(17.10 hodin)
(pokračuje Payne)
Rada ČT se pokusila s využitím této své pravomoci o revoluční personální řešení, když 12. prosince odvolala ředitele. Pokračování tohoto revolučního nadšení vyústilo 19. a 20. 12. k výběru nového generálního ředitele, o kterém rada musela vědět, že jeho výběr povede k pokračování konfliktů, které začaly v červnu loňského roku.
Tato volba spolu s intervencí dalších sil zvenčí rozpoutala a prohloubila vnitřní krizi uvnitř České televize. Rada ČT - a o tom se nezmiňuje ve své zprávě - když už tuto krizi vyvolala, a pravda, podílely se na tom zřejmě některé síly zvenčí, strčila hlavu do písku a problém neřešila. Rada se sešla znovu až 29. 12. Devět dnů zuří v podniku, za který rada nese odpovědnost, zásadní krize, a rada není schopna se sejít. Nebyla svolána a nesešla se. Já mám pocit, že to svědčí o nefungování rady. Následně se sešla až 2. 1., to znamená frekvence v době opravdu vypjaté atmosféry, která přesahuje hranice České republiky, frekvence zasedání rady je skutečně neuvěřitelná. Ti lidé jsou za to placeni! Ti lidé mají ve své povinnosti, jestliže způsobí krizi, ale i kdyby ji nezpůsobili, zasedat permanentně, nonstop, 24 hodin denně. Oni to neudělali.
Dovolte mi malou odbočku. Ptal jsem se v soukromých firmách, které mají na starosti personalistiku, personální agentury, jak probíhá výběr špičkových manažerů pro firmy, které mají roční obrat kolem 5 miliard Kč a které mají 2 až 3 tisíce zaměstnanců. Je to činnost, kterou tyto firmy poskytují na zakázku, není to až tak příliš drahé, a provádějí to profesionálně. Za prvé je vyhlášeno výběrové řízení, ale ty firmy samy říkají, že do veřejně vyhlášeného výběrového řízení se přihlásí manažeři zkrachovalých firem, ti nejméně schopní a nejméně úspěšní manažeři. Chtějí-li, aby výběr byl úspěšný, aby personální agentura mohla za nově zvoleného ředitele nést jakoukoli odpovědnost, musí oslovit manažery úspěšných firem. Existují určité metody, jak si sehnat tipy na takovéto manažery s příslušným věkem, kvalifikací, splňující podmínky, které si dá zadavatel, a tito lidé jsou následně osloveni s tím, že se jim řekne: Vážený pane řediteli, my vidíme, jak vám funguje váš podnik. My víme, že jste spokojen s tím, co děláte. Přesto máme pro vás nabídku, mohl byste dělat lepší práci, důležitější, lépe placenou, významnější. Následně, když se shromáždí všechny návrhy, a říká se, že zpravidla ti manažeři, kteří se přihlásili sami, jsou opravdu ti, kteří nebudou na konci vybráni, probíhá několikakolový výběr, který končí zátěžovými pohovory. Každý z těch kandidátů je podroben zhruba osmihodinovému pohovoru a zkouší se, jak se bude chovat po osmi hodinách křížového výslechu, jestli dokáže být ještě milý na své podřízené a nebude jim ustřihávat televizní vysílání.
Jestliže naše rada nebyla ochotna takovýto postup zorganizovat a podstoupit sama -a ty agentury říkají, že chtějí-li dávat záruku za dobře zvoleného manažera, takové výběrové řízení trvá šest měsíců, po šesti měsících je záruka řekněme 90procentní; pokud stačí záruka menší, třeba 70procentní u méně významných firem, dá se to zkrátit na tři měsíce - pokud naše rada nebyla ochotna podstoupit takovýto postup, měla si najmout personální agenturu, která by výběr provedla profesionálně a dodala by řekněme dva nebo tři kandidáty, za které se může zaručit.
