuje takové právo, a to za podmínek stanovených zákonem. Tímto zákonem je v České republice zatím jen zákon o kolektivním vyjednávání. Mezinárodní smlouva, jako je Evropská sociální charta, však platí pro nás bezprostředně, protože jsme ji přijali v souladu s čl. 10 ústavy. Právo na stávku se na mezinárodní, a tedy i vnitrostátní úrovni zařazuje mezi hospodářská, sociální a kulturní práva. V dokumentech Mezinárodní organizace práce se uvádí, že část stávky čistě politické a stávky, o níž se rozhoduje před kolektivním vyjednáváním, nespadají do aplikačního pole zásad odborové svobody.
Považuji přes to přese všechno stávku zaměstnanců České televize za legální. Je mimo jakoukoliv pochybnost, že stávka části zaměstnanců ČT, neříkám všech těch, kteří stávkují, ale části zaměstnanců nemá sociální charakter a není očividně motivována jejich sociální situací či otázkou kolektivního vyjednávání, ale politickými cíli. Není to však u všech zaměstnanců, kteří stávkují. Tyto cíle má určitá úzká skupina lidí a ti nechť zváží, zda mohou se svými politickými cíli narušovat toto ústavou zaručené právo.
Podporu této stávky některými ústavními činiteli, především senátory, nevyjma v to odborové předáky, ale považuji za velmi špatnou, protože v podstatě potvrdili politické charakteristiky této stávky místo sociálních, kulturních, hospodářských práv zaměstnanců. Jsem přesvědčen, že tato vystoupení přispěla k eskalaci problémů místo toho, aby je uklidnila. Jsem přesvědčen, že žádný z politiků se do této stávky neměl vměšovat. Může se totiž stát, že za obdobných okolností v našem státě i napříště může dojít k tomu, že v různých úsecích společenského a hospodářského života budou vyvolávány stávky, které místo hospodářského, sociálního, kulturního charakteru budou mít charakter úplně jiný, ať už tlak ekonomických, ekologických nebo politických skupin.
Na závěr mi dovolte říci, že je sice pravdou, že v žádném z citovaných zákonů nejsou výslovně upraveny vztahy vlády k České televizi. Také ČT považujeme za veřejnoprávní instituci, nikoliv vládní instituci. To ovšem nezbavuje vládu odpovědnosti, a to ústavní odpovědnosti za to, co se v ní dělo a děje. Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci, odpovědným za provádění zákonů a za přijímání opatření k řešení aktuálních problémů včetně problémů v oblasti veřejnoprávního televizního vysílání. Zákonem o Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání je vládě uložena povinnost spolupracovat s radou ve věcech vysílání. Na základě tohoto ustanovení jsem přesvědčen, že je potřeba začít zahájit jednání. Všichni členové vlády slíbili, že budou zachovávat ústavu a zákony a uvádět je v život. Ministři, a zde pro sebe bohužel musím konstatovat, že především ministr kultury, kteří neuznávají právní akt řádné volby generálního ředitele ČT a nerespektují jeho odpovědnost za její řádný chod, porušili svůj ústavní slib a přispěli k destabilizaci České republiky jako právního státu. Očekávám, že předseda za vládu jako celek vysvětlí svůj vyčkávací postoj k uměle vyvolané anarchii v České televizi a zaujme stanovisko k neodpovědnému chování některých svých členů. Z neodpovědného chování některých jiných politiků, senátorů nebo kolegů nechť vyvodí své konsekvence oni sami.
Dovolte mi, abych na závěr řekl, že již delší dobu zastávám stanovisko, že Česká televize neplnila a neplní své veřejnoprávní poslání.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane předsedo. O slovo se přihlásil místopředseda Poslanecké sněmovny, připraví se s přednostním právem pan ministr kultury Pavel Dostál, po něm pan předseda klubu KDU-ČSL Jan Kasal a po panu Kasalovi poslední s možnou předností, předseda klubu US pan Kühnl.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane předsedající, pane předsedo vlády, pane předsedo Poslanecké sněmovny, kolegyně a kolegové, domnívám se, že čím déle kritická situace v České televizi trvá, tím více se vytrácí podstata této situace a tím více se současně asi vědomě a účelově od této podstaty odvádí pozornost. Říká se, že opakování je matka moudrosti, a ať už to možná někomu připadne jako nezáživné a nudné, já jsem přesvědčen, že opravdu je občas vhodné podívat se zpátky a osvěžit si paměť, a myslím, že v tomto případě to platí více než kdy jindy.
Ve svém vystoupení bych proto chtěl podstatu krize v ČT připomenout, chtěl bych provést rekapitulaci událostí tak, jak probíhaly, a tak, jak na sebe navazovaly. Především ale musím na úvod jasně a jednoznačně odmítnout tvrzení, že to, co v tuto chvíli probíhá kolem České televize, je bojem za svobodu slova, bojem za nezávislost České televize.
***