(18.00 hodin)
(pokračuje Svobodová)
V současné době např. některé městské knihovny, které plní zmíněné funkce, nedostaly již po několik let ze strany okresních úřadů žádnou finanční dotaci. Ještě se ptám, jaká bude odpovědnost obcí, krajů a Ministerstva kultury za zabezpečení knihovnických a informačních služeb. Nebudou tedy v případě nedostatku finančních prostředků i nadále některé z nich rušeny? Doplatily by na to především právě malé obce, jak už jsem říkala, kde jsou knihovny často jediným kulturním stánkem.
Vážené kolegyně a kolegové, zmínila jsem se jen o některých nedostatcích vládního návrhu zákona o knihovnách. Je v něm i řada dalších problematických míst, ale souhlasím s panem zpravodajem, že tento vládní návrh zákona může být dobrým základem pro diskusi ve druhém čtení a že na základě pozměňovacích návrhů může být dopracován tak, aby se stal kvalitním právním rámcem poskytování knihovnických a informačních služeb široké veřejnosti na úrovni současných potřeb. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Nyní má slovo pan poslanec Jaromír Talíř. Připraví se pan kolega Hrnčíř.
Poslanec Jaromír Talíř: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, vzhledem k tomu, že předřečníci upozornili na řadu problematických míst v tomto vládním návrhu zákona, dovolím si být poměrně stručný.
Já jsem přesvědčen, že ten zákon je potřebný. Především potřebujeme definovat činnosti knihoven, jak se zachází s knihovnickým fondem, potřebujeme definovat meziknihovní výpůjční službu a další záležitosti týkající se knihovního fondu. Myslím si, že je také dobře, že bude definována jakási síť knihoven, od těch ústředních přes odborné, krajské až po ty základní knihovny.
Na druhou stranu také já vidím v tomto vládním návrhu zákona řadu problematických míst. Soustředil jsem se pouze na dva problémy, o kterých si myslím, že je bude třeba v rámci druhého čtení řádně prodiskutovat, případně lépe definovat. Zejména je to ona evidence, které podlehnou všechny veřejné knihovny, kterou povede Ministerstvo kultury. Znamená to, že knihovny, které nebudou v této evidenci uvedeny, nedosáhnou de facto na státní dotace, případně grantové prostředky. Znamená to i v textaci tohoto vládního návrhu zákona, že knihovny, které nebudou v této síti, nebudou moci poskytovat veřejné knihovnické služby. Myslím si, že by bylo paradoxní, aby malá obecní knihovna, která nesplní z nějakého důvodu nebo nebude chtít nebo její zřizovatel ji nepřihlásí do oné sítě, de facto díky tomuto zákonu měla zakázáno poskytovat veřejné knihovnické služby. To je věc, kterou je třeba lépe definovat, odstranit, vyjasnit. Mrzelo by mě, kdyby knihovna jenom proto, že není v nějakém ministerském seznamu, nemohla poskytovat nějaké služby občanům.
Podstatná věc, která mě trápí, je návrh, aby veřejné knihovny poskytovaly veřejné knihovnické a informační služby - v zákoně se říká - způsobem umožňujícím rovný přístup všem, tedy zadarmo. Je to myšlenka, se kterou bych neměl problém. Myslím si, že je zcela akceptovatelná. Na druhé straně bych chtěl ale upozornit na s tím související věc, kterou ovšem tento zákon neřeší. A to, že žádná věc není zadarmo, že každá služba se musí zaplatit a na každou službu bude muset tato knihovna najít prostředky.
Vím, že knihovny vybírají zcela symbolické poplatky. Například Státní vědecká knihovna v Českých Budějovicích vybírá poplatek 80 Kč od dospělého občana a má zhruba 12 tisíc čtenářů. To znamená, že to je pro ni příjem zhruba 1 mil. Kč do rozpočtu. Já se ptám, bude-li muset poskytovat všechny služby zadarmo, bude jí navýšen o 1 mil. Kč rozpočet? A od koho?
