(17.40 hodin)
(pokračuje Kostrhun)
Knihovny v dynamicky se rozvíjejí informační společnosti představují velmi důležitý faktor dalšího rozvoje, jak to nakonec jednoznačně vyplývá z tzv. zelené knihy o roli knihoven v moderním světě, kterou přijal Evropský parlament 23. října 1998, a neobejdou se bez pevného právního zakotvení.
Předložený návrh zákona má upravit oblast knihoven po více než čtyřiceti letech a nahradit tak dosavadní knihovnický zákon z roku 1959. Cílem navrhované úpravy je vytvořit právní rámec poskytování veřejnosti přístupných knihovnických služeb na úrovni současných potřeb. Za tím účelem se především vymezuje pojem veřejných knihovnických a informačních služeb a stanoví se práva a povinnosti subjektů neboli veřejných knihoven, které budou služby zabezpečovat způsobem zaručujícím rovný přístup k těmto službám všem bez rozdílu.
Dále se stanoví podmínky evidence, revize a ochrany knihovních fondů veřejných knihoven, podmínky ukládání sankcí za porušení jejich povinností, zvané meziknihovní služby. Evidenci veřejných knihoven má vést Ministerstvo kultury, přičemž podmínkou zápisu do evidence bude písemné oznámení subjektu, fyzické osoby, právnické osoby, organizační složky státu nebo územního subjektu samosprávného celku, který hodlá veřejné knihovnické a informační služby poskytovat.
Návrh zákona se nevztahuje na provozování živnosti volné podle živnostenského zákona, neboť veřejné knihovny budou poskytovat základní knihovnické a informační služby bezplatně.
Navrhovaný termín nabytí účinnosti zákona, tj. 1. 1. 2002, zohledňuje také reformu veřejné správy, a to zejména realizaci její prvé fáze. V průběhu roku 2001 budou totiž stávající státní vědecké knihovny převedeny do majetku krajů, okresní knihovny pak do majetku měst a obcí. Předkládaný vládní návrh knihovního zákona, tisk 782, není dokonalý. Jsou v něm některá problematická místa, některé požadavky jsou snad až příliš tvrdé, ale každopádně představuje velmi dobrý a kvalitní základ pro diskusi ve druhém čtení.
Dovolte mi ještě jednou citovat z manifestu UNESCO o veřejných knihovnách: "UNESCO věří, že tam, kde veřejné knihovny nesplňují zásady vyjádřené v tomto manifestu, pedagogové, sociální a kulturní pracovníci a osobnosti politického života podnítí a všemožně podpoří budování takových služeb veřejných knihoven, které se stanou ústředním a dynamickým činitelem aktivně rozvíjejícího se společenství."
Ve smyslu tohoto citátu navrhuji propustit vládní návrh zákona o veřejných knihovnách a podmínkách jejich provozování, tzv. knihovní zákon, tisk 782, do druhého čtení a prosím vás všechny o podporu tohoto zákona. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám dvě písemné přihlášky - pana poslance Starce a paní poslankyně Svobodové. Pan kolega Starec má slovo.
Poslanec Martin Starec: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, máme před sebou sněmovní tisk 782, vládní návrh zákona o veřejných knihovnách a podmínkách jejich provozování, knihovní zákon. Už tady bylo řečeno, že to je norma prastará, protože oblast knihovnictví neustále upravuje zákon č. 53 z roku 1959. Ač je to norma krátká, obsahuje pouze 26 paragrafů, tak už tím, že sleduje nový trend, to znamená nové poměry v zemi, tak je jí potřeba věnovat pozornost. Díky tomu se také sešlo x připomínek už v této části úvodní.
Norma je ve své podstatě vítána, nicméně některé paragrafy předpokládám, že budou v odborném výboru podrobeny diskusi, a vzhledem k tomu, že nejsem členem odborného výboru, a téměř je předpoklad, že se nebudu moci zúčastnit tohoto jednání, tak bych některé myšlenky přednesl už tady, protože předpokládám, že pan zpravodaj je potom využije ze stenoprotokolu při projednávání návrhu zákona.
