(10.20 hodin)
(pokračuje Bartoš)
To je velmi významný důvod pro to, přemýšlet o jejich kompetencích.
Naše navrhovaná novela jde touto cestou. Chce nynější stav změnit a umožnit tak obcím jmenovat ředitele svých zřizovaných škol a školských zařízení. Chci zdůraznit jednu velmi důležitou věc. V zákoně je zabudována pojistka umožňující kraji v podobě kontrasignace spolurozhodovat při jmenování a odvolávání ředitelů. Obec tedy nebude rozhodovat úplně sama. Je třeba připomenout, že podobná pojistka není ani u škol církevních, ani u škol soukromých a ani u škol, které by teoreticky mohlo zřizovat ministerstvo školství.
Argumenty obsažené ve vládním stanovisku nejsou důvodem k tomu, aby navrhovaná novela byla zamítnuta. Píše se zde, že kraj má nadhled, erudovaný přístup, že může lépe uplatňovat odborná kritéria při výběru ředitelů. Proč ne. To všechno přece při své kontrasignační pravomoci může kraj naplnit, nic mu v tom nebrání. Naopak se od něj očekává právě tato činnost. Proto je v zákoně již zmiňovaná pojistka.
Kritizováno je ve stanovisku rovněž výběrové řízení jako neurčitý pojem, který nestanoví formy objektivního výběru kandidátů na ředitele. Chtěl bych zdůraznit, že výraz výběrové řízení autoři novely použili zcela úmyslně, a to namísto pojmu konkurs, neboť právě ministerstvem vydaná vyhláška, která řeší konkursní řízení, se na základě mnoha konkrétních a doložitelných případů ukázala jako zcela nepoužitelná a lze ji chápat spíše jako odstrašující případ než jako objektivní kritéria při výběru kandidátů.
Taktéž kritiku novely z pohledu případu, kdy se oba spolurozhodující nedohodnou na osobě ředitele, není možné považovat za relevantní. Takové případy již přece ve školské legislativě existují. Takové případy máme, kdy např. kraj jmenuje ředitele svého školského odboru a ministerstvo má pravomoc spolurozhodovat svým podpisem. Kdo je v tomto případě rozsoudí, pokud nejsou schopny se tyto dva subjekty dohodnout? Nebo si myslíme, že ministerský úředník má vždycky pravdu?
Odpověď na tuto otázku spočívá v hledání společných řešení, v dohodě obou partnerů. Jiné řešení není. To, že jeden druhému vnutí jednostranně svou vůli, je sice rychlé a možná snadné řešení, ale v konečném důsledku pro vzdělávací soustavu spíše méně vhodné, neboť vzdaluje školy od konkrétního prostředí, ve kterém se nacházejí. Právě potřeby tohoto prostředí, očekávání veřejnosti, vliv občanů na dění ve škole, to jsou zcela nepomíjitelné faktory v oblasti dnešního vzdělávání. Bez nich by škola byla zkostnatělou institucí, do které sice musí každý v určitém období svého věku chodit, ale nic mu to do budoucna nepřináší. Já si myslím, že nikdo takovouto školu nechce.
Dámy a pánové, chtěl bych vás požádat, abyste tento návrh zákona nezamítali a pustili jej do druhého čtení. Myslím si, že by to byl i určitý projev jistého druhu důvěry, který by prokázala tato sněmovna především vůči politikům, kteří dělají tuto politiku na komunální sféře. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní prosím, aby se slova ujal opět zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Václav Pícl.
Poslanec Václav Pícl: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové. Poslanecký návrh zákona požaduje změnit dosud platnou právní úpravu, podle které dle § 7 písm. h) a § 14 odst. 7 zákona ČNR č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů, k nimž patří i zákon 132/2000, ředitele škol a školských zařízení zřizovaných obcí jmenuje a odvolává orgán kraje v přenesené působnosti se souhlasem obce, na systém opačný, podle kterého by ředitele těchto škol a školských zařízení jmenovala obec se souhlasem orgánu kraje v přenesené působnosti.
