(14.50 hodin)
(pokračuje Gross)
To je tedy jedna změna.
Dále jsme vyšli poněkud vstříc polské straně, která žádala, aby školní průkaz byl zařazen do dokladů, které opravňují k překračování státních hranic v rámci malého pohraničního styku pro žáky a studenty, pokud se bude jednat o organizovanou výpravu nebo o organizované překračování státních hranic. To se tedy týká toho, kde jsme usnadnili nebo více rozšířili možnosti pro překračování státních hranic v rámci malého pohraničního styku.
Co se týče možností operativních změn této smlouvy, ty se týkají pouze těch věcí, že se bude moci cestou výměny nót, tzn. rozhodnutím vlád obou států, měnit příloha č. 1 k této smlouvě, která stanoví seznam obcí, na které se vztahuje malý pohraniční styk, a dále budou moci vlády výměnou nót za oboustranného souhlasu rozhodovat o tom, jaký okruh dokladů bude opravňovat k malému pohraničnímu styku.
Tolik asi ode mne na úvod, protože řada podrobností byla řečena v rámci prvního čtení a při projednávání v zahraničním výboru.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Slovo má zpravodaj zahraničního výboru pan poslanec Zaorálek.
Poslanec Lubomír Zaorálek: Pane místopředsedo, mohu shrnout diskusi na zahraničním výboru stručně tak, že smlouva byla všemi účastníky debaty shledána jako velmi potřebná, a já mohu přečíst závěr, který byl vyjádřen v usnesení, kde jsme doporučili sněmovně vyslovit souhlas se Smlouvou mezi Českou republikou a Polskou republikou, kterou se mění Smlouva mezi Českou republikou a Polskou republikou o malém pohraničním styku.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Otevírám rozpravu, do které se nikdo nehlásí. Rozpravu končím.
Přikročíme k hlasování o usnesení navrženém zahraničním výborem.
Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 273. Kdo je pro? Kdo je proti?
Z přítomných 160 pro návrh 123, proti jeden. Návrh byl přijat.
Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji.
O slovo požádal poslanec Doktor.
Poslanec Michal Doktor: Omlouvám se za svůj vstup do průběhu jednání. Dovolte mi, pane místopředsedo, abych na základě dohody s předkladatelem podal procedurální návrh na sloučení rozpravy k bodům 58 a 59.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Toto je procedurální návrh, o kterém rozhodneme hlasováním.
Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 274. Kdo souhlasí s tímto návrhem? Kdo je proti?
Z přítomných 160 pro návrh 120, proti nikdo. Návrh byl přijat.
Zahajuji projednávání bodu
58.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu
Smlouva mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o vzájemné pomoci
při katastrofách a velkých haváriích, podepsaná 19. září 2000 v Berlíně
/sněmovní tisk 770/ - druhé čtení
Prosím, aby se slova ujal ministr vnitra Stanislav Gross.
Ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já na základě rozhodnutí, které sněmovna před krátkou chvílí uvedla, chci jen avizovat, že úvodní slovo, které budu říkat k této mezinárodní smlouvě mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o vzájemné pomoci při katastrofách a velkých haváriích, platí i pro druhou smlouvu, tj. bod č. 59. Jedná se o tutéž smlouvu, jen podepsanou s Polskou republikou. Dovolil bych si v rámci tohoto úvodního slova upozornit na drobné odlišnosti, které jsou dány řekněme tím, jak byly smlouvy sjednávány. Pan zpravodaj má nepochybně pravdu, že se jedná o stejnou tematiku. Smlouvy jsou velice podobné a jsou v nich jen nepatrné odlišnosti, na které upozorním.
Obě smlouvy jsou zde ve druhém čtení, byly v prvním čtení přikázány k projednání zahraničnímu výboru. Tyto smlouvy vycházejí z potřeby odstranit některé překážky, které brání účinné spolupráci při pomoci, když dojde k odstraňování živelních pohrom, když jde o zvládnutí živelních pohrom, případně technologických havárií nebo jiných mimořádných událostí, které se odehrají na území druhého smluvního státu, a tento stát není schopen je zdolat vlastními silami. Jedná se o to, aby tato pomoc byla účinnější a rychlejší. To je hlavní smysl těchto smluv, které dnes Poslanecká sněmovna projednává.
