(15.30 hodin)
Poslanec Jiří Vlach: Jenom to, že pan kolega Brožík, pan místopředseda se přeřekl a řekl příští týden 16. 1. - nic víc.
Místopředseda PSP František Brožík: (Odpověď z místa.) 16. 1. v Senátu, pane kolego.
Poslanec Jiří Vlach: Pak se omlouvám.
Předseda PSP Václav Klaus: Pane kolego poslanče, prosím vás, važte slova častěji, než to děláte.
Jako další je přihlášen pan poslanec Kvapil, připraví se pan poslanec Cyril Svoboda.
Poslanec Tomáš Kvapil: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové. Musím říci, že zpočátku jsem jednání zaměstnanců České televize, kteří odmítli respektovat nově jmenovaného ředitele, nerozuměl. S přibývajícím časem jsem si však víc a víc uvědomoval, že skutečně jde o boj za nezávislost České televize. Toto moje přesvědčení včera zpečetila tzv. "bobovize", když včera odvysílala reportáž z Václavského náměstí z údajně svolané demonstrace, které se zúčastnila hrstka lidí. Neuvedla, že šlo o sóloakci, že jí nebyla dána žádná publicita, a tudíž veřejnost o ní ani nevěděla. Toto polopravdivé zpravodajství je horší než lež a mělo vyvolat dojem, že stávkující zaměstnanci ztrácejí podporu veřejnosti. Tak se chovaly sdělovací prostředky v dobách totality.
Martin Luther King napsal, že lidé jsou morálně odpovědni za to, aby neuposlechli zákonů nespravedlivých nebo nespravedlivé aplikace zákona. Ústava České republiky charakterizuje Českou republiku jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti. V případě volby Rady České televize v dubnu loňského roku byl tento ústavní princip pošlapán, a to i za účasti našeho poslaneckého klubu. To mělo bezesporu zásadní vliv na další fungování Rady České televize.
Zaměstnanci České televize se jako první této nespravedlnosti postavili na odpor pokojnou cestou, veřejně a s vědomím, že to může mít pro ně osudové následky. Proto jim za jejich statečnost děkuji.
A nyní pár slov k projednávané zprávě. Jejích téměř sedm stran je věnováno důvodům, které radu vedly k odvolání bývalého ředitele a výběru nového. Aktuální situaci v České televizi zpráva věnuje pouze jednu stránku. A zde je uvedeno, že 29. prosince 2000 rada požádala ředitele České televize, aby zajistil plnění paragrafů 2 a 3 zákona o České televizi.
Jsem z Olomouce, a pokud vím, nejen tam, ale i jinde v republice není šířen televizní program v plném rozsahu, ale v době hlavní zpravodajské relace a případě i jindy se objevuje jen jakési sdělení. Navíc i více dní Česká televize neposkytuje objektivní, ověřené, všestranné a vyvážené informace pro svobodné vytváření názorů tak, jak jí to ukládá zákon. Zpráva rady k tomu pouze konstatuje, že se o to ředitel v rámci možností pokouší. Podívám-li se však na už zmíněnou "bobovizi": jsem přesvědčen, že opak je pravdou. Že naopak současné vedení České televize vědomě nebo snad nevědomě přestupuje § 2 zákona o České televizi.
Pro vyřešení situace v České televizi a zajištění její nezávislosti je podle mého názoru nutné 1. odstoupení Jiřího Hodače, odstoupení Rady České televize, přijetí nového zákona a následná volba nové Rady České televize a jmenování nového ředitele. V tomto smyslu podporuji navržené usnesení panem zpravodajem, ale podávám ještě tento návrh: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky odmítá zprávu Rady České televize.
Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Jako další se přihlásil pan poslanec Cyril Svoboda, následuje poslankyně Machatá.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane předsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové. Mnohé z toho, co jsem chtěl říci, řekl můj předřečník. Já bych chtěl ještě upozornit na podstatnou věc, o které se tady nemluví. Mluví se stále o tom, kdo kde dodržuje nebo nedodržuje zákon. A zákon o České televizi je položen na odpovědnosti za výsledek, nikoliv za zavinění. Říká se v něm, že Radu České televize lze odvolat, jestliže sněmovna opakovaně svým usnesením konstatuje, že Česká televize neplní své poslání podle § 2 zákona. Tady se neříká o tom, kdo je viníkem, ale konstatuje se objektivní stav věci. Já si myslím, že toto vidí každý občan České republiky.
Podle mého názoru nezvládl tuto situaci ani ředitel České televize, ani rada, a proto já podporuji menšinové stanovisko, které bylo předneseno na kulturním výboru, a také se připojuji k tomu návrhu, který se týká zprávy Rady České televize, protože ji doporučuji všem k pečlivému čtení. To, co je předmětem naší debaty, je odbyto na 35 řádcích. Není tam řečena žádná podstatná informace, ale i tam rada konstatuje, že zákon není splněn. Takže já se připojuji k těm návrhům, ale mám obavu, že budou muset být předloženy ještě v podrobné rozpravě.
Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Paní poslankyně Machatá, potom bude následovat vystoupení předsedy vlády Miloše Zemana, i když on se tentokrát výslovně přihlásil jako poslanec Miloš Zeman. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Marie Machatá: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové. Předesílám teď, že moje vystoupení nebude krátké, protože se domnívám, že je potřeba podívat se na celou situaci kolem České televize a na možnosti jejího řešení v poněkud širším kontextu než jenom z hlediska okamžitého, tedy i emocionálního rozhodování.
Je třeba říci, že proklamovaný boj redaktorů České televize za svobodu slova se mi zdá poněkud přehnaný. Domnívám se, že jedna z mála věcí, která je v České republice zaručena a také fakticky existuje, je svoboda slova. Otázkou je, jak je tato svoboda slova využívána a zdali se v oné při o svobodu slova spíš nejedná o při o svobodu duše. Je nesporné, že Česká televize je definována jako veřejnoprávní médium - lépe, či hůře je tento fakt zakotven i v zákonných normách, které její postavení a úkoly ve společnosti definují.
Je také ale skutečností, že Česká televize od roku 1990 nikdy nebyla nezávislým médiem, že byla vždy pod vlivem vládnoucích politických uskupení, že byla pod vlivem silných parlamentních uskupení. Z toho pohledu se mi zdá boj za nezávislost České televize bojem za něco, co v dané chvíli neexistuje, a tudíž bojem za dané situace marným.
My politici, zejména vy politici, kteří jste v této sněmovně a ve vládách této země od roku 1990, jste se dopustili základního omylu ve vnímání smyslu slova pluralitní demokracie a smyslu slova svobody. Bohužel se česká politická reprezentace navenek převážně profiluje jako nesmiřitelné protipóly, v nichž ale všichni chtějí totéž. Jejich představa o dobru a pravdě je ta jediná správná, která musí zvítězit. Naše politická scéna trošku připomíná parafrázované úsloví, že boj proti válce je potřeba vést do posledního vojáka.
Nenaučili jsme se to základní, co vlastně demokracie a úloha politiky v rozvinutých demokraciích znamená. V rozvinutých demokraciích politika slouží k odstraňování společenských sporů, slouží k hledání kompromisních řešení a slouží k tomu, aby ve společnosti nevzniklo skupinové či sociální napětí takového typu, které vede k destrukci demokratického řádu.
***