(9.50 hodin)
(pokračuje Kučera st.)
Nehovořme tedy v tomto případě o školném v klasickém slova smyslu. Příspěvek, který mohou vybírat a vybírají soukromé základní umělecké školy od jednotlivých žáků, není pevně stanoven a je to jen otázka dohody a řekněme i solventnosti rodičů žáků, kteří na těchto školách studují, v jaké výši je tento příspěvek stanoven. Samozřejmě že víme, že výše tohoto příspěvku nemůže být pochopitelně tak vysoká, jako je řekněme připravovaný návrh školného na vysokých školách, který před časem někteří moji kolegové avizovali pro budoucno, ale právě z tohoto důvodu jsem se rozhodl tady dnes vystoupit. Jestliže včera kolega Pleva řekl: toto bude malý krok a po volbách uděláme kroky velké, mám obavu, že i dnešní vystoupení kolegy Bartoše, který hovoří o tom, že se jedná pouze o malý krůček, naznačuje - ano, je to malý krůček, je to skulinka, je to průlom do zatím dosud nějakým způsobem pevně stojící zdi. Jakmile uděláme tento první krůček, budou následovat další a další a opět se dostaneme do stejné kategorie.
Mohl bych tady začít zdánlivě filozoficky uvažovat, jaký potom bude vlastně rozdíl mezi státní a soukromou školou, když budou soukromé školy - a podotýkám, teď mi nejde jenom o základní umělecké školy - pobírat onu stoprocentní dotaci. Už před zhruba rokem a půl jsem ve výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu na toto téma hovořil a bohužel nedošel jsem od té doby k závěru, že by se cokoliv změnilo. Mám pocit, že nejedná-li se o speciální typ speciálních škol, které nahrazují v celém tom segmentu školství něco, co státní školství nemá, pak snad jedině je ona stoprocentní dotace zdůvodnitelná podobně, jako může být zdůvodnitelná ve chvíli, kdy se jedná o školy ve smyslu povinné základní školní docházky.
Je mi velice líto, že navzdory tomu - i když mám mezi učiteli a řediteli soukromých základních uměleckých škol celou řadu přátel - nemohu v tuto chvíli s předkládanou novelou kolegů souhlasit, a proto se také připojuji k návrhu, který tady před chvílí přednesl kolega Pícl, na zamítnutí, zvláště když vím, že ministerstvo školství připravuje komplexní řešení celé této problematiky. Pan ministr ho tady naznačil. K mému potěšení kolega Bartoš nás všechny vyzval, abychom školský zákon podpořili. Nuže, podpořme ho a nedělejme nesystémové kroky zbytečně tam, kde je není nutné dělat.
Dámy a pánové, přesto vás prosím, abyste, ať už zaujmete stanovisko takové nebo onaké, i nadále drželi palce základním uměleckým školám, protože jsou to školy, které si pozornost zaslouží. Děkuji vám.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Dále bude hovořit pan poslanec Petr Pleva, připraví se pan poslanec Mareš.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, vážení ministři, dámy a pánové, můj ctěný předřečník kolega Kučera starší, i když tak nevypadá, a před ním moje ctěná kolegyně Šojdrová hovořili o tom, že kolega Bartoš nemluvil pravdu, když mluvil o rovnosti zřizovatelů, protože přece obce a kraje hradí provozní peníze ze svého rozpočtu. Já bych, dámy a pánové, vás jen poprosil, abyste trochu přemýšleli, kde obce a kraje ty peníze vezmou. Jsou to peníze daňových poplatníků stejně tak jako peníze státní, jen se prostě jinak jmenují. Stát přerozděluje peníze, některé dává krajům, některé dává obcím. Teď díky novým rozpočtovým pravidlům už skoro stoprocentně, ale to je jiná otázka. My tady ovšem chceme dát na roveň peníze placené z peněz daňových poplatníků a peníze soukromé, tudíž peníze rodičů. My chceme, aby rodiče na soukromých školách si to v podstatě zaplatili dvakrát, protože jednou si platí vzdělání svých dětí a možnost tohoto vzdělání prostřednictvím daní a jednou si ho platí ještě jednou prostřednictvím školného. To je myslím ta nespravedlnost, na kterou upozorňujeme.
