(14.40 hodin)
(pokračuje Kavan)
Závěrem shrnuji, že celkem jsme oznámili zrušení sedmi žádostí o přechodná období. V kapitole Životní prostředí jde o zmíněnou směrnici o znečištění nitráty ze zemědělských zdrojů, dále směrnice 76/464 o vypouštění nebezpečných látek do vodního prostředí, směrnice 92/43 o ochraně přírodních stanovišť. V kapitole Daně se to týká žádosti o přechodné období na nižší sazbu DPH pro telekomunikační služby do konce roku 2003 a žádost na přechodné období pro nižší spotřební daně u pohonných hmot, což jsem rovněž zmínil a vysvětlil. V kapitole Energetika se to týká trhu s elektřinou a plynem, což jsem také vysvětlil.
Domnívám se, že jsem vyčerpal nejenom vaši trpělivost, ale možné odpovědi na všechny dotazy. Jinak jsem samozřejmě připraven i dále naši pozici vysvětlit. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministru Kavanovi. Vzhledem k tomu, že k tomuto bodu nebyl určen zpravodaj, chtěla bych poprosit pana poslance Zvěřinu, který je zpravodajem k předchozímu bodu, nikoli nyní o vystoupení, ale aby se ujal funkce zpravodaje pro projednávání tohoto bodu vzhledem k tomu, že bod, pro který zpravodajem již je, bude stejně v podstatě projednávám spolu s tímto bodem.
V tuto chvíli zahajuji sloučenou všeobecnou rozpravu (k bodům 87 a 88), do které jsou přihlášeny následující poslankyně a poslanci: Pavel Svoboda, Jiří Maštálka, Vilém Holáň, Jan Zahradil, Jaroslav Zvěřina a Jiří Payne.
Slovo má poslanec Pavel Svoboda, připraví se poslanec Jiří Maštálka.
Poslanec Pavel Svoboda: Vážená paní předsedající, dámy a pánové. Mám-li stručně charakterizovat, v jakém stavu se nachází Česká republika v přistupování k Evropské unii, dá se říci, že v rozhodně lepším než před rokem, přesto však ve stavu celkově neuspokojivém, a to i v komparaci s některými dalšími kandidátskými zeměmi. Pokusím se výše zmíněná slova ilustrovat na jednoduchém příkladu.
Existuje několik scénářů, podle kterých se bude Evropská unie rozšiřovat na východ.
První - je vysoce pravděpodobné, že pokud by Evropská unie přijala v dohledné době, tj. do roku 2004, pouze jednu zemi, Česká republika to nebude.
Za druhé. Je vysoce pravděpodobné, že pokud by Evropská unie přijala dvě země najednou, Česká republika mezi nimi nebude.
Za třetí. Pokud by Evropská unie přijala tři země najednou, je určitá šance, že by mezi nimi mohla Česká republika figurovat.
Za čtvrté. Až ve scénáři, který předpokládá současné přijetí čtyř a více zemí, má Česká republika zřejmě jisté místo, jistou pozici.
Tento varovný stav nemůže nikoho z nás nechat klidným. Naší ambicí přece musí být to, aby Česká republika byla na podzim tohoto roku, protože to je to rozhodující období, součástí jakéhokoliv scénáře rozšíření Evropské unie. Být součástí Evropské unie co nejdříve je naším bytostným národním zájmem, se kterými není v současné době možné žádný jiný zájem České republiky porovnat.
Je třeba říci, že zejména v legislativní oblasti, v oblasti legislativní harmonizace, se dynamika výrazně zvýšila. Česká republika se za poslední rok v tomto bodě výrazně zlepšila, a to v komparaci s našimi konkurenty. Je tomu však velmi často tak, že kvantita převládá nad kvalitou a celou řadu legislativních návrhů musí Poslanecká sněmovna či Senát zásadně přepracovávat. Došlo bohužel i k případům, kdy Parlamentem prošly zákony, které nás od Evropské unie vzdalují a komplikují pozici našich vyjednávačů v Bruselu. Příkladem je zákon telekomunikační či ČNB.
Nyní se pokusím o stručné shrnutí konkrétních bodů, ve kterých nastal zřetelný pokrok, i bodů, kde vláda nebyla aktivní vůbec, či byla aktivní až přespříliš, ke škodě věci.
