(15.50 hodin)
(pokračuje Machatá)
Tato rada má potom několik možností. Odvolat nebo potvrdit ve funkci stávajícího generálního ředitele, ale jiné řešení před sněmovnou podle mého názoru není. Je samozřejmě možné vyslovit parlamentní apel např. na generálního ředitele České televize, aby odstoupil ze své funkce, je možné kromě jiného, když už jsem hovořila o odvolání Rady České televize, vyslovit apel na Radu České televize, aby respektovala přání toho, kdo ji zvolil, a odvolala generálního ředitele České televize. Ale je možné také apelovat na Radu České televize, aby sama odstoupila a uvolnila tím prostor Poslanecké sněmovně k volbě rady jiné, která bude lépe reprezentovat všeobecný zájem české veřejnosti o nezávislou a veřejnoprávní Českou televizi.
Jsem hluboce přesvědčena, že jakékoli jiné řešení, jakékoli vměšování vyšších principů mravních a jiných vyšších principů nemá místo v řešeních, která by mohla tato sněmovna přijmout. Je pro nás nepředstavitelné, že by jakýsi zájem byl vyšší, než je zákon. Takovéto zájmy jsme zažili za komunistické totality, tzv. zájmy pracujícího lidu, zájmy proletariátu, zájmy toho či onoho sociálního uskupení či sociální skupiny byly důvodem k porušování základních lidských práv, byly důvody k politickým vraždám, byly důvody k perzekuci a nesvobodě. Všichni, kdo takto uvažujete, si zahráváte s ďáblem, s džinem, kterého když vypustíte ještě jednou z lahve, jako že už jste ho vypustili v této zemi mnohokrát při porušení, obcházení a pohrdání právem, tak nás všechny vracíte do politického středověku. Ani apel prezidenta republiky na to, že porušovat zákon je mravné v případě, že se zákonem nesouhlasí, není žádným východiskem.
Je nejvyšší odpovědností a nejvyšší poctou pro každého demokratického politika zákon dodržovat. Zákon, který je mi nepříjemný, zákon, se kterým nesouhlasím, se musím demokratickými prostředky usilovat změnit. Nikdy nesmím tento zákon zrušit, porušit, protože jedinou volbou zákonodárce je rezignovat na svou funkci, jestliže nechci překročit své lidské a etické dimenze - pohrdání zákonů.
Apeluji na Poslaneckou sněmovnu, aby brala v úvahu právě tyto rozměry tohoto problému a nebezpečí, které se skrývá v laciném, populárním a populistickém řešení jakéhosi politického rozhodnutí o zásahu do právního řádu České republiky a dání průchodu skupinové či momentálně populární vůli před zákonem. Varuji politiky této země před takovýmito kroky. Jsme velice křehká demokracie, která ještě nepoznala vládu zákona, a je proto potřeba udělat vše, aby právě vláda zákona vstupovala do života české veřejnosti.
Porušování zákonů, nabádání k porušování zákonů, obcházení zákonů politiky je receptem pro českou společnost na plošné porušování, nedodržování a pohrdání zákonem, kterého jsme svědky. Nefunkčnost etického chování ve společnosti, dehonestace mravních principů ve společnosti je právě důsledkem porušování zákona, pohrdání právem politiky jako veřejnými autoritami, protože zde platí obzvláště poučení z rodiny - jací jsou rodiče, takové jsou většinou děti. Ve společnosti platí, že jaké jsou veřejné autority - a těmi jsou nepochybně významní kulturní představitelé, politici, významní podnikatelé - taková je společnost. A česká společnost je velmi náchylná kopírovat své vzory. Byli jsme toho svědky za německé okupace, byli jsme toho svědky za komunistického režimu v tom negativním slova smyslu, ale byli jsme toho také svědky v tom pozitivním slova smyslu za první republiky při snaze národa podobat se svému prezidentu.
Tady je především ona etická odpovědnost. Není to o morálce, je to o etice. Morálka je, jak známo, pouhý jeden z projevů vnímání etiky společností a je akceptovaný způsob chování. Morálka může být i zvrhlá, a přesto společensky akceptovaná, pokud není budována na principech etiky, které jsou neměnitelné. A to by také měli politici ve svém rozhodování, ve svých projevech a ve svém chování reflektovat v míře zásadní, neboť zákon je pro politika etickým imperativem.
Je potřeba také říci, že Česká republika se potýká se svou historií, že nejsme zvyklí podrobovat se režimu práva, neboť byl za komunismu výsadou lidí statečných a výsadou lidí odvážných, výsadou lidí do jisté míry svobodných v tom, že se vzpírají zákonům totalitního systému. Ale je škoda, že titíž lidé se nadále vzpírají zákonům demokratické společnosti, takže i nadále jsou odhodláni porušovat zákony demokratické společnosti, mají-li pocit, že jejich názor je důležitější nežli zákon. A to se bohužel některým našim čelným politikům stává.
Je třeba říci, že odpůrce totality není automaticky totéž co demokrat. Odpůrce totality může být jiný diktátor, odpůrcem totality může být i bolševik. Je známo a je o tom mnoho důkazů, že je tím prodchnuta česká politická scéna i společnost. Je potřeba říci, že bolševismus jako způsob myšlení není pouhým výrazem příslušnosti k určité politické straně, ale je výrazem stavu duše, a my jsme změnili politické strany, ale mnozí politici zůstali v nových stranách starými bolševiky. A to se domnívám, že je největší riziko, které vlastně řešíme při tomto problému, diskutujíce o svobodě či nesvobodě, závislosti či nezávislosti České televize.
Dovolte mi, abych závěrem opět zdůraznila přístup České strany národně sociální. Plně rozumíme pocitům žurnalistů, kteří jsou nespokojeni s tím, že ne vždy a ne všude mohou vyjadřovat své názory podle svého osobního přesvědčení. Redaktor zpravodajství je ale sdělovatelem událostí, je sdělovatelem faktů. Až politický komentátor může být politicky orientován. Nikoliv však zpravodajství, nikoli však novinář sám o sobě coby přenašeč zprávy. Je proto třeba učinit veškeré kroky, abychom nastoupili cestu tímto směrem. Zpravodajové ve vyspělých demokraciích nejsou tvůrci politických postojů a názorů, ale těmi, kteří o nich informují veřejnost.
Je v tomto pohledu možné respektovat a vnímat jako pozitivní krok předkládaný vládní návrh zákona o České televizi. Model nominování členů Rady České televize se zdá být krokem vpřed vzhledem k aktuální situaci v České republice bez ohledu na to, že zdaleka není dokonalý a že budeme iniciovat jeho novelizaci.
Doporučuji proto Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, aby při dnešním jednání neřešila jen aktuální krizi v České televizi, aby řešila především krizi v politice a v české společnosti, která je aktuální již mnohem déle než problém v televizi. Doporučuji proto znovu Poslanecké sněmovně podržet se platných zákonů a platných postupů, které lze změnit pouze novelou zákonů, se kterými nesouhlasíme nebo neodpovídají společenské realitě. Jako zástupce České strany národně sociální nezvednu proto ruku pro žádné řešení, které nebude v duchu zákona.
Dámy a pánové, v závěru svého vystoupení bych si vám dovolila předložit na zvážení určitý návrh. Zda by nebylo vhodné založit pracovní tým při mediální komisi, který by se skládal ze zástupce Rady České televize, ombudsmana, vedení České televize a odborů České televize k řešení momentální krize v České televizi.
***