Tady bylo řečeno, že stát poskytuje - a opravdu poskytoval - dotační titul, pomocí kterého bylo možno zavádět a je možné zavádět do knihoven internet. Ty částky jsou dokonce uvedeny v důvodové zprávě. Byly to částky v desítkách milionů Kč. Bohužel při schvalování letošního rozpočtu, tzn. rozpočtu na rok 2001, je tam částka nula. Po pravdě je třeba říci, že kdesi ve Všeobecné pokladní správě je ukryta částka, která má být poskytnuta na program VISK tak, jak je popsán v této důvodové zprávě. Není ovšem definováno, zda na to bude opravdu použita, či nikoli.
Vzpomeňte si, jak jsme při projednávání státního rozpočtu z našeho výboru navrhovali, aby se našly ve státním rozpočtu prostředky na pokrytí už tady definované a zmiňované regionální funkce knihoven. Bohužel se ty prostředky nenašly. Věřím, že Ministerstvo financí se s tím nějak vypořádá a že poskytne dotace bývalým okresním knihovnám na to, aby mohly tuto službu zajistit.
Já tedy upozorňuji na to, že myšlenka je dobrá, ale podívali-li bychom se na to, jak ji hodlá vláda realizovat, tak narazíme velice tvrdě na faktickou realitu státního rozpočtu a prostředků, které vláda vynakládá na resort kultury. Tady bychom zjistili, že tento úmysl není dostatečně podpořen tím, čím musí být podpořen, tedy finančními prostředky.
Mám také pocit, že budeme-li tímto zákonem ukládat povinnosti jiným zřizovatelům, a teď mám na mysli obce a kraje, tak tam také stanovíme podmínku, že tyto služby mají poskytovat zadarmo, aniž odpovídajícím způsobem mluvíme o dotacích, které by mohly být ze strany státu poskytovány. Vím, že toto není přímo otázka, která se týká knihovnického zákona, nicméně velice bezprostředně s ním souvisí a myslím si, že i nad tímto problémem se budeme muset v rámci druhého čtení zamyslet tak, abychom mohli ve třetím čtení tento vládní návrh zákona schválit.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní uděluji slovo panu poslanci Hrnčířovi, který je zatím prvním přihlášeným do obecné rozpravy.
Poslanec Pavel Hrnčíř: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, paní poslankyně, páni poslanci. Návrh vládního zákona o veřejných knihovnách nahrazuje původní starý knihovnický zákon č. 53/1959 Sb. Je tedy už značně přežitý a z tohoto titulu je vládní návrh zcela určitě dobrým počinem. Na druhé straně zákon byl předložen v době již probíhajícího procesu reformy veřejné správy, kdy nové kraje zahajují svoji činnost a okresní úřady svoji činnost pomalu končí. To samozřejmě přináší řadu problémů.
V řadě okresů již proběhla transformace okresních knihoven, a proběhla dosti živelně. Řada dříve fungujících vazeb mezi knihovnami byla narušena a zčásti klesla i odborná úroveň veřejných knihoven, především těch vesnických. Navrhovaný zákon tento nepříznivý stav neřeší.
Dalším velkým problémem je zákonem předkládaný systém veřejných knihoven. Dlužno poznamenat, že navrhovaný zákon sice konstatuje, že vyjmenované knihovny provozuje, resp. zřizuje stát a další knihovny příslušný orgán kraje a obce, bohužel však není zřejmé, zda zřízení nebo provozování je povinností těchto subjektů a zda na úrovni krajů a obcí jde o působnost přenesenou nebo samostatnou. Můžeme si ze zákona o obcích a krajích pouze dovozovat, že by mělo jít o působnost samostatnou. Pak ovšem vzniká otázka, zda stát může těmto samosprávným celkům zákonem nařídit takovouto činnost, která na jejich vlastní rozpočet klade finanční nároky.
***