(18.00 hodin)
(pokračuje Bureš)
Za druhé, jak se podařilo zajistit prostory pro pracovníky Probační a mediační služby. Zdůrazňuji, že dislokace jednotlivých středisek je v maximální možné míře řešena cestou umisťování pracovišť do budov soudů a státních zastupitelství, je-li to možné. Víte ovšem, že materiální vybavení justice má daleko do ideálního stavu, a že tedy tam, kde soudy jsou předimenzovány soudci a administrativou soudů - totéž platí pro státní zastupitelství -, není k dispozici jiná cesta než cesta smluv o nájmu nebytových prostor. Opět mohu poskytnout vyčerpávající podrobnou informaci, jsem ochoten a schopen ji předat písemně, o jednotlivých dislokacích po jednotlivých okresech. Myslím, že by vlastní odpověď na interpelaci tyto detailní údaje jenom zatížily.
Otázka třetí, jak jsou pracovníci Probační a mediační služby vybaveni výpočetní technikou, přesně řečeno počítači, a zda jsou napojeni na internet. V současném okamžiku příliš ne, nicméně stav se výrazně zlepší v horizontu dvou měsíců. Je k dispozici taková technika a finanční prostředky, které do dvou měsíců umožní vybavení každého střediska alespoň jedním kvalitním počítačem s tiskárnou a softwarem a pro letošní rok jsem připraven vyčlenit z rozpočtu Ministerstva spravedlnosti, z částky, která je rozpočtována pro odbor informatiky, další prostředky, které tuto situaci výrazně zlepší.
Za čtvrté - jestli se předpokládá vybavení jednotlivých pracovišť dopravními prostředky. Předpokládá se v nezbytně nutné míře. Ředitelství je vybaveno osobním automobilem, který zajišťuje nezbytné služební cesty. Charakter práce v jednotlivých střediscích myslím nevyžaduje - a bylo by to podle mého názoru plýtvání rozpočtovými prostředky, aby tato pracoviště byla vybavována automobily - vybavení osobními automobily. Předpokládám, že nezbytné služební cesty budou zajišťovány veřejnou hromadnou dopravou.
Otázka poslední - jak pokročila úvodní etapa spolupráce středisek Probační a mediační služby, to je mapování situace v jednotlivých okresech, a jak pokročila tvorba databáze klientů a prací. Budování a usilování o organizaci typu Probační a mediační služby je výsledkem mnohých rozličných aktivit datovaných především do začátku devadesátých let. Jedním z mezníků je postup Ministerstva spravedlnosti, které na základě vládního usnesení z roku 1994 v rámci programu "Prevence kriminality, současný stav a východiska do roku 2000" již s účinností od ledna 1996 zřídilo místa probačních úředníků okresních soudů. Tento stav předurčil přijetí zákona o Probační a mediační službě, a jak jsem již řekl, i personálně umožnil naplnění této služby zkušenými probačními pracovníky. Předpokládám, pane poslanče, že databází prací myslíte asi obecně prospěšných prací. Ta by měla být vedena v každém okrese u příslušného okresního nebo obecního úřadu. Uznávám ovšem, že praxe je nesjednocená, a bude jedním z úkolů ředitelství Probační a mediační služby přispět ke sjednocení metodických postupů. Dodávám, a to je moje poslední věta, že návrh novely trestního řádu v tomto směru předpokládá výrazné rozšíření prostoru, neboť jmenovitě umožňuje, aby obecně prospěšné práce byly vykonávány nejen pro dosavadní veřejnoprávní korporaci v podobě obce, ale také pro obecně prospěšné společnosti, nadace, ale dokonce i pro stát. Bude věcí nalezení společné odpovídající vůle v Poslanecké sněmovně, zda tento rozšířený prostor se podaří v této podobě zákona naplnit.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu ministrovi. Chce pan poslanec ještě něco doplnit ke své otázce?
Poslanec Jaromír Kohlíček: Pane předsedající, já bych se jen omezil na to, že jsem rád, že pan ministr nás takto mohl seznámit - vlastně poprvé na veřejnosti - s probíhajícím budováním těchto pracovišť. Já se těším na jeho návrhy, které budeme moci ve sněmovně prodiskutovat, případně podpořit.
