(18.00 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Tamější velký kormidelník Mao razil heslo "palte na štáby". K palbě na štáby došlo. Velký kormidelník Mao říkal, že je třeba vypustit tisíc malých ďáblů, abychom zkrotili velkého satana. K něčemu podobnému došlo. A také velký kormidelník Mao říkal, že tři měsíce chaosu nám vůbec neuškodí. Máme se na co těšit! (Pobavení v sále.)
Nicméně ponechám této sněmovně na zodpovězení, kdo je onen velký kormidelník v českých podmínkách, a spíše bych hledal inspiraci u jiného politika, Johna Fitzgeralda Kennedyho, který říkal: "Je snadné rozpoutat peklo a pak nebýt úspěšný." K tomu Česká republika, i pokud jde o její mezinárodní pověst, velmi rychle celou toto krizí směřuje. Nejhorší konflikty v dějinách byly vždycky ty, kde obě strany mají pravdu, anebo si aspoň myslí, že mají pravdu. To je i v tomto případě. Já si myslím, že jak jmenovaný ředitel měl své představy, které patrně měly své zdůvodnění, ale také redaktoři chtěli, aby se určité věci, které v České televizi nefungovaly, změnily k lepšímu.
Obě strany se díky mýtům, které se tady objevily, nedostaly vůbec k tomu, aby spolu mohly komunikovat. Vytvořila se situace nekomunikace nebo určitá blokační schémata. Někteří lidé rozšiřovali názory, že prý se bude ČT privatizovat a dojde k masovým vyhazovům. Vznikla situace, kdy vlastně řadě redaktorů nezbývalo nic jiného, než aby vedli v podstatě existenční boj. Vytvořily se různé mýty zcela účelově, které pak byly šířeny v české veřejnosti. Například srovnávání této situace s rokem 1939 nebo s rokem 1968. Myslím, že toto je za vlasy přitažené. Hodně urážlivé - jak už jsem tady o tom mluvil - je srovnávání nového generálního ředitele s Hitlerem. To už je prostě věc, která je samozřejmě žalovatelná.
Ale objevily se i mýty, že prý zaujatost prokázal pan Hodač v minulosti jako šéf zpravodajství, když propouštěl pana Proroka. Domnívám se, že jestliže se mluví o tom, že v minulosti ČT neplnila své veřejnoprávní poslání, pokud jde o zpravodajství a publicistiku, že i na činnosti pana Proroka to bylo velmi dobře vidět, koneckonců jsme se o tom mohli mnohokrát přesvědčit. Jestli byl prorokem něčeho, tak rozhodně ne vyváženého zpravodajství.
Stejně tak mýty kolem paní Bobošíkové. Nemám důvod tuto paní nějak uctívat, nemám důvod se jí klanět, ale musím po pravdě říci, že tato dáma měla odvahu v době, kdy Václav Klaus byl na vrcholu své kariéry, byl na vrcholu - tím ho tedy nechci umísťovat na sestupnou dráhu (pobavení v sále) - tak v této době paní Bobošíková měla odvahu mu klást velmi nepříjemné otázky, v době, kdy mnoho lidí, kteří se teď buší v prsa, bylo velice servilní.
Musím říci, že je další mýtus, když tady někteří lidé se šíří o tom, kdo jim v radě vadí a kdo jim nevadí. Je velmi pozoruhodné - opět se nechci zastávat toho člověka - když vadí neúspěšný senátorský kandidát za ODS, ale naprosto nevadí jiný člen rady, který byl neúspěšným tiskovým mluvčím na Ministerstvu financí. Tak se mi zdá, že obě strany se staly obětí určitých mýtů, které byly někým záměrně šířeny, aby se obě strany nemohly domluvit, aby nemohly komunikovat. Domnívám se, že tuto patovou situaci je třeba řešit.