Smlouvy vycházejí z následujících zásad. Jde o to, že pomoc je poskytována na základě dobrovolnosti a na základě žádosti toho státu, na jehož území dojde k mimořádné události. Záleží na rozhodnutí toho státu, který je o pomoc požádán, jestli pomoc poskytne a jak velká pomoc to bude.
Další takový princip, ze kterého vychází tato smlouva, je, že tato pomoc je poskytována bezplatně, a jelikož je na svrchovaném rozhodnutí toho státu, který je o pomoc žádán, jestli pomoc poskytne a jaká pomoc to bude, tak tím samozřejmě rozhoduje i o tom, jaké náklady na jeho úkor při poskytování takové pomoci budou.
Totéž se týká i náhrady škod, které jsou způsobeny. Smluvní státy při poskytnutí takové pomoci se vzdávají možnosti náhrady škod, které vzniknou v souvislosti s poskytováním pomoci, včetně škod, které vzniknou osobám vyslaným k poskytnutí takové pomoci.
Snad poslední princip, který bych zmínil, je princip, že smlouvy předpokládají, že takováto pomoc bude poskytována především formou vysílání záchranných jednotek, vysílání jednotlivých odborníků, zasílání humanitární pomoci a poskytování potřebných informací.
Jak smlouva se Spolkovou republikou Německo, tak smlouva s Polskou republikou se vztahuje také na humanitární pomoc, která je vyslána na území třetího státu, ale je zapotřebí zvládnout tranzit přes druhý smluvní stát, to znamená kdybychom vysílali pomoc někam přes Spolkovou republiku Německo, byť by to bylo určeno do jiného státu, tak se režim této smlouvy vztahuje i na poskytování takové pomoci.
Základním cílem - a to už řeknu ve stručnosti - je to, aby došlo k usnadnění překračování státních hranic u záchranářů. Jedná se o odbourání některých administrativních bariér, dále usnadňování převozu humanitární pomoci přes státní hranice. Tyto smlouvy upravují používání letadel při přepravě i při samotném provádění záchrany. Dále se v těchto smlouvách hovoří o spolupráci v oblasti prevence a při předcházení mimořádných událostí, což znamená, že se umožňuje na základě těchto smluv konat určitá cvičení záchranných jednotek z obou smluvních stran, umožňuje se nebo se dokonce ukládá nutnost poskytování informací, které by na území druhého smluvního státu byly relevantní z hlediska případných rizik při průmyslových haváriích nebo podobných událostech.
Co se týče nákladů, na státní rozpočet bezprostředně smlouva dopad nemá. Smlouva má dopad na státní rozpočet v okamžiku, kdy by byla aplikována, ale pokud bude vláda svrchovaně rozhodovat o tom, jestli někomu poskytne na základě této smlouvy takovouto pomoc, tak si musí být vědoma toho, že to něco bude stát, a vládní rozpočtová rezerva počítá s humanitární pomocí, která bude zapadat i do rámce těchto smluv.
Tato smlouva je obsahově blízká se smlouvami, se kterými již Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas. Jedná se o obdobnou smlouvu s Rakouskem, Slovenskem a Maďarskem, a dnes tedy máme na stole takovou smlouvu se Spolkovou republikou Německo a s Polskou republikou.
Co se týče odlišností, tak smlouva s Polskou republikou je pouze odlišná v tom, že obsahuje technickou přílohu, která vlastně stanoví dvoujazyčný vzor, jak bude vypadat potvrzení o tom, že konkrétní osoba je pověřena vedením takového záchranného týmu. To je jedna odlišnost. Druhá odlišnost je, že smlouva, která usnadňuje překračování státních hranic, se vztahuje i na režim této smlouvy, s tím, že se zde hovoří i o možnostech evakuace osob z postižených území.
***