Rozhodla naše televizní rada legálně? Já myslím, že ano. Spor není ale o to, jestli rozhodla legálně, ale jestli rozhodla kompetentně a dobře. Rada vybrala tak, že podstatná část zaměstnanců České televize není ochotna byť s legálně zvoleným ředitelem spolupracovat. Tuto skutečnost rada musela vědět předem, protože pan Jiří Hodač v televizi pracoval, a právě z těchto důvodů, že nebyl schopen spolupracovat s ostatními, z televize odešel.
Momentálně nemá smysl příliš debatovat, kdo je v právu. Dovolte mi uvést jeden příklad. Před časem Vladimír Železný odmítl přijmout rozhodnutí o tom, že je zbaven funkce ředitele televize Nova. Neuznal podle zákona jmenovaného ředitele Vávru za legitimního ředitele. Své rozhodnutí myslel vážně a dotáhl ho tak daleko, že začal vysílat z Barrandova, odkud vysílá dodnes. Druhý ředitel televize Nova, resp. jisté firmy, ředitel Vávra se prý občas zjevuje v budově ve Vladislavově ulici. Nevím, kdo byl v právu. Nevím, kdo jednal podle zákona. Tvrdím, že nám politikům nenáleží, abychom o této věci rozhodovali v žádném podobném případě, ale zejména nám to nenáleží, když se jedná o média. Protože tam je politikům zakázáno se dotýkat těchto firem jakýmkoli způsobem.
Obávám se, že i v České televizi onen pracovněprávní vnitropodnikový spor je mnohem komplikovanější po právní stránce, než dnes zvenčí, bez znalosti všech dokumentů dovedeme posoudit. Proto jsem zdrženlivý říci, kdo porušil nebo neporušil zákon. Možná, že to budeme řešit - resp. ne my, ale soudy - ještě několik let, otázku toho, jak to vlastně bylo s dodržováním zákonů.
Jak se může situace dále vyvinout? Představme si, že zvítězí jedna nebo druhá strana sporu. Řekněme za prvé, že vyhraje ředitel Hodač. Několik set zaměstnanců možná odejde z České televize a dá se očekávat, že kvalita televizního programu a vysílání se výrazně propadne, a kdybych to chtěl obrazně ilustrovat, dostane se na balkánskou úroveň. Jsou tam některé země, které nedávno vznikly, a jejich televizní program je opravdu začínající. To není věc techniky. To je otázka určité tradice a ta tradice může být nevhodným jednáním zcela zničena. To by byla ta největší škoda. Technika, jak prokázal i Vladimír Železný, se dá nakoupit během několika málo týdnů a vysílání může pokračovat. To podstatné jsou ti lidé. Nakonec na doutnajících troskách České televize, z těch rozvalin vztyčí generální ředitel Hodač vlajku práva a zahájí vysílání. Problém - televize byla zničena. Představme si obráceně, že zvítězí redaktoři na Kavčích horách. V extrémním případě po delší dobu zůstane obrazovka setmělá, koncesionáři v této situaci přestanou platit poplatky, deficit televize se prohloubí, televize bude muset propouštět zaměstnance, na doutnajících troskách téže televize vzbouření zaměstnanci vztyčí prapor revoluce a prohlásí, že zvítězila svoboda slova. Televize bude zničena rovněž.
To je důvod, proč si myslím, že se nemůžeme přiklonit ani na jednu, ani na druhou stranu s plným nasazením.
Zároveň se dnes říká, že by televizní rada měla být volena nějakým jiným způsobem, a já se bojím, že namísto protekce, z níž jsou podezříváni dnes někteří politikové, že si přes televizní radu získávali protekci v médiích, zavládne korupce, protože profesní svazy producentů a všech dalších možných lidí navázaných na Českou televizi si budou tam prosazovat své zájmy.
Tvrdím, že ani jedno řešení není dobré. Tvrdím, že bychom měli hledat řešení, ve kterém hlavní slovo dostanou lidé, kteří platí televizní poplatky.
***