Jsme v situaci, kdy na řadu negativních jevů jsme upozorňovali už v minulosti. Já konkrétně jsem dával už ve Federálním shromáždění návrh na to, aby byly zastoupeny různé zájmové skupiny, občanské iniciativy, hnutí, právě mezi těmi, kteří mohou navrhovat kandidáty do rady. To bylo počátkem 90. let. Opakovaně jsme upozorňovali na to, že rada není proporcionálně složena, že není reprezentativní, že ČT neplní své veřejnoprávní poslání, že se objevují nedostatky, pokud jde o objektivitu. A snesli bychom řadu, řadu důkazů. Která země by si např. platila pořad, jako je "Ta naše povaha česká", který vyznívá vůči této zemi udavačsky v době, kdy máme zájem, aby obraz naší země v zahraničí byl co nejlepší? Kdo by vlastně financoval takové sebemrskačství a takové lži? Kdo může říci, že by byl spokojen se zprávami, které byly o stávkujících, o těch, kteří dnes stávkují? Kdo by mohl být spokojen s informacemi třeba o konfliktu v Jugoslávii? Nebo nedávno jsem viděl pořad na veřejnoprávní televizi o českém zemědělství, který byl plný lží, polopravd a nesmyslů. Přesto byl prezentován v době, kdy Česká televize údajně bojuje o vyvážené, objektivní a nestranné zpravodajství a publicistiku podobného charakteru.
Častokrát jsem byl svědkem toho, že tam, kde podle zvyklostí, které existují v mediálním světě v západní Evropě a USA, musí být jasně odlišen komentář a informace, tyto věci se proplétaly a vlastně se tím měla navodit určitá tendence, která měla přejít na posluchače a diváky.
Na druhé straně je třeba objektivně říci, že během 90. let Česká televize udělala velký pokrok, pokud jde o stránku technickou, pokud jde o profesionální přípravu kádrů, a jsou některé oblasti, které jsou přímo vynikající, jako je oblast vzdělávacích pořadů a třeba tým, který vede Petr Zvoníček, nebo práce, které připravil pro televizi Tomáš Jančařík - doufám, že jim neublíží, když je z tohoto místa zmiňuji právě já - tak musím říci, že jsou velikým přínosem.
Byli jsme svědky také toho, že se jakoby role jednotlivých televizí proměnila. Zpočátku byla obviňována Nova, že není vyvážená, ale časem se ukázalo, že Nova je vyváženější, objektivnější než Česká televize. A jaký je důvod? Jednak je to ohled na trh, na to, že tato soukromá televize musí reflektovat názory diváků a musí bojovat o svůj share na trhu, protože její financování je s tím spojené. Na druhé straně je třeba říci, že česká veřejnoprávní televize tento prostor vyváženého zpravodajství svou tendenčností prostě vyklidila a soukromá televize se ráda do tohoto prostoru přesune.
Tak se mi zdá, že jestliže my v našich doporučeních radám jsme nebyli možná posloucháni proto, že naši odpůrci si hráli na svatého Antonína poustevníka, který, jak známo, se stal svatým proto, že odmítal dělat dobré skutky právě proto, že mu je našeptával ďábel - možná, že jsme se ocitli v této roli takového našeptávače - tak dnes se mnozí stávkující dostali do role jiného svatého, a sice svatého Kryšpína, který se stal svatým proto, že bral cizí usně a dělal z nich boty pro chudé. Nevím, jestli programy jsou zrovna teď pro chudé, ale v každém případě spíše je to teď jejich svatý než svatý, který jim jinak byl přisouzen církví. Patronem televize, jak známo, je svatá Klára, první objekt obrazového přenosu a zároveň i první televizní divák.
Myslím si ale, že je třeba celou záležitost snést vysloveně do praktické podoby a dosáhnout toho, aby se co nejrychleji tato patová situace, kde dominují mýty a kde zcela jsou potlačené skutečnosti, vyřešila. Děkuji vám.
***