(20.20 hodin)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: V tuto chvíli má slovo pan poslanec Walter Bartoš. Připraví se paní poslankyně Eva Dundáčková.
Poslanec Walter Bartoš: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, události posledních dnů dramaticky vyhrotily politickou situaci v této zemi. Projevů zde bylo již dost, takže se nebudu pouštět do nějakého dlouhého projevu. Pokusím se své vystoupení shrnout pouze do dvou bodů.
Bod 1. Otázka tzv. nezávislosti jako takové. Slovo nezávislost se stalo v tyto poslední dramatické dny slovem často skloňovaným, slovem, kterým se kdekdo ohání a kdekdo zaklíná. Ve jménu tohoto slova se dokonce demonstruje. Ale co je to vlastně nezávislost a jak bychom ji mohli definovat? Lze vůbec o někom tvrdit, že je nezávislý? Myslím si, že každý z nás je závislý, a nemyslím tím jenom nás, politiky v Poslanecké sněmovně. Každý z nás se narodil v nějaké rodině, vyrůstal v nějakém prostředí, které jej názorově jinak určovalo, každý z nás získal nějaké životní zkušenosti, každý z nás má nějakou představu o světě a každý z nás - a to je, dámy a pánové, zvláště důležité - má také své nějaké zájmy, potřeby, přání, která chce realizovat.
To všechno jsou už faktory úzce spojené se subjektivním chápáním reality. Právě toto už samo o sobě člověka nějak vymezuje, někam jej zařazuje. Jinými slovy - činí člověka závislým. Lidé se spojují a vzájemně spolupracují podle svých zájmů, názorů a potřeb, nebo se naopak kvůli názorovým rozdílům rozcházejí. To je přece úplně normální. Mluvit proto o tom, že je někdo nezávislý novinář, či dokonce nezávislý politik, prostě není pravda. Je to pouze a výhradně hra se slovíčky. Každý někde stojíme a někam patříme. Rozdíl je pouze v tom, že někdo to říká otevřeně a korektně, druhý se prostě za něco schovává.
Myslím si, že každý je nějak závislý, a vůbec to není o členství v politických stranách a už vůbec to není o závislosti na stranických sekretariátech. Redukovat princip závislosti či nezávislosti na příslušnost k politické straně je podle mého názoru velmi zúžené a účelové vidění světa. Život je totiž daleko složitější. Tolik k pojmu nezávislost.
Bod číslo 2 - otázka tzv. veřejnoprávnosti. Debaty dnes i v minulém období ukazují, jak problematické je vůbec uchopení pojmu veřejnoprávní a pojmu veřejná služba. Každý si totiž pod tímto pojmem může představit něco zcela jiného, každý z nás má zcela jinou představu, jak by veřejnoprávní instituce měla, popř. neměla fungovat.
Jsou mezi námi i názory, které zpochybňují samu podstatu veřejnoprávního charakteru. V tomto konkrétním případě navrhuji proto privatizaci České televize. Musím se přiznat, že i já patřím k této názorové skupině. Vedou mě k tomu vážné pochyby spočívající v tom, že nejsem přesvědčen o správnosti a optimálnosti této formy, pochyby postavené na obavách z neprůhlednosti a nefunkčnosti.
Co mě k tomuto mínění vede? Především je podle mého názoru třeba vycházet z toho, co je nepochybné. A nepochybné je to, že na provoz veřejnoprávní televize přispívají koncesionáři. Tedy do rozpočtu České televize plynou nepochybně veřejné prostředky. Ale právě hospodaření s veřejnými prostředky je vždycky a v každém státě obrovským problémem a stává se zdrojem nejrůznějších sporů, ať už se jedná o politické pohledy - mám na mysli třeba rozpočtové priority - nebo úzce lobbistické zájmy založené na snaze získat pro sebe nějakou výhodu.