Předseda PSP Václav Klaus: Dostáváme se k další interpelaci.
Já jsem zděšen, že je zde šest poslanců ODS a šest poslanců KSČM a jinak nikdo ze žádného jiného poslaneckého klubu. To je skutečně absurdní situace.
Pan poslanec Štrait má interpelaci na místopředsedu vlády Pavla Mertlíka.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, obracím se s interpelací na pana ministra Mertlíka ve věci odškodnění bývalých československých občanů, kteří žili v minulosti v zahraničí. Je známo, že československá vláda vyplatila do ciziny v letech padesátých, šedesátých atd., obecně po druhé světové válce, nejméně 10 mld. Kč jako kompenzaci za znárodněný majetek. Po společenských změnách v roce 1989 se někteří z těchto lidí hlásili o majetek znovu, přestože jim byl v cizině kompenzován.
Příčinu vidím především v tom, že smlouvy s jednotlivými státy nebyly zveřejněny ve Sbírce zákonů, a také v tom, že seznamy odškodněných osob nejsou stále na Ministerstvu financí zpřístupněny. Ministerstvo financí podle mého soudu tak neplní nedávno přijatý zákon o přístupu k informacím.
Vláda Československa, později Československé socialistické republiky, uzavřela smlouvy o majetkovém a finančním vypořádání za znárodněný majetek s 27 státy světa a také tyto závazky splnila, např. do Velké Británie se zaplatilo 32 mil. liber, do Francie 4,2 mld. franků, do Rakouska 1 mld. šilinků, do USA 81,2 mil. dolarů atd.
Ptám se vás, pane ministře, na dvě věci. Proč nedošlo přes příslib dvou ministrů financí ke zveřejnění smluv ve Sbírce zákonů? Já jsem se k tomu vyjadřoval v roce 1995.
Za druhé se ptám, zda máte jistotu, že některé pohledávky nebyly vyplaceny dvakrát, resp. jednou zaplaceny a podruhé vydán majetek.
Děkuji vám.
Předseda PSP Václav Klaus: Než dojde pan místopředseda vlády, já bych chtěl oznámit, že poslankyně Němcová, která byla další v pořadí, se domluvila s panem ministrem kultury Dostálem na stažení interpelace, protože oba nyní jednají na mediální komisi. Proto avizuji, že další v pořadí je poslankyně Šojdrová a poslanec Kvapil. Prosím někoho z klubu KDU, aby se pokusil tyto dva poslance sehnat do jednacího sálu.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Pavel Mertlík: Vážený pane předsedo, vážený pane poslanče, dámy a pánové, přiznám se, že před vyslechnutím této interpelace jsem byl velmi pozorný, protože jsem neměl tušení, čeho se bude týkat. Název interpelace, který zněl, že jde o interpelaci ve věci odškodnění československých občanů, kteří žili v zahraničí v 60. až 80. letech, mi nedovolil vytušit, jakým směrem otázky budou položeny. Mám zde z Ministerstva financí obecné odpovědi na otázky týkající se počtu oněch uzavřených smluv, které zde byly citovány, způsobu jejich provádění apod., bohužel nic o jejich zveřejnění či nezveřejnění, o počtu občanů apod. Domnívám se, že kdyby bylo alespoň naznačeno v titulu interpelace, jakým směrem se bude interpelace ubírat, bylo možno připravit korektní odpovědi. Takto bohužel musím konstatovat, že i ministr je pouze obyčejný člověk, neví vše, co se děje na jeho úřadě, a ani ministerští úředníci nejsou věštci a nemohli zpracovat odpovídajícím způsobem odpověď.
Zaznamenal jsem si obě otázky, tak jak byly položeny, v písemné podobě připravím obsáhlou a přesnou odpověď na obě dvě.
Chtěl bych jen do budoucna poprosit - jestliže je zájmem kteréhokoliv interpelujícího položit přesnou otázku tohoto typu, proč to nezmínit rovnou nebo nedat nějaké základní podklady příslušnému interpelovanému členu vlády? Rádi bychom odpověď zajistili. Takto bohužel odpovědět neumím.
***