(14.50 hodin)
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Pavel Mertlík: Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, v úvodu projednávání návrhu zákona o České konsolidační agentuře a o změně některých souvisejících zákonů bych především chtěl upozornit na to, že zákon č. 165/98 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o bankách, stanoví ve svých přechodných ustanoveních, že státní peněžní ústav, resp. státní peněžní ústavy, ale existuje pouze jeden, to je Konsolidační banka, mohou vyvíjet činnost podle zákona o bankách nejdéle do tří let od nabytí účinnosti této novely. Toto datum skončí dnem 31. srpna 2001, a tudíž lze konstatovat, že zatímco v případě právě zamítnutého návrhu zákona o správních poplatcích i bez tohoto nového zákona, byť s problémy, státní správa může dále žít za daných předpokladů, v případě tohoto zákona, který uvádím nyní, to je zákona o České konsolidační agentuře, naléhavost přijetí je skutečně významná, abychom se nedostali do stavu bez odpovídající právní úpravy. Proto také vláda požádala ve svém návrhu o zkrácení lhůty.
Předložený návrh zákona o České konsolidační agentuře odráží úkoly konsolidační instituce tak, jak jsou obsaženy ve schválených dokumentech vlády o restrukturalizaci transformačních institucí. Konsolidační banka Praha se již v současné době stále více transformuje do podoby instituce zaměřené nikoli na aktivní výkon bankovních činností, ale výhradně na správu a řešení špatných a problémových aktiv, k jejichž významné koncentraci v Konsolidační bance dochází. V současné době Konsolidační banka spravuje převážně problémová aktiva v rozsahu zhruba 300 mld. Kč, přičemž lze očekávat další zvyšování její bilanční sumy.
Na Českou konsolidační agenturu jako speciální státní instituci přejdou ke dni jejího vzniku všechna práva a povinnosti Konsolidační banky, včetně práv a povinností z pracovněprávních a jiných vztahů. Charakteristické a podstatné nicméně je to, že bude nebankovní institucí s přesně vymezeným předmětem činnosti, kde je zároveň jednoznačně negativně vymezeno, že nejde o banku, že jde o instituci, která neprovádí základní charakteristické úkony, které definují banku, jako je poskytování úvěrů, a proto nemusí podléhat bankovnímu dohledu a nemá bankovní licenci.
Česká konsolidační agentura bude pokračovat v současné činnosti Konsolidační banky v tom smyslu, že již nebude poskytovat některé služby, které základním způsobem definují banku, jak už jsem řekl, přičemž vyčlenění z bankovnictví jí samozřejmě přinese určité přechodné problémy, např. při vedení účtů vybraným právnickým a fyzickým osobám, které budou s Českou konsolidační agenturou v právním vztahu, ale z hlediska minimalizace nákladů je účelné, aby účty těchto osob právě vedla přímo Česká konsolidační agentura, tak jak to předpokládají ustanovení § 3.
Tyto skutečnosti byly velmi důsledně projednávány především v příslušných institucích, které má k dispozici vláda a Česká národní banka, které mají na starosti otázky harmonizace s evropským právem. Zde jde zejména o tzv. první a druhou bankovní směrnici. Je třeba jednoznačně říci, že právní úprava je volena tak, aby instituce, která takto vznikne, byla jinou finanční institucí, než je banka, čili je to nebankovní subjekt, a to přes tyto skutečnosti uvedené v § 3, o nichž jsem právě hovořil.
