(11.50 hodin)
(pokračuje Klaus)
O tom je tento spor. Tento spor je ideový a jsme zde ve sněmovně jistě někteří, kteří si přejí to první, jsme zde někteří, kteří si přejí to druhé.
Já vím, že pan poslanec Svoboda si přeje to druhé, zaslechl jsem ho v tomto duchu hovořit již mnohokrát. Je to legitimní, sveďme o tom jistý spor, zjistíme, kolik je nás takových nebo onakých. Jenom prosím, aby nám neříkal, že my nerozumíme, o čem tento spor je. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Je mi jasné, že pan poslanec Svoboda nemůže dodržet svůj slib, že vystupovat nebude. Přednostní právo vystoupit má předseda poslaneckého klubu KSČM pan Vojtěch Filip. Potom pan kolega Svoboda, Koudelka.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Pane předsedající, paní a pánové, já bych to tak nezjednodušil, jako to udělal pan předseda Poslanecké sněmovny, protože ta věc má rozměr, na který narazil pan kolega Matulka. A nejde ani tak o syndikalismus, ale ani o jakési nové feudality. To je hezký pojem, pane předsedo, to uznávám, chtěl bych prostřednictvím předsedajícího panu předsedovi tuto poklonu sdělit. Tady jde přece principiálně o to, jestli má smysl vytvářet Komoru soudních znalců nebo znalců, kteří budou zařazeni do určité komory právě proto, že jsou těmi znalci, bez ohledu na to, v jakém oboru jsou, nikoliv o jakousi korporativnost. Já to tak neberu, beru to jiným způsobem a mám výhrady asi jiného charakteru než mnozí jiní, protože já na rozdíl od těch, kteří jsou individualističtí, se hlásím ke kolektivismu, podporuji ho, nemám proti němu vůbec nic, ale zásadně budu bojovat proti tomu, aby kolektivismus se přenesl do míst, kam vůbec nepatří. A tato komora je to místo, kam podle mého soudu kolektivismus nepatří.
Uznávám, že není možné například v oboru advokacie - aspoň neznám takovou evropskou zemi, která by byla individualistická v oboru poskytování právní služby, neznám to. Dokonce jsou ve Francii rozděleni do kategorií, a i tak se v komoře jedná, jestli chodí k apelačním soudům nebo jestli k soudům prvého stupně atd. A tam podle mého soudu patří určitá nikoliv stavovská kategorie, ale určitá ochrana určitého společného zájmu, který je u každého příslušníka té které komunity, protože například, když už jsem si vzal naši vlastní advokátní komoru, je to skupina lidí, kteří mají bránit individuální zájem proti zájmu státu. A to je podle mého soudu potřeba chránit jiným způsobem než individuálně pouze u těch příslušníků této komunity.
Ale pokud jde o Komoru soudních znalců, myslím si, a tady asi zčásti ve shodě s panem předsedou Klausem, že nemohu sloučit do sebe věci neslučitelné. A jenom to, že je někdo zapisován v rejstříku soudních znalců, přece nevytváří žádný společný základ této činnosti. Odebírám to individuální právo předsedům krajských soudů zapisovat do rejstříku a dávám to určité skupině, která může být více lobbistická z individuálních zájmů než předseda krajského soudu. A to je ten problém, to je ten rozdíl, o kterém bych samozřejmě chtěl mluvit a který vytýkám tomu návrhu.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. - Já jsem to předpokládal, pane předsedo.
Předseda PSP Václav Klaus: Chtěl bych jenom panu kolegovi sdělit, že jsem velmi smutný z toho, že termín "nové feudality" jsem si nevymyslel já, ale v roce 1976 autor, kterého pan předseda klubu KSČM pravděpodobně nebude zařazovat mezi své oblíbené autory, byl to Ludwig Erhardt, který deset let po svém pádu z funkce německého kancléře si zoufal, jak se německé Soziale Markwirtschaft přeměnilo v nové kolektivismy, které hezky nazval slovy "neue Feudalitäten". Od té doby tento pojem velmi ctím a myslím, že je velmi trefný.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Slovo má pan kolega Svoboda, poté pan poslanec Koudelka.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, chtěl bych reagovat na to, co říkal pan předseda Klaus.
Za prvé jsem si jist, že jsem neřekl o nikom, že tady někdo něčemu nerozumí. Kladl jsem otázku, že já nerozumím některým vystoupením poslanců, to znamená, nikdy jsem nezpochybnil to, že ostatní tomu rozumějí jinak.
Nicméně jde o podstatnou věc. Jde o to, jaký je vztah, náš vztah i vztah politických stran k občanské společnosti, zda jsme schopni přijmout, že budou existovat jednotlivé entity, které budou vytvářet permanentní nepolitický tlak na ekonomickou i politickou elitu v české společnosti. A já si myslím, že je dobře se tomuto tlaku otevřít, protože to je tlak, který je správný, a jakmile to všechno budeme vidět jenom atomizovaně, jenom stát a jedinec, tak podle mě je to cesta, která není cestou správným směrem. V tom se samozřejmě budeme jistě názorově lišit. Myslím, že problém této komory neřeší tento problém obecně. Myslím, že tady mluví stejně jenom přesvědčený k přesvědčenému.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Pan kolega Koudelka.
Poslanec Zdeněk Koudelka: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno. Myslím si, že termín, který byl tady použit, tzn. feudalismus nového feudála ve vztahu ke komoře, není zcela správný. Protože my tady nezavádíme nové mocenské oprávnění, jenom říkáme, kdo stávající mocenské oprávnění bude nadále mít, jestli stát, který ho má dosud a neplní své mocenské funkce správně, nebo někdo jiný.
Jestliže bych se na to podíval blíže, tak se domnívám, že je lepší mít pluralitu feudálů než jednoho velkého feudála, kterým je stát, protože v pluralitě různých mocí se lépe může jedinec pohybovat, lépe volit, lépe se rozhodnout.
Dnes nemohu říci, že ty profese, které spravuje stát, ať už živnostenským úřadem, nebo jiným státním orgánem, že jsou a priori lépe spravovány než ty, které spravují samosprávné komory. Pokud se podívám na to, kde se člověk lépe dovolá ochrany, pokud je postižen určitou profesí, stojím na stanovisku, že to je vždy u profese samosprávné. Beru to ze svého příkladu advokátní komory. Tam, kde rozhoduje o určité profesi pouze živnostenský úřad nebo v případě například katastru nemovitostí, udělování geologických oprávnění Český úřad zeměměřický a kartografický, tak zjišťuji, že jestliže je člověk poškozen jednáním vykonavatele určité profese jako spotřebitel, tak tyto státní orgány ho vždy odkáží na soud a vůbec věc meritorně neřeší. Zatímco samosprávné orgány mají přece jenom určité mechanismy, jako je kárné řízení, a určitá jiná pravidla a snaží se nahradit škodu, případně potrestat toho vykonavatele určité profese samy.
Navíc pokud je tady hovořeno o objektivnosti, tak objektivnost vždy zaručuje pouze zákon. Jak vůči rozhodnutí státního orgánu, tak vůči rozhodnutí samosprávné komory má ten člověk, který se cítí tímto rozhodnutím dotčen, možnost obrátit se na soud a soud je ten, který koriguje jak rozhodnutí státních orgánů, tak samosprávných komor.
***