(17.40 hodin)
(pokračuje Němcová)
Za prvé to bude pohled, který může někdo označit za patetické gesto. Já na to odpovím, že je mi to jedno, a udělám jej s klidným svědomím, neboť patos v této nyní tak zmanipulované věci začal používat někdo jiný, např. ten, kdo první začal hovořit o ohrožené svobodě slova, ten, kdo - slovy předsedy poslaneckého klubu ODS Vlastimila Tlustého - jednal ve stylu kdo, s kým, o čem, pro koho. Proto si nyní, vážené kolegyně a vážení kolegové, přiložím na svůj kostým trikoloru, abych nám všem připomněla slib, který jsme složili a o jehož naplnění se s různým úsilím pokoušíme v této instituci.
K tomuto gestu mě inspiroval pan kolega Kühnl, který před dvěma dny kráčel ozdoben stužkami, mezi nimiž modrá barva chyběla. Já jemu i ostatním chci říci pomocí této symboliky, že nebyl zvolen poslancem Poslanecké sněmovny České republiky proto, aby hájil zájmy jakékoli skupiny v České televizi či jiné instituci, ale proto, aby navrhoval, projednával a promýšlel zákony prospěšné každému, aby jednal v zájmu občanů České republiky, a ta má jinou barevnou symboliku, než kterou jsem zahlédla na jeho klopě. Pokud jej vidím nyní se stužkami stávkujících zaměstnanců v České televizi, musím se zeptat, proč neměl na své mužné hrudi znaky Zetoru, Poldovky, řady jiných podniků, či např. symbol lékařského stavu, proč je nenosil v době, kdy tyto profesní skupiny protestovaly proti tomu, co se jich týkalo či stále ještě týká. Pokud totiž coby zákonodárce vnímá jednu skupinu občanů silněji než jinou a také se v její prospěch angažuje více, je to buďto politováníhodné osobní selhání, to je ta lepší varianta, či se jedná o účelový, chladnokrevný politický kalkul. Vše nasvědčuje tomu, že bohužel platí spíše tato druhá varianta. Dokazuje ji popsaný sled událostí, tak jak jej přednesl již citovaný předseda poslaneckého klubu ODS Vlastimil Tlustý.
Závěr tohoto odstavečku tedy zní: úkolem poslance je zastupovat všechny občany a dbát na to, aby na příkladu dnešního programu naší schůze ti, kteří v České televizi pracují, i ti, kteří výsledek jejich práce sledují a platí svými koncesionářskými poplatky, měli v očích svých zastupitelů stejnou váhu.
Druhý pohled na to, co se stalo v České televizi. Jak má tomuto dění rozumět veřejnost, občané? Podle mého názoru neznají dostatečně dobře důvody, pro něž byl odvolán předchozí ředitel, a tím je v samém počátku sporu postavena veřejnost do nevýhodné pozice. Považuji za chybu rady, že nedokázala důrazným poukazem na situaci v České televizi připravit novému řediteli, ať už by jím byl kdokoli, a to podtrhuji, nejsem advokát pana Hodače, tedy připravit novému řediteli vstup do takové situace, která by s pochopením veřejnosti mu umožnila provést kroky směřující k nápravě daného stavu.
Dalším pohledem, který je možno v této situaci zaujmout, je pohled lidský, který, doufám, že na tuto půdu také patří. Zabývám se nyní opakovaným návrhem členů České strany sociálně demokratické, který ale podporují i zástupci KDU a US, totiž výzvu k okamžitému odstoupení Jiřího Hodače. Tento návrh nemají problém mí kolegové vznášet ve chvíli, kdy Jiří Hodač je hospitalizován, a vzkazují mu: Okamžitě, jakmile se proberete z kolapsu, buďto odstoupíte, nebo vás rada 8. 1., tj. ode dneška za tři dny, odvolá.