Skutečnost, že na Českou konsolidační agenturu se nebude vztahovat bankovní dohled, tj. ustanovení o likviditě, kapitálové přiměřenosti apod., rovněž o tvorbě oprávek a rezerv, povede k tomu, že ztráty České konsolidační agentury budou rozloženy v čase jiným způsobem, než je tomu v současnosti v Konsolidační bance, budou rozloženy v delším časovém horizontu a hrazení nákladů transformace, popř. ztrát, ke kterým došlo v různých institucích v průběhu posledních deseti let a tak či onak s transformací souvisely, ale nemusely nutně být vyvolány samotným procesem transformace, viz jednotlivé problémové případy v jednotlivých bankách, budou rozloženy do delšího časového období a z tohoto hlediska budou výhodnější z pohledu veřejných financí jako celku, než je stávající stav s Konsolidační bankou jako bankovní institucí plně podléhající pravidlům bankovního zákona.
Tolik jako základní charakteristika tohoto stručného návrhu zákona, který - bude-li přijat - zásadním způsobem změní systém správy nelikvidních aktiv v české ekonomice v tom směru, že povede k poměrně rychlému procesu likvidace těchto aktiv tak, aby tento druhý sektor české ekonomiky, sektor, který je u nás mimořádně rozsáhlý a souvisí s problémy transformace české ekonomiky, postupně, ale poměrně rychle zmizel a ekonomika tím přestala mít charakteristiku ekonomiky v transformaci.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu ministrovi za jeho úvodní slovo. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení poslanec Martin Kocourek. Pak teprve bude otevřena obecná rozprava, kde je možné vznést nějaké návrhy.
Poslanec Martin Kocourek: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dovolte mi, abych se jako zpravodaj vyjádřil k tomuto návrhu. Za prvé bych chtěl zrekapitulovat, že podobný typ zákona nebo řešení je nezbytně nutný, neboť, jak zmínil pan ministr, Konsolidační banka jako bankovní instituce bude se svou licencí končit k 31. 8. a je potřeba hledat nějakou formu nástupnické organizace. Můžeme se rozhodovat o tom, zda bude pokračovat jako banka, či bude pokračovat v jiné formě.
V tomto smyslu vláda navrhuje, abychom zvolili jinou formu, spíše obchodní organizace, která nebude organizací s bankovní licencí a nebude tedy podléhat přísnému režimu, který se vztahuje k osobám, které s bankovní licencí podnikají. V tomto ohledu mohu s filozofickým záměrem vlády změnit bankovní instituci tohoto konsolidačního typu na instituci spíš obchodního typu souhlasit, nicméně pokud si prostudujeme důkladně návrh zákona upravující fungování a orgány této organizace, potom musím vyjádřit zklamání. Zklamání v tom, že mám pocit, že se trochu změnila pozice Konsolidační banky, a to z pohledu, kdy to byla čistě vládní agentura, která byla kontrolována vládou a zároveň byla vládou prostřednictvím státního rozpočtu financována. V posledních letech je tomu však trochu jinak, kdy tato agentura, Konsolidační banka, je úkolována vládou, nicméně své účty, své ztráty si nechá proplácet od Poslanecké sněmovny. V tomto ohledu tuto změnu podle mě tento zmíněný návrh nereflektuje.
Mám na mysli zejména to, že Poslanecká sněmovna, která by do budoucna měla ručit za ztráty Konsolidační banky, není v návrhu vůbec zmíněna jako kontrolní orgán, který by měl Českou konsolidační agenturu kontrolovat, případně její chování korigovat. V tomto ohledu tedy vidím nedostatky. Zároveň vidím nedostatky i v tom, že Česká konsolidační agentura by se měla starat nejméně o 300 mld. problematických aktiv, nicméně úprava jejího fungování je tak obrovsky široká, že mám pocit, že by mohla vést k problémům, které řešíme teď s profinancováním ztráty za rok 1999, které se jeví jako velmi neprůhledné a těžko čitelné.
Takže i v ohledu fungování právní úpravy, kterou nám navrhuje vláda, mám pocit, že je potřeba tento vládní návrh korigovat, a mám pocit, že by tam měla být zejména ustanovení, co by Česká konsolidační agentura dělat vůbec neměla, abychom se vyhnuli různým rizikům a různým diskusím o tom, jaké činnosti financuje.
***