A teď k tomu, o čem jsem chtěl hovořit. Vzpomeňte si na projednávání rozpočtu a vzpomeňte si, kolik peněz dáváme na tzv. protidrogové programy. A jsou to už většinou programy, kde hasíme něco, co už se stalo, kdy dáváme peníze na výměnu injekčních stříkaček, dáváme peníze na substituční metadonový program, dáváme peníze na centra, streetworkery atd. Nechci zpochybňovat, že peníze jsou vynaloženy účelně. Ale měli bychom se také zamyslet, zdali nebudeme více peněz dávat na prevenci, a už jednou tato sněmovna rozhodla, že dá na školní hřiště. Ale není také prevence to, že dítě bude chodit do hudební školy, že se bude věnovat hudbě? Že bude ve svém volném čase dělat něco smysluplného a nebude mít čas, aby se nudilo a tím zkoušelo a experimentovalo s drogami? Podle sdělení, které bylo včera v denním tisku, je u nás zkušenost mladé generace s drogami velmi vysoká. Sice nevím, z jakých statistik bylo čerpáno, nicméně myslím, že to je problém, který nesmíme podceňovat. Jestli aspoň malou kapkou, a tady se skutečně jedná o směšné finanční prostředky, můžeme přispět také k řešení této problematiky, prosím, abychom odhodili jednoduché ideologické brýle, skutečně se poslouchali, skutečně nad věcmi přemýšleli a pokusili se s tím něco udělat. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Mareše.
Poslanec Petr Mareš: Pane předsedající, páni ministři, kolegyně a kolegové, bohužel až příliš často se nám stává ve chvíli, kdy na této půdě diskutujeme o otázkách vzdělávání, že sklouzáváme k otázkám ideologickým, k otázkám úzce stranického pohledu anebo k otázkám kvality divadelního projevu.
Myslím, že návrh novely zákona, kterou projednáváme, nemá stranický charakter a není vyhroceně ideologického charakteru. Bojím se, že budeme-li každou otázku dotýkající se vzdělání hodnotit prizmatem toho, co se může stát za dva roky, ve chvíli, kdy se změní poměry v této sněmovně, zablokujeme možnost otevřené a efektivní diskuse na toto téma. Včera jsme zde diskutovali novelu vysokoškolského zákona a velkou část jsme strávili tím, že jsme diskutovali o tom, co se stane, až jednou. Školné tady bylo nejfrekventovanějším slovem, přestože se ho přímo tato novela nedotýkala. Bohužel podobné tóny zazněly i v dnešních vystoupeních.
Myslím, že bychom se měli podívat skutečně na to, co se tato novela pokouší řešit. Myslím, že to pan kolega Kučera velmi správně řekl. Je to řešení problematiky základních uměleckých škol, něčeho - tak jak to popsal pan kolega Brousek velice hezky - co je integrální součástí existence našich komunit. Je přece mezi námi celá řada lidí, kteří jsou angažováni v komunální politice. Jsou zde starostové, jako např. zpravodaj našeho výboru. Ti když se upřímně zamyslí nad tím, jaká základní umělecká škola funguje v jejich městě, soudím, že řada z nich si nebude jista, zda je soukromá, nebo veřejná, protože to nezajímá ani je jako starosty, ani učitele, ani rodiče, ani ty žáky. Je zajímá samotná funkce základní umělecké školy, funkce, která je nenahraditelná, funkce, která zanikne-li, pak zanikne část života dané obce.
My se bavíme o jednom segmentu těchto základních uměleckých škol, segmentu malém, segmentu, který financujeme tak malou částkou z celkového obrovského rozpočtu ministerstva školství, že v zásadě, vzpomenete-li si na to, co jsme zde projednávali při rozpočtu, tak by málokdo z vás takto malou částku vůbec zaregistroval, že se o ní bavíme.
***