Zkusme přemýšlet, o co jde dnes v České televizi. Koneckonců vystoupení některých předřečníků - např. předřečnice paní kolegyně Dostálové - na to dost pregnantně upozornilo. Vzpomeňme, dámy a pánové, jenom na to, když se v této ctěné sněmovně projednával zákon o zadávání veřejných zakázek, zákon řešící vynakládání peněz daňových poplatníků do veřejných záležitostí. Vzpomeňme, kolik zde bylo pozměňovacích návrhů a jak nakonec tento návrh dopadl. Samozřejmě, že i toto mě přesvědčuje, že se s výší veřejných zdrojů samozřejmě zvyšuje také míra problematičnost jejich využití. Proto čím omezenější budou statky hrazené z veřejných zdrojů, tím lépe.
U České televize je dokonce míra problematičnosti, a to bych chtěl zvláště podtrhnout, ještě mnohem vyšší, neboť se na ni nevztahuje již zmiňovaný zákon o veřejných zakázkách, byť koncesionářské poplatky mají jednoznačný charakter veřejných financí. Zajímavé. Zajímavé, jak se hospodaří s veřejnými prostředky koncesionářů, de facto penězi daňových poplatníků. Tato situace už sama o sobě ukazuje, co všechno se do pojmu veřejnoprávnost může vnést a jak mohou být využívány veřejné zdroje. Problematičnost jejich využití samozřejmě pak ovlivňuje celkový chod instituce, má vliv na optimalizaci využití finančních prostředků a především - a to bych chtěl zvláště zdůraznit - má vliv na zadávání zakázek. Vězte, dámy a pánové, že v těchto zakázkách se jedná o docela slušné peníze. A tady je podle mého názoru celé jádro problému. Jde o peníze, nikoliv o svobodu slova.
Právě z těchto důvodů budu jako člen této Poslanecké sněmovny prosazovat tyto dva kroky:
1. privatizaci České televize, minimálně alespoň druhého programu;
2. poněvadž jsem principiálně pro snížení daňového zatížení občanů, jsem proto také pro snížení koncesionářských poplatků, i když se nepovede zprivatizovat ani jeden program. Pokud by se alespoň podařilo zprivatizovat ČT 2, logicky z toho plyne, že poplatky by se měly snížit minimálně o polovinu.
Vážené dámy, vážení pánové, to je vše, co jsem vám chtěl sdělit. Jsem rád, že jste mě vyslechli. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Faktická poznámka paní poslankyně Šojdrové.
Poslankyně Michaela Šojdrová: V této technické poznámce bych se chtěla dotázat pana kolegy Bartoše jako známého zastánce stoprocentních státních dotací pro privátní školy, zda bude také usilovat po privatizaci televize o stoprocentní státní dotace pro privátní televize. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má paní poslankyně Eva Dundáčková, připraví se pan poslanec Petr Koháček.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedo sněmovny, vážené dámy, vážení pánové, obdržela jsem před dnešním jednáním sněmovny celou řadu dopisů, jejichž autoři mě vyzývají, abych podpořila návrhy na změnu zákona o České televizi, podle kterých by byly změněny podmínky, za kterých dochází k volbě Rady České televize, a to v zájmu zajištění objektivity vysílání tohoto veřejnoprávního média.
Ujišťuji všechny občany České republiky, že jsem připravena společně se svými kolegy z ODS jednat o změnách tohoto zákona, o jehož novelizaci usilují poslanci ODS už řadu měsíců. Jsem připravena jednat i o návrzích, aby Rada ČT byla jmenována na základě návrhů profesních svazů, občanských sdružení a nezávislých iniciativ, a bylo tak snad zajištěno, že bude sestavena z odborníků, kteří nepodléhají stranickým sekretariátům, nemají závazky k žádné ze stran a těší se vysokému morálnímu kreditu, jak jsem v těchto dopisech vyzývána, a to jakkoli o větší objektivitě takovéto volby mám vážné pochyby.
Jsem také připravena podpořit opětovně návrhy těch kolegů z ODS, kteří již dlouho a neúspěšně navrhují, aby nakládání s finančními prostředky v České televizi podléhalo zákonu o zadávání veřejných zakázek, aby byl pravidelně prováděn forenzní audit a hospodaření v České televizi se tak dostalo pod veřejnou kontrolu a Česká televize se stala opravdu věcí veřejnou.
***