Platnému systému poslanecký návrh vytýká velmi centralistický model řízení školství, kdy veškerá pravomoc ve školství je soustředěna na úroveň kraje, a upozorňuje na to, že došlo k prodloužení vzdálenosti mezi subjekty vykonávajícími veřejnou správu ve školství, tedy mezi obcí a krajem, čímž se zmenší znalost lokální problematiky a tím i možnost reagovat na konkrétní potřeby zřizovatelů a potřeby škol.
Vzdálenost mezi krajem a obcí je sice větší než mezi okresem a obcí, není však natolik velká, aby neumožňovala kraji orientovat se v potřebách obcí. Jinak by byl zpochybněn princip krajů, protože po skončení činnosti okresních úřadů k 31. 12. 2002 bude vztah krajů k obcím základním principem vztahů v územní samosprávě.
Naopak nadhled krajů při jmenování ředitelů škol a školských zařízení a stanovení jejich platů umožní vybírat kandidáty ze širší nabídky, objektivněji hodnotit výběr kandidátů a na ředitele škol a školských zařízení uplatňovat náročnější kritéria v odborném vedení škol a školských zařízení a v hospodaření se svěřenými státními prostředky, a vyvarovat se nežádoucích, neodůvodněných disproporcí v odměňování.
Vzhledem ke značné rozdrobenosti obcí na území státu princip jmenování ředitele základní školy se všemi třídami obcí nedává právo obcím, které nemají vlastní školu nebo nemají jen školu malotřídní, aby se podílely na rozhodování o jmenování ředitele školy, kterou děti z těchto obcí navštěvují. Tedy argument o posílení kompetence obcí navrhovanou novelou má jen relativní hodnotu. Při tak velkém počtu malých obcí nejsou záruky toho, aby všechny obce mohly kvalifikovaně postupovat při výběru osob na funkci ředitele školy a školského zařízení, objektivně rozhodovat o jejich odměňování, nést odpovědnost za hospodaření se státními mzdovými prostředky, aby na první místo kladly prioritu státu ve vzdělanostní politice před lokálními zájmy.
Argument navrhovatelů, že se má tímto způsobem reagovat na potřeby zřizovatele, je ústupem od prioritní odpovědnosti státu a škol zaručit žákům bez rozdílu místa pobytu státem garantovaný stupeň vzdělání. Přičemž je zřejmé, že poslanecký návrh klade důraz na prioritu zájmů obce, zatímco jedna z nejvýznamnějších položek státního rozpočtu, kterou je školství, je orientována na úroveň vzdělávání a rovné postavení občanů k jeho dosažení.
Navrhovatelé předkládají svůj návrh v době, kdy teprve nabývá účinnosti zákon č. 132/2000, který znamená podstatnou decentralizaci ve školství, přičemž věcná stránka poslaneckého návrhu byla předmětem debaty v Poslanecké sněmovně při projednávání návrhu tohoto zákona. Přitom je navrhovatelům známo, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy předložilo vládě návrh nového školského zákona, při jehož projednávání v Poslanecké sněmovně bude předmětná záležitost znovu posuzována.
Není vzata v úvahu ani skutečnost, že přijaté zákony realizují prvou fázi reformy veřejné správy. Nejsou tedy a nemohou být k dispozici ani zkušenosti z její realizace. Z tohoto hlediska jsou obavy navrhovatelů ze zvládnutí školské agendy kraji ve vztahu ke školám a školským zařízením zřizovaným obcemi zatím pouze hypotetické. Očekává se, že následující druhá etapa reformy veřejné správy povede k dalšímu prohloubení decentralizace k obcím, kde rozhodující úlohu budou mít pověřené obce. V této situaci bude reálné odpovědně zvažovat i přenesení dalších kompetencí na obce.
Podle návrhu mají být pro jmenování rozhodující výsledky výběrového řízení. Pojem výběrové řízení je značně neurčitý. Nevymezuje formy objektivního výběru ve srovnání s dosavadní úpravou, která používá pojmu konkursní řízení.
***