(16.10 hodin)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji paní poslankyni Kupčové a prosím pana poslance Filipa.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedo. Vážení členové vlády, paní a pánové, dovolte mi, abych se připojil k tomu, co zde řekla zejména paní kolegyně Kupčová. Je pravda, že předložený návrh navazuje na návrhy obsažené v tisku č. 383, jak jsme ho znali v roce 1999 a který byl před rokem zamítnut. Ale nový návrh stejně jako návrh, který jsme projednávali před chvilkou, představuje určitou, pro někoho možná nepodstatnou modifikaci toho, co zde bylo projednáváno.
Pokud jde o trestní řád, nová úprava zmírňuje neformální pojetí přípravného řízení. Pokud jde o novelu trestního zákona, tato je odlišná od té původní verze, kterou jsme před rokem zamítli. Týká se totiž pouze úprav obecné části trestního zákona a zcela byly vypuštěny doplňky zvláštní části, pokud do ní měly být zařazeny hospodářské trestné činy spáchané z nedbalosti. Mě osobně to může mrzet, ale už při tom, když jsme podávali náš návrh se Zuzkou Rujbrovou, jsme si uvědomili, že projednávání v takovém spojení narazí ještě na větší komplikace v této sněmovně a novela by mohla skončit znovu zamítnutím.
Jsem rád, že diskuse běží a že probíhala celou dobu, celý rok 2000, a jsem rád, že po diskusi se k této normě vracíme, a jsem přesvědčen o tom, že většina problémů může být odstraněna. Podle mého názoru není ovšem dosud žádná z těch dvou nabízených novel novelou, kterou já bych preferoval v trestním řádu. Není to návrh, který by splňoval to, o čem jsem osobně přesvědčen, že by zajišťovalo skutečnou ochranu lidských práv, že by zajišťovalo skutečné zjištění objektivních podmínek spáchaného trestného činu a vedlo by k potrestání. Je navržen kompromis a uznávám, že tento kompromis je nejlépe vyhovující.
Pokud nebudou shledány důvody, které já neznám, pro které by měl být náš nebo tento návrh odmítnut, pokládám jej za základ vhodný pro další posouzení a doporučím na závěr svého vystoupení, abychom se jím zabývali ve druhém čtení, a to nejen ve výboru ústavně právním.
Pro posouzení návrhu ve výboru ústavně právním ovšem si dovolím stanovit okruh otázek, které vyžadují další, podrobnější stanovisko, tak aby průběh zejména třetího čtení byl nekonfliktní. Pokud jde o první část, samotný trestní řád, s ohledem na rozsah navržených změn nepokládám za možné zaujmout stanovisko ke všemu, ale uplatním pouze stanoviska k základním principům, na nichž je novela vybudována.
Podle důvodové zprávy je cílem novely odstranit nežádoucí složitost trestního řízení a tak dosáhnout zrychlení trestního řízení. Dovolím si připomenout, že cílem každého trestního procesu je zajistit, aby trestný čin byl náležitě zjištěn a jeho pachatel spravedlivě potrestán, přičemž je důležité, aby se tak stalo opravdu co nejrychleji po spáchání trestného činu. Ale zároveň je důležité, aby v průběhu řízení byly poskytnuty ve značné míře záruky základním lidským a občanským právům zúčastněných osob. A proto se jednotlivé typy trestního procesu od sebe liší a v návrhu se liší v tom, zda je v nich preferován spíše požadavek rychlosti řízení, nebo zda je od počátku kladen důraz na dodržování zákonnosti.
Platné úpravě trestního řádu je dlouhodobě vytýkána složitost postupu, která v důsledku vede k nutnosti opakování procesních úkonů v různých stadiích řízení. Snahou zrychlit a zjednodušit řízení byly zdůvodňovány četné novely od roku 1990, kterými došlo ke změnám současného trestního řádu.
Podle tohoto návrhu podotýkám, že tohoto záměru nejenže nebylo dosaženo, ale naopak právě došlo k prodloužení trestního řízení a navržená novela má odstranit právě ty chyby, kterých se zákonodárci od roku 1990 dopustili.
Za prvé podotýkám, že v roce 1990 byla odstraněna diferenciace řízení o trestných věcech různé závažnosti, ke které se dnes vláda vrací. A jsem rád, že se k ní vrátila. Byla omezena oprávnění státního zástupce. Bylo zrušeno vydávání usnesení o zahájení trestního stíhání, takže proti němu nebyla přípustná stížnost. V důsledku zrušení tzv. zahájení stíhání ve věci, o kterém mluvil pan kolega Výborný, nebylo před sdělením obvinění možno provádět procesní úkony.
Možno tedy konstatovat, že podstatnou část navržených změn v trestním procesu představují ty chyby, o jejichž odstranění nebo překonání se musíme zasadit, abychom udělali to, co za posledních deset let jsme způsobili my sami nebo naši předchůdci.
K nejpodstatnějším změnám dochází v přípravném řízení, jemuž především byla vytýkána zdlouhavost a formalizace postupů. Podle nejen mého názoru může ke zjednodušení postupu přispět legalizace procesních úkonů prováděných před zahájením trestního stíhání.
Policejní orgán je povinen na základě vlastních poznatků i na základě oznámení jiných osob činit všechna potřebná opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a směřujících ke zjištění pachatele. Jakmile tedy policejní orgán přistoupí k provádění úkonů trestního řízení, je povinen o tom sepsat záznam, ve kterém uvede popis skutku a jeho právní kvalifikaci i způsob, jakým se o trestném činu dozvěděl. Opis záznamu musí doručit státnímu zástupci. O provedení úkonů a vyžádání vysvětlení sepisuje záznam, který je možné použít k řízení před soudem. Při podávání vysvětlení má každý právo využít pomoci advokáta.
Jsem přesvědčen, že takový postup je správný. Pokud již v tomto stadiu je nutné provést neodkladný nebo neopakovatelný úkon, vyslechne policejní orgán takovou osobu jako svědka a sepíše s ní svědecký protokol. Na návrh státního zástupce se má takového procesního úkonu, jmenovitě výslechu svědka nebo rekognice, účastnit soudce. Jestli je účast soudce nutná nebo není nutná, bude jistě předmětem jednání ústavně právního výboru. Jeho účast však znamená pouze ověření zákonnosti postupu policejního orgánu při provádění procesního úkonu, takže do průběhu úkonu nemůže soudce zasahovat.
***