Jak už jsem říkal, zákon je vítaný. Podle mého názoru je potřeba zpřesnit § 11 odst. 3, zpřesnit v tom slova smyslu, že se týká také bývalých okresních knihoven a sítě malých veřejných knihoven, jak už tady také zaznělo. Abych nehovořil jenom planě, tak přednesu jakýsi možný návrh, podklad pro zpřesnění té definice. Ten návrh by mohl např. znít, že krajská knihovna plní regionální funkce, nebo krajské knihovny plní regionální funkce, jejich výkon je dále přenášen na základní knihovny a instituce v kraji, které byly výkonem této funkce doposud pověřeny. Součástí smlouvy, která musí mít písemnou podobu, je přesné vymezení regionální funkce i její finanční zajištění. Obligatorně krajská knihovna přenáší zpracování statistických údajů ve vymezené oblasti regionu. To je reakce na poněkud volnější formulaci odst. 3, který není zpochybňován, ale nicméně zkusme se ve výboru při projednávání zamyslet nad touto záležitostí.
Třetí část příspěvku bude věnována § 5 až 8, tj. evidence veřejných knihoven, která je v zákoně zpracována poměrně přesně, ale nicméně je potřeba se podívat, jestli není snad možná příliš byrokratická, možná příliš přehnaná. Já to dávám k diskusi, já to nekritizuji, ale myslím si, že je potřeba se na § 5 až 8 podívat.
Stejně tak se domnívám, že bychom mohli podrobit určité diskusi i evidenci a revizi knihovního fondu a dalších paragrafů, tj. § 16 až 20, zase spíše z pohledu některých realit, protože dneska ty knihovní fondy jsou za prvé bohaté a za druhé už se netýkají jenom knížek jako takových, ale některých i moderních nástrojů a je potřeba v tomto držet maximální tempo. Takže tady bych poprosil spíše podrobit diskusi, podívat se na to, jestli tato záležitost skutečně reaguje na podmínky jak na úrovni krajů, tak na síť v rámci okresu.
Tolik asi k návrhu tohoto knihovního zákona, o kterém se domnívám, že jinak bez problému projde druhým i třetím čtením a skutečně napraví věc, která je nebo do dnešního dne byla na pováženou, tj. tento zákon během dvanácti let vlastně trošičku utekl z "legislativní smrště" vlád. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji pane kolego. Slovo má paní kolegyně Svobodová a připraví se pan poslanec Jaromír Talíř.
Poslankyně Alena Svobodová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, omlouvám se, že můj příspěvek bude trochu delší, než jaký byl u předřečníka. Chtěla bych v úvodu se podívat trošku na minulých deset let v oblasti knihovnictví.
Chtěla bych tedy říci v úvodu, že knihovny patří už tradičně k nejvýznamnějším kulturním institucím v naší zemi, protože plní informační, vzdělávací i kulturní funkci v tom nejširším slova smyslu. V mnoha - zejména malých - obcích byly a jsou knihovny dokonce jediným organizátorem kulturního života.
Společenská a ekonomická transformace po roce 1989 zasáhla také oblast knihovnictví, kde docházelo k postupnému rozpadu sítě knihoven, k živelným změnám, aniž by následovalo vytvoření fungujícího systému knihovnických služeb. Myslím, že především díky snahám knihovníků a informačních pracovníků a zřejmě také i síle setrvačnosti systému knihoven se knihovní služby zcela nezhroutily. Vedle řady pozitivních kroků - uvedu aspoň některé, např. automatizace knihovnických procesů a katalogů, využívání informačních a komunikačních technologií, produkování nových typů služeb a v poslední době i zavádění internetu - se projevily po roce 1989 také závažné negativní jevy. Zhoršila se dostupnost knihovnických služeb. Od roku 1989 zaniklo téměř 700 veřejných knihoven, především v malých obcích, ale také malé městské pobočky.
***