Je to podivuhodný projev té nejsamozřejmější věci na světě, ale alespoň pro mne nejsamozřejmější. Tedy ohleduplnosti a schopnosti vcítit se do stavu nemocného člověka a absolutní zábrany a zdrženlivosti ve chvíli, kdy vím, že by mé jednání mohlo znamenat zhoršení jeho zdravotního stavu. Nic na tom nemění argument, vážené kolegyně a vážení kolegové, že Jiřího Hodače tito politikové vyzývali k odstoupení již dříve. Čím dříve jej totiž vyzývali k odstoupení, tím je zřejmější, že nešlo ani o jméno Jiří Hodač, tím méně o jeho činy, ale o politické cíle, které se situací v České televizi neměly vůbec nic společného.
Budeme-li hledat řešení současného stavu, nezbývá, než do omrzení opakovat, že toto řešení musí být kompromisem. Obě strany musí ustoupit. Vyjasní se to, co rada považovala za nejzávažnější, to je neprůhlednost finančních toků. Do té doby se obě strany měly vzdát nevratných kroků, obnovit řádné vysílání. Vedení i stávkující (by?) tak získali odstup a občané, platící si Českou televizi, by měli šanci být v problému lépe orientováni. Věděli by, jak je hospodařeno s daní, kterou na ně Poslanecká sněmovna formou koncesionářského poplatku uvalila, a teprve poté mohly následovat zásadní kroky k řešení situace. Jinak řečeno - navrhovali jsme takový kompromis, který by obecný zájem nadřadil zájmům jiným. Navrhovali jsme kompromis ve smyslu starozákonní matky, která nenechá přetrhnout své dítě, ale raději pro jeho blaho se ho vzdá. Tuto šanci ODS opakovaně nabízela, při jednáních však nebyla vyslyšena.
Nyní mi dovolte dvě poznámky k průběhu dnešního jednání. První se týká toho, co zde řekla paní místopředsedkyně České strany sociálně demokratické paní Petra Buzková. Je mi velmi líto, že musím reagovat na něco, na co jsem musela reagovat včera při projednávání tohoto tématu v mediální komisi, ale reagovat musím, protože se mi zdálo, že to, co jsem řekla včera, mělo být pro paní místopředsedkyni dosti jasným signálem a měla se vzdát svého vystoupení v tomto smyslu dnes.
O čem mluvím? O tom, že na mou námitku, že novináři, kteří dovolili, aby s nimi pod jednou střechou během krize, která vznikla, přespávali někteří politikové, se zdiskreditovali natolik, že jim nebude moci býti v budoucnu věřeno, že jsou nezávislí ve vztahu k těmto politikům. Na to mi bylo odpovězeno, že to je tradiční styl ODS, tradiční kšeftaření, kdy my považujeme, že vždy je něco za něco. K tomuto názoru se přidal i předseda výboru pro kulturu, vzdělání atd. - pan dr. Mareš. Já jsem jim oponovala tím, že k tomuto názoru na to, co je etikou žurnalisty a co oni považují za mez přijatelnou pro to, aby byli považováni za nezávislé, mě přivedlo čtení rozhovoru, který poskytla před rokem, rokem a půl, nevím přesně, bezpochyby profesionální redaktorka České televize Daniela Drtinová. Ta v tomto rozhovoru řekla, že se svým dobrým známým, kolegou ze studií panem Langerem, by se neodvažovala jít na kávu do kavárny, neboť by považovala, pokud by byla spatřena, že se stává osobou ne nezávislou, ale naopak závislou na politikovi, se kterým se nad kávou schází. Pro mne je zcela zásadnější to, jestliže někteří politikové s některými žurnalisty přespávají na Kavčích horách, než to, jdou-li s nimi na kávu, čili není to projev ODS o tom, jak má vypadat etika žurnalisty, co je nezávislost žurnalisty, ale je to krédo, které přijali žurnalisté sami.
Druhá poznámka se týká toho, co zde řekl pan premiér, s jehož brilantním projevem nemohu než souhlasit. Ale problém mám s jednou věcí. Pan premiér řekl: Jsem pro odvolání Jiřího Hodače. Toto odvolání však může ze zákona provést pouze rada. Tudíž jestliže na jedné straně stávkující strana v České televizi tvrdí, že příčinou krize je politické vměšování do činnosti rady, jak se máme nyní vypořádat s tím, že my politikové máme zde ve sněmovně dát úkol radě, aby ředitele České televize odvolala?
***