(16.20 hodin)
(pokračuje M. Zeman)
Ale tehdy se neprotestovalo. Neprotestovalo se proti tomu, že úmrtnost generálních ředitelů ČT je nezvykle vysoká a že to svědčí o něčem shnilém v televizním státě. Proto se přimlouvám za systémové řešení, a nikoli za redukci problému na jednu jedinou osobu.
Dovolte mi, abych už jen opravdu velmi stručně komentoval ze svého pohledu ty fáze dění v ČT, které jsem měl možnost sledovat jak jako onen dvousetinový akcionář, tak i jako konzultant a koncesionář. Rád bych úvodem připomněl, že ve zprávě Rady ČT se mi zdá být poměrně seriózně popsán soubor důvodů vedoucích k odvolání bývalého generálního ředitele, tedy Dušana Chmelíčka, ale už tam není dostatečně dokumentováno, proč vlastně, byť jinými lidmi, byl Dušan Chmelíček vůbec zvolen. Přes nedostatek času, kdyby pracovali i v noci, mohli naši radní zahrnout do tohoto přehledu i Jakuba Puchalského, což se nestalo.
Pokud jde o volbu nového generálního ředitele, považuji za tragickou chybu, že nedošlo k serióznímu výběrovému řízení a ke komparatistice v úvahu přicházejících kandidátů. A argumenty předváděné Radou ČT mi v této oblasti připadají slabé. Rada argumentuje tím, že nechtěla pana Chmelíčka nechat dále řídit Českou televizi. Je-li tomu tak a odpovídá-li to platnému zákonu, je to v každém případě důvod pro změnu tohoto zákona, aby je-li jeden generální ředitel odvolán, nastupoval jeho statutární zástupce, říkejme tomu klidně úřednická vláda v České televizi, přejete-li si, a ten po dobu, než proběhne řádné výběrové řízení, Českou televizi objektivně a nezávisle řídil. Ale argumentovat tím, že minulá výběrová řízení stejně nic pozitivního nepřinesla, protože projekty uchazečů vypadaly krásně, ale nebyly realizovány, není argumentem proti výběrovému řízení, je argumentem proti těmto uchazečům.
Musím konstatovat, že jsem zpočátku zvolení pana Hodače přijal sice s výše zdůvodněným překvapením, ale v podstatě se sympatiemi nebo aspoň s neutralitou. Měl jsem pro to jeden jediný, a to velice prostý důvod. Právě to, že pan Hodač pracoval v BBC, a pro mě, kolegové, je BBC něco jako trade mark, jako firemní značka. Už když před revolucí mě začali navštěvovat různí redaktoři, tak BBC bylo podle mého názoru daleko nejkvalifikovanější, nejobjektivnější, nejinformovanější a za deset následujících let mé politické praxe se mi tato zkušenost potvrdila. BBC se pro mě stala synonymem profesionality a nadějí, že jednou budeme mít i českou BBC, profesionální televizi, a ne ten zoufalý amatérismus velké části naší mediální obce, který přitom má tu odvahu o sobě tvrdit, bůhvíjak není profesionální. Musím konstatovat, že první přerušení vysílání, resp. první černá obrazovka, byla ze strany zaměstnanců, nikoli generálního ředitele. A musím konstatovat, že si dovedu představit třeba na základě argumentace, že pan Hodač v ČT už předtím několik měsíců pracoval jako šéf zpravodajství, pokud se nemýlím, a že jsou tedy proti němu objektivní argumenty, že budu demonstrovat, stávkovat, psát petice a žádat jeho odvolání. Tohle všechno mi nejen nevadí, toto všechno je svaté právo zaměstnanců jakékoli instituce. A ti zaměstnanci se mohou obracet na své poslance nebo na své senátory a žádat je, aby učinili nápravu. Mohou organizovat stávky a demonstrace, ale v žádném případě nemohou dělat jedno. Nemohou tvrdit, že rada byla zvolena nelegálně, když byla zvolena podle zákona. Nemohou tvrdit, že generální ředitel byl zvolen nelegálně, když byl, byť podle mého názoru technicky pochybným, ale zcela zákonným způsobem zvolen touto radou. Tato fakta jsou velmi pravděpodobně důvodem ke změně zákona, i když je mi trochu líto, že ten zákon zasáhne i nevinného, tzn. Český rozhlas, jehož rada funguje dle mého názoru bez větších chyb, ale který se s tím sveze také.
Co tím chci říci? Abych se vyjádřil se zdvořilostí sobě vlastní, kterou někteří mylně ztotožňují s hulvátstvím, chtěl bych konstatovat, že pokud někdo řekne "jsem proti Hodačovi, žádám, aby byl odvolán", má argumenty, já si ty argumenty rád vyslechnu. Pokud někdo řekne "já neuznávám legálnost, neuznávám radu, neuznávám zákon", není to u mě revolucionář. Není to u mě bojovník za svobodu slova. Už včera jsem při nějaké příležitosti řekl, že pana Komerse, který je mluvčím těchto tzv. vzbouřených redaktorů, pokládám podle svého názoru, byť se mu to určitě nebude líbit, za maoistického hysterika. Právě proto, že demokracie není totožná s anarchií.
Dovolte mi jednovětý exkurs, cimrmanovský krok stranou. Maoismus není žádný typický čínský jev. Maoistická kulturní revoluce proběhla např. v Paříži v době květnových bouří v roce 1968. Včera jsem si listoval zprávou Evropského parlamentu o rozšíření EU a jeden ze signatářů této zprávy byl Daniel Cohn-Bendit, postava tehdejších francouzských studentských demonstrací. Co po těch demonstracích zbylo? Nic. A Cohn-Bendit je nyní součástí eurokratického establishmentu. I chce se říci s Goethem: Junge Revolutionär - alte Hofraten. (Potlesk.) Ale kolegové, protože pan Komers ještě nedospěl do dnešního zralého věku Cohn-Bendita, chtěl bych vám položit prostou otázku: budeme-li říkat, že v této zemi může být porušován zákon, a budeme-li současně hlásat rule of law, tedy vládu zákona, což je princip každého demokratického právního státu, buďme důslední a neredukujme tato práva zaměstnanců pouze na zaměstnance České televize. Vždyť zaměstnanci mají mít rovná práva a z tohoto důvodu, jak byste reagovali, kdyby k neuznávání vlastníků nebo ředitelů škol docházelo ve škole, kdyby k neuznávání ředitelů nemocnic docházelo v nemocnicích? Ne, těmito příklady vás nepřesvědčím, ty zajímají spíše podnikatele než poslance. Ale mám pro vás jeden drobný malý, možná motivující příklad. Představte si, že ve vaší poslanecké kanceláři se vám vzbouří asistent a sekretářka, sebere vám fax, sebere vám computer, do kanceláře se zamkne, nepustí vás tam a sdělí vám, že vás neuznává jako poslance.
***