(16.40 hodin)
(pokračuje Janeček)
I v tomto zákoně se hovoří těmito slovy a já se domnívám, že je to velmi závažné. Protože to, co chybí naší rodině, není zvýšení porodného, i když samozřejmě to je vítaný příspěvek, není to změkčení podmínek rodičovského příspěvku, i když o tom lze vést diskusi, ale je to naprostá absence politiky tohoto nejzákladnějšího, to je usnadnění startu mladé rodiny do života. Naprosto krachuje bytová politika, naprosto krachují půjčky, které by umožnily mladým rodinám zařídit si mladou domácnost. Místo toho jim přidáme tisíc korun porodného. Domnívám se, že to je šidítko, které může být v obtížných situacích vítáno, proto já nenavrhuji zamítnutí, ale rád bych slyšel, kdyby ke konci svého volebního období tato vláda přišla s jasnou koncepcí a s jasnou podporou rodiny. Opakuji, je to otázka především bydlení, otázka především půjček, které by usnadnily mladým rodinám start do života.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Slovo má pan kolega Volák, připraví se pan poslanec Krása.
Poslanec Stanislav Volák: Vážený pane místopředsedo, vážení pánové ministři, kolegové a kolegyně. Já osobně se domnívám, že projednáváme jednu z největších změn v rodinné politice, jaká za posledních 50 let byla projednávána. Byl bych velmi nerad, kdyby tato změna prošla v podstatě bez povšimnutí v této Poslanecké sněmovně.
Nechci hovořit o 1 600 Kč, kdy se přidává na porodném. O to v zásadě nejde. Je to jen klasický sociálně demokratický populismus, nic víc. (Smích.) Já chci jenom připomenout, dámy a pánové, že třeba víceúčelový kočárek stojí 10 000, takže jestli přidáme 1 600 Kč jednorázově, tím situaci mladé rodiny vůbec nevyřešíme. Navíc těch 150 mil. není tak velký peníz, abychom to nemohli udělat. Ale daleko větší problém je zásadní koncepční změna vyplácení rodičovského příspěvku.
Já se pokusím zamyslet nad tím, jak se vyvíjela rodinná politika této republiky v posledních 50 letech. (Smích.)
V 50. letech to bylo tak, že smyslem existence ženy bylo nejdříve nastoupit do práce, a pokud to šlo, tak děti dát do kolektivních zařízení, ať to byly jesle, nebo mateřské školy. I minulý režim si v 69. roce uvědomil, že to takto dál nejde, a přijal podle mého soudu tehdy velmi dobrý zákon, který byl o mateřském příspěvku. Minulý totalitní režim tehdy usoudil, že rodina je schopna vychovávat děti podstatně lépe než kolektivní zařízení, a to především v batolecím věku a v kojeneckém věku, tzn. do doby tří let. Tento režim tehdy usoudil, že je nezbytné, aby po dobu, kdy je vyplácen mateřský příspěvek, žena nechodila do práce, neměla žádný příjem a nedávala děti do kolektivních zařízení. A to byl prosím komunistický režim.
Tento režim pokračoval dál a dokázal touto politikou v 70. letech velmi významně stimulovat porodnost, i když jen na velmi krátkou dobu. Doba vyplácení mateřského příspěvku se v 70. letech prodloužila z jednoho roku na tři, byly velmi intenzivní novomanželské půjčky, zlevnilo se dětské zboží a stal se téměř demografický zázrak. Pokud na počátku 70. let se rodilo 140 tisíc dětí, tak od roku 1973 do roku 1978 se rodilo více než 180 tisíc dětí. Samozřejmě, že minulý režim neměl finanční prostředky na to, aby tuto politiku dále stimuloval, a porodnost opět klesla.
Položme si ale otázku, co dělá svým opatřením pan ministr Špidla? Pan ministr Špidla se v podstatě vrací velmi významně před rok 1969, protože říká: pokud chcete - tehdy to byly důvody budování komunismu nebo socialismu - zlepšit svoji finanční situaci, nic vám nebrání v tom, abyste dali kojence nebo batole - a u kojence je to ještě tragičtější - do školky nebo do jeslí. To znamená děti do tří let. To také znamená, aby maminky budily své děti v půl šesté a odváděly je - samozřejmě plačící a ve stresu - do školky nebo do jeslí. (Smích.) Tuto politiku bohužel sleduje v současné době pan ministr Špidla.
Já osobně se domnívám, že je to velmi nebezpečné a že do budoucna tato politika významným způsobem ohrozí uspokojování bazálních dětských potřeb, to je potřebu jistoty, bezpečí, lásky a sounáležitosti. Vracíme se tímto návrhem - ještě jednou opakuji - výrazně před rok 69. Děkuji za pozornost. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Vážené kolegyně a kolegové, není nás v tomto jednacím sále příliš. Nicméně intenzita hluku je spíše taková, jako kdyby v této místnosti sedělo téměř 400 poslanců. Chtěl bych vás požádat, abyste se, když vystupuje některý z vašich kolegů, pokud možno zklidnili, protože věřím, že ani vám není jistě příjemné, když hovoříte od řečnického pultu a mluvíte k hlučícímu sálu. Slovo má pan kolega Krása.
Poslanec Václav Krása: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, já se budu také zabývat tím, co je v návrhu novely zákona o sociální podpoře skutečně nejvíce kontroverzní. Je to nové stanovení podmínek nároku na rodičovský příspěvek.
Musím říci, že když jsem poprvé ten návrh slyšel, okamžitě potom, když jej vláda projednala, zdálo se mi, že to může být návrh, který podpoří příjem rodiny. Při hlubším zamyšlení ale všichni zjistíme, že ten návrh je úplně zvrácený, že ten návrh je úplně chybný, protože on naopak bude ještě podstatně více motivovat rodiny k tomu, aby odkládaly své malé děti do různých zařízení, než kdyby nebyl vyplácen žádný příspěvek. Protože návrh vlastně říká v kostce toto: Maminko, když vezmeš svoje malé dítě, odvedeš ho do předškolského zařízení a půjdeš do práce, tak já, hodný stát, ti k tomu ještě přidám 2 500 Kč. Naopak, maminko, když budeš hloupá a budeš s dítětem doma, tak sice dostaneš 2 500 Kč, ale protože si nebudeš moci přivydělat, tak na tom budeš hůře. To je supermotivace k tomu, aby rodiny odváděly svoje děti do předškolních zařízení, aby neposkytovaly malým dětem rodinné zázemí, aby vlastně okamžitě porušovaly všechny vazby mezi dítětem a rodiči. Myslím si, že takovýto návrh je opravdu zcela chybný.
Pan ministr tady hovořil ve své úvodní řeči o zdravém rozumu. Já musím říci, že tady nevidím ten zdravý rozum, že nerozumím tomuto návrhu a vůbec nerozumím, proč byl takto předložen. Rozuměl bych tomu, kdyby tento návrh zněl například tak, že se zvyšuje rodičovský příspěvek nebo že se motivuje rodina k tomu, že se nějakým způsobem upravuje příspěvek na druhé a další dítě. Pak bychom se bavili o tom, zda státní rozpočet, státní kasa má na takové zvýšení. Ale tady nemám slov, rozum přechází. Myslím si, že se všichni shodneme na tom, že takový návrh nemůžeme podpořit. Přece opravdu nechceme, aby se rodiče co nejdříve zbavovali dětí do různých zařízení, aby se starali jenom o svoji kariéru a zapomněli na to, že dítě potřebuje určité rodinné zázemí. Toto je supermotivace a já si myslím, pane ministře, že je to chybný návrh! (Potlesk v části sálu.)
***