V oblasti obecných politických kritérií je možno kladně hodnotit, jak jsem již jednou zmínil, zvýšenou legislativní činnost vlády či zahájení decentralizace. Záporně se dívám na pokusy o omezení politické soutěže a opomíjení autentické opozice, který nebyl naštěstí úspěšný. Nebo pokusy o oslabení nezávislých institucí, krach boje proti korupci, byť se možná v poslední době blýská na lepší časy, či permanentně špatná kvalita legislativních návrhů předkládaných vládou.
V oblasti ekonomických kritérií kladně pohlížím na politiku podpory investic či pokračující privatizaci, avšak zároveň záporně hodnotím liknavou deregulaci, permanentně deficitní rozpočtovou politiku podpořenou v poslední době nesmyslnou, zhoubnou a neproveditelnou operací velký třesk, či koncepci restrukturalizace podniku.
Pokud jde o samotná vyjednávání a strategii, kterou jsme při nich zvolili, rád bych se zastavil u tzv. přechodných období. Z vnitropolitického hlediska nepovažuji za správné, že se vláda před časem bila v prsa, jak bude hájit a uhájí několik desítek přechodných období, od kterých v posledních dnech začíná ustupovat v zoufalé snaze neztratit kontakt s čelem pelotonu kandidátských zemí.
Aby mi bylo dobře rozuměno, já nevolám, tak jako někteří mí kolegové, po tom, abychom na přechodných obdobích trvali. Já naopak kritizuji to, že jsme tolik přechodných období vůbec požadovali. Přece jsme si nemohli ani na okamžik myslet, že můžeme obhájit tak absurdní výjimky, jako je např. označení jedné z našich tradičních a oblíbených lihovin názvem, pod kterým je všech zemích EU označena lihovina jiná. Opravdu si myslíme, že nám EU odpustí úpravu Ruzyňského letiště tak, aby plně odpovídalo Schengenské dohodě, opravdu jsme si mysleli, že nám EU odpustí odklad liberalizace trhu s elektřinou, opravdu jsme si mysleli, že nám projde dočasné používání nižší sazby daně z přidané hodnoty na telekomunikační služby nebo menší spotřební daň na pohonné hmoty?
Myslím si, že ten, kdo trvá na výše zmíněných a mnohých podobných přechodných obdobích, fakticky sabotuje náš vstup do EU. Na druhé straně jsou však přechodná období, na kterých trvat musíme, a je správné, že to vláda činí.
Jedná se především o dočasné výjimky v oblasti životního prostředí, kde je nutné vyžadované investice v řádech desítek nebo možná stovek miliard korun rozložit do delšího časového období. Viz povinné čistírny odpadních vod v každé obci apod.
Do této kategorie však v žádném případě nepatří již avizovaná žádost o přechodné období v oblasti prodeje zemědělské půdy a nabývání tzv. sekundárních rezidencí - chcete-li nemovitostí - občanům z ostatních zemí EU. Jediný argument pro to, aby občané EU nemohli pět let po našem vstupu kupovat nemovitosti na českém území a deset let zemědělskou půdu, je to, že cenové a platové hladiny u nás a v EU jsou ve výrazné disproporci, a proto musíme počkat, až se vyrovnají.
Pominu-li to, že s velkou pravděpodobností se ani za deset let obě hladiny nesrovnají, musím říci, že nevím o žádné studii, která by dokládala, že bez těchto přechodných období by ČR čekalo hromadné skupování naší půdy a nemovitostí občany EU. Vždyť všichni vědí, že i dnes si mnozí cizí státní příslušníci kupují půdu a nemovitosti prostřednictvím našich občanů, a nemám pocit, že z toho vznikají nějaké fatální problémy. Naopak, čím dříve bude tato často ladem ležící půda či mnohé polorozpadlé objekty v péči skutečných a svědomitých vlastníků, ať již přicházejí odkudkoli, tím lépe.
Pokud bychom tato přechodná období nežádali, stejně jako je nežádá Estonsko a Slovinsko, měli bychom v rukou silný argument proti žádosti o omezení volného pohybu pracovních sil ze strany EU. Jsem si naprosto jist, že výhody plynoucí z neomezené možnosti ucházet se o zaměstnání v jakékoli zemi EU už dnem vstupu ČR do EU vysoce převyšují případné nevýhody - a já o žádných reálných nevím - plynoucí z okamžitého volného prodeje půdy a nemovitostí.
Zřejmá tendence vyměnit svobodný pohyb pracovní síly za svobodný pohyb kapitálu, zejména v oblasti prodeje půdy a nemovitostí, dlouhodobě poškozuje zájmy většiny občanů a i státu samotného.
***