(14.30 hodin)
(pokračuje Mertlík)
Je k vašemu uvážení, zda podobný socializující odpor proti tomuto návrhu zákona - socializující ve špatném smyslu tohoto slova - je správný. Děkuji za pozornost. (Potlesk v části sálu.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji navrhovateli. Táži se zpravodaje, zda chce ještě vyjádřit své stanovisko.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, zdá se, že pan ministr Mertlík pokračuje v neuvěřitelných výrocích. Já jsem tady jasně uvedl, že vláda navrhuje nárůst těchto poplatků násobky. Systém, ve kterém za úkon platí ten, kdo o něj žádá, platil, platí a platit bude. Na tom nikdo nic nemění. To znamená. že stále platí, že žadatel si hradí. Možná, že dosavadní výše poplatků neodpovídala nákladům. Možná, že je nezbytné je přizpůsobovat skutečným nákladům. Násobky 4, 6, 7 a 10, které jsem tady vyjmenoval, za takovéto přibližování podle mého názoru považovat nelze. To je důvod, pro který jsem navrhl zamítnutí. Považuji za nemorální - a nedával bych tomu žádné politické atributy - aby skokově byl jakýkoliv požadavek státu vůči jeho občanovi změněn takto dramatickým způsobem. To je dle mého názoru nemorální a je jedno, pane ministře, jestli se vydáváte za představitele toho nebo onoho politického směru.
Za druhé: Samozřejmě že vybírání peněz od občanů má druhou stranu. Umím si představit, že už se radují ti, kteří si takto vybrané peníze chtějí rozdělovat. Podle mého názoru je důležitější chránit ty, od kterých vy je chcete vybrat.
Můj návrh na zamítnutí má jednoduchou logiku. Nemyslím si, že by občané tohoto státu díky této tzv. metodické novele zákona o správních daních měli zaplatit miliardu státu navíc. (Potlesk v části sálu.)
Předseda PSP Václav Klaus: Přihlásil se pan ministr Schling, čímž otevřel rozpravu.
Ministr dopravy a spojů ČR Jaromír Schling: Pane předsedo, dámy a pánové, považuji za nezbytné se vyjádřit k této záležitosti, protože zde několikrát byly za příklad dávány poplatky, které se týkají resortu dopravy a spojů. Musím objasnit, že to, co je v návrhu zákona navrhováno, je správné. A to zvláště při zdůraznění toho, že ČSSD vždy zdůrazňuje princip solidarity. Ale zdůrazňuje ho v takových oblastech, jako je nemocenské pojištění, jako jsou důchody a některé další záležitosti. Ano, tam vždycky zdůrazňujeme princip solidarity a jeho uplatnění je tam nezbytné. Ale na druhé straně máme záležitosti, kde princip solidarity není potřeba uplatňovat. My opravdu nevidíme důvod, proč by na vydání řidičského průkazu, se kterým jsou spojeny nemalé náklady, měli přispívat všichni daňoví poplatníci, tak jako se to zřejmě dělo v době, kdy tyto agendy - řidičské průkazy, cestovní doklady, evidence vozidel - patřily do kompetence Ministerstva vnitra. Pravděpodobně mnohé z těchto poplatků byly víceméně pořádkové a nezohledňovaly náklady, které s vydáním těchto dokladů byly spojeny a které byly hrazeny z kapitoly Ministerstva vnitra.
Jestliže jsme zde udělali zcela zásadní změnu a všichni jsme se na ní shodli - nebo téměř všichni - s tím, že tyto agendy je potřeba zcivilnit, a převedli je do kompetence Ministerstva dopravy a spojů, tak zcela logicky s tím spojujeme i změnu v úhradě nákladů, které jsou s těmito agendami spojeny. Už je nebudou platit všichni, nebudou rozpočítávány na hlavu všech občanů, ale zaplatí je ti, kteří je vyvolávají.
Myslím si, že řada z nás z podnikové praxe zná, že je velmi výhodné, pokud umíme identifikovat náklady a pokud náklady hradí ten, kdo je vyvolává. A tak je tomu nepochybně v případě např. řidičských průkazů, evidence vozidel a podobných záležitostí. Ten, kdo tyto náklady vyvolává, ať si je prosím uhradí. Není to tak, že by stát získal navíc nějaké prostředky. Protože ty prostředky, které zde získá, jsou jenom pokrytím nákladů, které jsou spojeny s vydáním těch dokladů a s dalšími úkony. Čili tady není potřeba uplatňovat princip solidarity. Tady je potřeba uplatnit jiný princip - že ten, kdo náklady vyvolává, v jehož prospěch jsou vynakládány, si je má také uhradit.
Mimo jiné i z těchto důvodů dochází k navyšování poplatků a pokládám to za správné. Samotný fakt navýšení některých poplatků by neměl být spojován s návrhem na potřebu odmítnout tento návrh zákona. Naopak. Tento návrh by měl být projednán, měl by být podroben debatě ve sněmovně, a teprve poté by mělo být o jeho osudu rozhodnuto.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Pan ministr otevřel rozpravu. Pan místopředseda Rychetský.
Místopředseda vlády ČR Pavel Rychetský: Vážený pane předsedo, vážené dámy a pánové, s ohledem na to, že již byla otevřena rozprava, chtěl bych vyjádřit jednu skutečnost. Pan zpravodaj navrhl zamítnutí návrhu zákona na základě jediné argumentace. Argumentace, která se vztahuje k příloze zákona, a dokonce jenom k té části přílohy, ve které se hovoří o sazbách. Mezi poplatkem - správním poplatkem a ostatními platbami a odvody, myslím tím daně a odvody, je jeden kardinální rozdíl. Nejde a nesmí jít v žádném případě o ziskovou položku. Musí být naprosto fiskálně neutrální. Správní poplatky mají jedinou funkci - uhradit náklady veřejné správy na příslušnou správní činnost.
Já musím říci, že argumentace o přílišném zvýšení sazeb je nepochybně na místě a je právem každé politické strany zastoupené v parlamentu požadovat na předkladateli zákona analýzu, rozbor, argumentaci a doklad toho, že tyto správní poplatky nemají fiskální zázemí, že nemají směřovat ke zvýšení příjmů, nýbrž že mají pokrývat pouze náklady.
K takové diskusi ovšem může dojít pouze ve druhém čtení. Bylo by na místě - protože nevím, jestli všichni resortní ministři budou připraveni s takovou analýzou vystoupit - prodloužit lhůtu pro projednání tohoto zákona. Nechť předstoupí příslušní resortní ministři a doloží analýzou, že ty poplatky jsou takto fiskálně naprosto neutrální. Je pak v kompetenci parlamentu poplatky stanovit i v nižší míře. Ale není důvod zamítat zákon, který přináší jednu výraznou pozitivní změnu. Poprvé místo novely sazeb přichází vláda s moderní úpravou správních poplatků jako takových, principů správního řízení, principů osvobození, principů vybírání, principů exekuce.
Z tohoto hlediska bych opravdu naléhavě doporučoval, aby se tou otázkou, která zde byla otevřena v obecné rozpravě v prvním čtení, sněmovna skutečně seriózně a do hloubky zabývala, ale ve druhém čtení, kde je pak povinností vlády prokázat, že tyto poplatky odpovídají skutečným nákladům, a když to neprokáže, je suverénním právem sněmovny výši poplatků upravit tak, aby odpovídala skutečným nákladům.
***